Lekce „Hluboké studium: Články Rabaše“ Jom Kippur

Prameny pro vyučování v úterý večer, 15.9.2026

Deset dnů pokání

1. RABAŠ, Dopis 34

„Deset dnů návratu“ je považováno za dny prosby o odpuštění a odpuštění hříchů. Vše proto, aby člověk dostal příležitost znovu vstoupit do služby Stvořitele, přestože byl této práci tak vzdálený.

Jádrem práce je modlitba, protože pouze skrze modlitbu je člověk schopen vystoupit z vlády mnohých a vstoupit do vlády Jediného. Co se týče modlitby, jsou malý i velký si rovni. Naopak, ten, kdo více cítí svou bezvýznamnost, je více schopen pronést opravdovou modlitbu z hloubi srdce, protože sám ví, že není schopen se svými vlastními činy z úzkosti vysvobodit.

Selichot

2. RABAŠ, Článek 36 (1986), „Co je příprava na Selichot (modlitby za odpuštění)“

Než člověk požádá o odpuštění, musí nejprve provést sebezpytování ohledně jádra hříchu. Poté může pohlédnout na hříchy, které byly způsobeny tímto jádrem hříchu. A člověk musí vědět: Jádro hříchu – to, čím člověk působí škodu a z čeho vycházejí všechny hříchy – spočívá v tom, že se člověk nesnaží mít stálou víru. Má-li pouze částečnou víru, již se s tím spokojí.

To odpovídá tomu, co je napsáno v Úvodu do Talmud Eser haSefirot[3]: Kdyby měl stálou víru, tato víra by mu nedovolila hřešit. To znamená: Prosí Stvořitele o odpuštění, protože rozpoznává pravou příčinu všech hříchů – totiž že mu chybí stálá víra. Proto prosí Stvořitele, aby mu tuto sílu dal, tedy možnost, aby víra byla vždy ukotvena v jeho srdci. Pak vůbec nedojde k tomu, že by páchal hříchy a zraňoval čest Stvořitele.

Hříchy a provinění

3. RABAŠ, článek 4 (1988), „Co je modlitba za pomoc a odpuštění v práci“

Hřích člověka tedy spočívá v tom, že nepožádal Stvořitele o pomoc. Neboť kdyby o pomoc požádal, jistě by pomoc Stvořitele obdržel. Pokud však člověk říká, že o pomoc požádal a Stvořitel mu ji nedal, odpověď zní: Člověk musí věřit, že Stvořitel slyší modlitby, jak je psáno: „Neboť Ty slyšíš modlitbu každých úst.“ Kdyby skutečně věřil, jeho modlitba by byla úplná. A Stvořitel vyslyší úplnou modlitbu – to znamená, když člověk z celého srdce touží po tom, aby mu Stvořitel pomohl.

Modlitba

4. RABAŠ, článek 26 (1990), „Co znamená ‚Nikdo není tak svatý jako Věčný, neboť není nikdo kromě Tebe‘ v práci“

To, že mu Stvořitel sdělil, že má prosit v modlitbě, znamená, že mu dal sílu se modlit. Neboť pokud Stvořitel nedá sílu se modlit, člověk není schopen se modlit.

Z toho vyplývá, že i to – že člověk prosí Stvořitele, aby mu odpustil jeho hříchy – pochází od Stvořitele: totiž že mu Stvořitel dává sílu a touhu se modlit. Vyplývá z toho tedy, jak bylo řečeno výše, že vše vykonává Stvořitel. Neboť i to, že člověk prosí Stvořitele, aby mu odpustil jeho hříchy, je, jak bylo řečeno výše, naznačeno slovy „Nikdo není tak svatý jako Věčný“ z důvodu „neboť není nikdo kromě Tebe“ – totiž že člověk nemá žádnou vlastní sílu svatosti. Všechno tedy pochází od Stvořitele.

5. RABAŠ, článek 31 (1985), „Člověk se nepovažuje za ničemu“

Z přírody, kterou Stvořitel stvořil, však člověk nemůže sám od sebe vystoupit, protože ji stvořil Stvořitel. Proto nezbývá jiná rada, než prosit Stvořitele, aby mu dal druhou přirozenost: vůli odevzdávat. Celá volba, kterou člověku připisujeme, spočívá pouze v modlitbě – že prosí Stvořitele, aby mu pomohl a daroval mu tuto druhou přirozenost. Chce-li se člověk tedy napravit, musí pouze prosit Stvořitele, aby mu pomohl: aby přešel z lásky k sobě k lásce k bližnímu. Proto prosíme Stvořitele, mluvíme a modlíme se: „Navrať nás, náš Otče.“

Brány slz

6. RABAŠ, článek 3 (1989), „Jaký je rozdíl mezi branou slz a ostatními branami?“

„Brány modlitby jsou zavřené, brány slz nejsou zavřené.“ Výklad zní: Kdy nejsou brány slz zavřené? Když člověk již prošel všemi branami a vidí, že všechny jsou před ním zavřené, tehdy v takovém stavu z hloubky jeho srdce vytryskne ten pláč a ty slzy, které se v něm odhalily poté, co viděl, že všechny brány jsou zavřené a nemá žádnou naději, že by se mohl přiblížit ke Stvořiteli.

Usmířit svého bližního

7. Babylonský Talmud, Masechet Joma, 85b

„Přestoupení mezi člověkem a Stvořitelem jsou na Jom Kipur odpuštěna; přestoupení mezi člověkem a jeho bližním nejsou na Jom Kipur odpuštěna, dokud neusmíří svého bližního.“