Rav Baruch Šalom Ašlag
Potřeba lásky k přátelům
Článek č. 14, 1988
Láska k přátelům má mnoho úžasných vlastností:
1. Pomáhá vyjít z lásky k sobě samému a milovat bližního
A rabi Akiva řekl: „Milujte bližního svého jako sebe samého,- to je velké pravidlo Tóry.“ Prostřednictvím lásky k přátelům člověk přichází k lásce ke Stvořiteli.
Je však nutné vědět, že láska k bližnímu a práce pro dobro bližního není cílem stvoření, jak to chápou běžní lidé. Vždyť svět nebyl stvořen, aby si lidé navzájem dělali dobro. Je vytvořen tak, aby každý mohl přijmout potěšení pro sebe. Práce pro dobro bližního je nutná pouze pro nápravu stvoření, a ne jako cíl sám o sobě. Tato náprava je nezbytná, aby nebyl stud kvůli přijímání. Spočívá v získání vlastnosti odevzdání, protože pouze v tomto případě může stvoření obdržet veškeré dobro a potěšení, které je pro ně připravené. A tehdy bude toto přijetí dokonalé - bez vady způsobené studem.
O tom je napsáno v Knize Zohar: „Jejich milosrdenství - hřích. Veškeré dobro, které činí, dělají pro sebe.“ To znamená, veškerá jejich laskavost a milosrdenství - se sobeckým záměrem, pro sebe. To znamená, že dělají dobro ze svého vlastního porozumění, a ne kvůli plnění přikázání „miluj bližního jako sebe samého“, daného od Stvořitele, který stvořil tento svět proto, aby potěšil stvoření. A On dal přikázání jen proto, aby s jejich pomocí očistil stvoření a pomohl jim tak dosáhnout splynutí s Ním. Tímto způsobem Stvořitel pomáhá stvořením přijímat od Něho dobro a potěšení, aniž by se od Něho oddělila.
2. Sjednocením do jediné skupiny získávají přátelé sílu, která jim umožňuje zvýšit důležitost cíle duchovní práce, která spočívá v dosažení „Lišma“ (nesobeckého záměru pro Stvořitele).
Masy jsou vychovávány v souladu s tím, co řekl Rambam: „Ženy, děti a obyčejní lidé jsou učeni pracovat ze strachu a pro odměnu, dokud se jejich moudrost neznásobí, a teprve potom je jim postupně odhaleno tajemství.“
A aby jim bylo odhaleno tajemství o nutnosti pracovat se záměrem pro Stvořitele, a nikoli pro sebe, je nutné počkat, až se jejich „moudrost“ znásobí”, ukazuje se, že většina zůstává v záměru pro sebe, a nikoli pro Stvořitele.
Zákon přírody je takový, že jednotlivci přirozeným způsobem podřizují svůj názor většině. Proto, aby neupadli pod vliv většiny, se musí přátelé, kteří chtějí jít cestou vedoucí k „Lišma“, mezi sebou sjednotit, aby se každý odevzdal druhému se záměrem skrze lásku k bližnímu přijít k lásce ke Stvořiteli. To je jejich cíl, jak je řečeno: „Miluj Stvořitele celým svým srdcem a celou svou duší.“ Vždyť tímto způsobem se stali byť malou, ale sjednocenou skupinou, sami jsou už společností a neruší svůj názor před obecnou většinou. A, v důsledku toho, jsou již schopni pracovat na získání lásky k přátelům, se záměrem přijít k lásce ke Stvořiteli.
Přikázání „miluj bližního svého jako sebe samého“ se vztahuje na veškerý lid Izraele. Většina však stále nechápe, že je to pouze prostředek k dosažení lásky ke Stvořiteli, že záměr „Lišma“ je to hlavní v přikázání. Proto spojení s touto většinou přirozeně oslabuje úsilí těch, kteří jdou po duchovní cestě, v souladu s pravidlem „když jsou lidé spojeni, infikují se navzájem svým názorem“. Z toho vyplývá, že ten, kdo ještě nedosáhl, ale zatím se jen snaží dosáhnout nesobeckého záměru v práci pro Stvořitele, si musí pečlivě vybírat svá spojení. Musí se snažit sjednotit pouze s těmi, kteří již chápou, že veškerý záměr musí být „pro Stvořitele“, a ne pro vlastní prospěch, a že láska k bližnímu je pouze prostředkem k dosažení lásky ke Stvořiteli. A jenom jim by měl sloužit.
A v tom spočívá užitek přátelské lásky uvnitř zvláštní skupiny, v níž má každý jediný cíl - dosáhnout lásky ke Stvořiteli.
Existují však lidé, kteří, ačkoli se zabývají dodržováním přikázání a studiem Tóry, se sjednocují právě tak - nikoli proto, aby dosáhli záměru pro odevzdání Stvořiteli, ale z důvodu, který do nich vložili v průběhu výchovy - kvůli přijímání pro sebe. Tento záměr se nazývá “Lo Lišma”. Sjednocení s takovými lidmi je nevyhnutelně infikuje názorem, že nestojí za to usilovat o Lišma“, protože „Lišma“ je těžší než „Lo Lišma“, vždyť „Lišma“ je v rozporu s lidskou přirozeností. Proto je třeba dávat pozor, abychom se nespojovali s lidmi, jejichž moudrost se ještě neznásobila, kteří dosud nevědí, že hlavní věcí v duchovní práci - je záměr pro Stvořitele a ne pro sebe sama.
Láska k bližnímu je sice přikázána všem lidem Izraele, ale je třeba si pečlivě vybírat, s kým se spojovat. Je to nutné, nakolik člověk předtím, než je poctěn vyjitím z lásky k sobě samému, vždy cítí, jak je to těžké, protože „tělo“ se tomu protiví. Pokud je však obklopen skupinou lidí spojených společným názorem, zaměřených na cíl, a nikoli na práci, pak důležitost tohoto cíle v něm neoslabuje.
Pokud člověk není neustále ve spojení se svými přáteli, pak je pro něj velmi obtížné udržet se v úsilí k odevzdání. A pouze milostí nebes v něm může neoslabit dříve získané porozumění, že stojí za to vyvinout úsilí a postupovat v práci pro odevzdání.
Vždyť by se mohl náhle nakazit myšlenkou, že stojí za to jít cestou většiny, nestojí za to oddělit se z obecné masy, i když v době, kdy byl spojen se svými přáteli, uvažoval jinak. Jakmile člověk ztratí kontakt se svou malou skupinou, okamžitě se dostane pod vliv obecné masy a přijímá jejich názor, že se stačí učit Tóru a pečlivě dodržovat přikázání v našem světě, s jednoduchým záměrem splnit to, co nám Stvořitel přikázal skrze Mojžíše a mudrce, kteří žili po něm. Že nám toto stačí a že za to dostaneme odměnu. Říkají: „Věříme mudrcům, kteří řekli:„ Pán tvé práce si zaslouží důvěru, za tvoje činy ti zaplatí. Proč tedy najednou musíme myslet na něco jiného kromě toho? Jak se říká, “pokud splníme všechno, jak je to dáno - to stačí.” Jak řekl rabi Chananja ben Akašija,„ Stvořitel chtěl poctít Izrael, proto rozmnožil Tóru a přikázání. “To znamená, že nám byla dána Tóra a přikázání, aby se rozmnožila naše odměna.
To vše je proto, že nyní člověk získal „rozum“ ve srovnání s tou dobou, kdy byl zařazen do malé skupiny, a chápal tehdy jednoduchým způsobem, že je nutné pracovat pro nebesa a ne pro sebe. Že je nutné, aby vyšel ze sebelásky a stal se hodným splynutí se Stvořitelem. A ačkoli viděl, že je těžké vyjít ze sebelásky, pochopil, že toto je skutečná cesta, že člověk musí přijít k práci se záměrem pro Stvořitele. Když se oddělil od skupiny, okamžitě upadl do názoru většiny lidí na světě. Vždyť většina ještě nedosáhla stavu, o kterém hovořil Rambam: „Když se jejich moudrost zmnoží, odhalí jim tajemství“, že je nutné pracovat v „Lišma“. Vyvstává otázka, odkud to přišlo k člověku - dostat se na takové místo, vstoupit do takové skupiny, jejíž cesta vede k “Lišma“? Musíme věřit, že mu to přišlo z nebe.
Ale proč se tedy vzdálí od skupiny? Ba’al HaSulam řekl - když člověk vstoupí na cestu pravdy, pak je mu tento záměr samozřejmě dán probuzením shora. Ale pak z nějakého důvodu člověk začne zanedbávat práci a vrací se na obvyklou cestu mas. Proč mu tedy znovu nedají probuzení shora?
Vysvětlil to na příkladu muže, který plaval v řece a ztratil sílu uprostřed cesty. A vedle něj plave další člověk a tlačí ho, aby pokračoval v plavání. Tlačí ho znovu a znovu, aby ho zachránil. Pokud ale vidí, že se neúčastní své vlastní záchrany a již se nepokouší plavat, opustí ho. A pokud po každém zatlačení začne plavat znovu, bude ho tlačit, dokud nebezpečí nezmizí.
Tak je to i v práci - člověk dostává probuzení shora, které ho tlačí na místo, kde pracuje vědomě kvůli tomu, aby dospěl k záměru odevzdávat Stvořiteli. Tak člověka několikrát probouzejí, ale pokud on nevyvíjí vlastní úsilí stejným směrem, začne sám sebe ospravedlňovat a nevyhnutelně sejde z cesty. V tomto případě se člověk cítí být spravedlivý, protože odůvodňuje svůj odchod ze skupiny.
Proto se člověk připojí ke skupině. A protože všichni členové skupiny jsou jedním, je to společnost. A i když je ve srovnání s vnější většinou tato společnost malá, přesto se před touto většinou neanuluje, protože společné se neanuluje před společným.
3. Existuje zvláštní výhoda ve splynutí přátel. Při slučování přecházejí názory a myšlenky z jednoho na druhého, takže každý v sobě zahrnuje síly druhého. A takovým způsobem má každý sílu celé skupiny. To znamená, že každý člověk, který je jednotkou, má sílu celé skupiny.