Lekce 16

Příprava na kabalistický kongres "Probouzení zdola" - část 4

Vybrané úryvky ze zdrojů

Rabaš, článek 24 "To hlavní, co potřebujeme" >>

1. TES, část 1, Histaklut Pnimit, bod 8

"Celá realita byla emanována a stvořena jedinou myšlenkou. Ona je konající, ona je samotná činnost a ona je skutečně tou hledanou odměnou a podstatou práce."

2. Baal HaSulam, Šamati, článek 29 (1986), "Lišma a Lo Lišma"

"Existuje pouze jedna cesta – snažit se dosáhnout velikosti Stvořitele. To znamená, že ve všem, co děláme v Tóře a přikázáních, chceme, aby naší odměnou byl pocit velikosti Stvořitele a všechny naše modlitby by měly být o tom „pozdvihnout Šchinu [Božství] z prachu“, protože Stvořitel je nám skrytý kvůli Cimcum, který nastal, a proto nemůžeme ocenit Jeho důležitost a velikost.

Proto se modlíme ke Stvořiteli, aby od nás odstranil své skrytí a pozdvihl slávu Tóry. Jak říkáme v modlitbě Osmnácti na Roš Hašana [novoroční bohoslužba], „Opravdu, dej slávu Svému lidu.“ To znamená „Dej slávu Hospodina Svému lidu“, aby cítili slávu Krále."

3. RABAŠ, článek č. 17 (1986), "Program shromáždění – 2"

"Podle toho, co je napsáno: „V množství lidu je sláva Krále,“ z toho vyplývá, že čím větší je kolektiv, tím silnější je síla kolektivu. Jinými slovy, vytvářejí silnější atmosféru velikosti a důležitosti Stvořitele. Tehdy tělo každého člověka cítí, že všechno, co chce udělat pro svatost – tedy pro odevzdávání Stvořiteli – je veliké štěstí, že mu bylo dopřáno být mezi lidmi, kterým bylo dáno sloužit Králi. V tu chvíli jej každý malý čin naplní radostí a potěšením, že nyní má něco, čím může sloužit Králi."

4. RABAŠ, článek č. 146, „Utrpení a radost“

"Člověk musí být vděčný Stvořiteli za to, že ho odměnil tím, že mu dal myšlenku a touhu po tom sebemenším v Keduše, jelikož vidí, že není hoden nebo není důležitější než ostatní lidé, a přesto ho Stvořitel tímto obdařil. Takový stav jej tedy zavazuje poděkovat Stvořiteli, to znamená, že právě tehdy je čas zpívat a chválit Stvořitele."

5. Rabi Kalonymus Kalman Šapira, Bnei Machšava Tova

"Melodie je pouze formou odhalení duše a jejích pocitů. Odhaluje se ve slovech, která člověk říká svému příteli o svých myšlenkách a pocitech smutku a radosti, a ještě více v jeho hlase. Jak je řečeno ve svatých knihách na důkaz toho, že když se smutek člověka prohlubuje, už nemůže mluvit a jen křičí a pláče svým hlasem. Proto melodie, která je radostná nebo trpká zněním, probouzí lidské pocity, ve kterých se odhalují jiskry a orgány duše."