Probuzení shora

Ke všemu je zapotřebí probuzení zdola, neboť to přináší člověku touhu a dychtění po dané věci. Nelze člověku dát něco, co nechce, protože i kdyby to dostal, zahodí to, jelikož to nepotřebuje. Proto musí mít člověk probuzení zdola, aby danou věc potřeboval.

(Rabaš, 403, "Toto bude zákon o malomocném")

Je zapotřebí probuzení zdola, protože to, co Vyšší dává bez přípravy ze strany nižšího, důležitost toho není příjemce schopen pocítit. Podle pravidla, že cokoli si člověk přeje užívat, závisí na důležitosti dané věci, dokud mu Vyšší nedá nějaký pocit, nelze říci, že něco chce.

Spíše poté, co člověk obdrží určité probuzení k práci Stvořitele, musíme věřit, že skutečnost, že se člověk probudil k potřebě zabývat se prací Stvořitele, znamená, že mu Stvořitel poslal tyto myšlenky, bez prostředníků.

To znamená, že když mu nikdo neřekl, že by se měl zabývat prací, pak člověk jistě říká, že to k němu přišlo z nebes. Ale i když přijde nějaký člověk a začne mu vysvětlovat a objasňovat, že stojí za to vstoupit do práce Stvořitele, a člověk je tímto probuzen, přesto by neměl říkat, že mu ten a ten dal pochopení hodnoty, která existuje v práci Stvořitele. Spíše i tento člověk byl poslem Stvořitele, který přišel, aby ho probudil.

Jinými slovy, někdy musí člověk říci, že mu Stvořitel dal touhu bez prostředníků, a někdy musí říci, že tato touha přišla od Stvořitele skrze prostředníka.

A protože tato touha k němu přišla bez jeho vlastní přípravy, neví, jak ocenit důležitost dané věci. V důsledku toho na něj tato věc tolik nezapůsobí a nemůže si ji užívat, protože nezná její hodnotu.

(Rabaš, "Co je základem, na kterém je postavena Keduša?")

Měli bychom pochopit, proč člověk musí vymýšlet taktiky a rady ohledně toho, jak dosáhnout Lišma. Vždyť žádné rady mu nepomohou a pokud mu Stvořitel nedá druhou přirozenost, nazývanou „přání odevzdávat“, žádná námaha člověku nepomůže dosáhnout záležitosti Lišma.

Odpověď je taková, jak řekli naši mudrci: „Není na tobě dokončit dílo, ale nemáš svobodu ho ani zdržet“ (Avot, kapitola 2, 21).

To znamená, že člověk musí dát probuzení zdola, protože to je považováno za modlitbu. Modlitba se nazývá nedostatek a bez nedostatku není naplnění.

Proto když má člověk potřebu po Lišma, naplnění přichází shora a tehdy odpověď na modlitbu přichází shora. To znamená, že dostává naplnění svého nedostatku.

Z toho vyplývá, že práce člověka, aby obdržel Lišma od Stvořitele, je pouze nedostatek a Kli [nádoba]. Naplnění však člověk nikdy nemůže získat sám, ale je to dar od Boha. Modlitba však musí být úplnou modlitbou.

(Baal HaSulam, Šamati, článek č. 5, „Lišma je probuzení shora a proč potřebujeme probuzení zdola?“)

Je známo, že abychom přitáhli hojnost shora, musíme nejprve mít probuzení zdola. Měli bychom se ptát: Proč potřebujeme probuzení zdola? Z tohoto důvodu se modlíme: „Ať je přání nahoře.“

To znamená, že musíme probudit přání nahoře, aby odevzdávalo dolů. Nestačí, že máme přání. Musí zde být také dobrá vůle ze strany Dárce.

Ačkoliv nahoře existuje obecná touha činit dobro svým stvořením, přesto čeká na naši touhu, aby probudila Jeho touhu. To znamená, že pokud nejsme schopni probudit Jeho touhu, je to znamení, že přání ze strany přijímajícího je stále neúplné.

Proto se právě modlitbou „Kéž je touha nahoře“ formuje naše přání tak, aby bylo skutečným přáním, Kli, které je způsobilé a připravené přijmout hojnost.

(Baal HaSulam, Šamati, článek č. 57, „Přivede ho jako oběť podle Jeho přání“)

Píseň

Melodie je pouze určitý druh odhalení duše a jejích pocitů. Odhaluje se v řeči, skrze kterou člověk mluví se svým přítelem o svých myšlenkách a pocitech smutku a radosti a ještě více skrze svůj hlas.

Jak je psáno ve svatých knihách jako důkaz toho, že když se smutek člověka zesílí, chraň Bůh, už nemůže mluvit, ale pouze křičí a pláče svým hlasem.

Proto melodie, která se skládá z radostných nebo hořkých zvuků, probouzí pocity člověka, v nichž se odhalují jiskry a orgány duše.

(„Bnej Machšava Tova“, rabi Kalonymus Kalman Šapira)

Je ten, kdo zpívá píseň své duše, a ve své duši nachází vše, plnou míru svého duchovního naplnění.

A je ten, kdo zpívá píseň národa. Vystupuje z kruhu své osobní duše, kterou nenachází dostatečně širokou ani usazenou v ideálním stavu. Touží po vznešených výšinách a lne jemnou láskou k celému národu. S ním zpívá jeho písně, trpí v jeho útrapách, raduje se v jeho nadějích, rozjímá o vznešených a čistých myšlenkách o jeho minulosti a budoucnosti a zkoumá s láskou a moudrostí srdce obsah jeho vnitřního ducha.

A je ten, jehož duše se rozšiřuje ještě více, až překračuje hranici národa, aby zpíval píseň lidstva. Jeho duch se dále rozšiřuje ve vznešenosti celého lidstva a ve slávě jeho obrazu. Touží po jeho obecném účelu a očekává jeho nejvyšší dokonalost a z tohoto zdroje života čerpá všechny své myšlenky a zkoumání, své touhy a vize.

A je tu ten, kdo stoupá ještě výše v šířce, až se sjednotí s celým vesmírem, se všemi stvořeními a se všemi světy a se všemi zpívá. To je ten, kdo se každý den zabývá Perek Šira, a má jistotu, že je synem světa budoucího.

A je tu ten, kdo stoupá se všemi těmito písněmi společně v jednom svazku. Všechny vydávají své hlasy, všechny společně činí své melodie příjemnými a každý dává druhému vitalitu a život: hlas radosti a hlas veselí, hlas jásotu a hlas písně, hlas potěšení a hlas svatosti.

Píseň duše, píseň národa, píseň lidstva a píseň světa se v něm v každém okamžiku a každé hodině spojují dohromady.

(Rav Kook)

Písně:

https://soundcloud.com/kabbalah-laam-music/sets/desert-congress-acappella-songs

Modlitba

Se vzestupem modlitby všechny tyto světla a tábory putují, vytvářejí spojení a všechny se začleňují jako jeden, až se duch nižšího paláce spojí s duchem tohoto paláce a stanou se jedním.

Všichni vstupují do sloupu uprostřed paláce a jeho silou stoupají, aby se začlenili v duchu ve čtvrtém paláci nad nimi.

Blažený je ten, kdo zná tajemství svého Pána a pozvedá Jeho prapor na správném místě.

(Zohar, „Sedm paláců AVI světa Bria“, Berešit Bet)

„Jestliže na něj upře své srdce, shromáždí k sobě jeho ducha a jeho duši.“ To proto, že touha a myšlenka přitahují rozšíření a vykonávají čin ve všem, co je potřeba.

Proto je v modlitbě zapotřebí touha a myšlenka, aby bylo možné se na ně zaměřit. Stejně tak ve všech dílech Stvořitele rozjímání a myšlenka vykonávají čin a přitahují rozšíření pro vše, co je potřeba.

(Zohar, „Jeho myšlenka byla o Ráchel“, VaJece)

Modlitba mnohých stoupá před Stvořitele a Stvořitel se touto modlitbou korunuje, protože stoupá několika způsoby.

Jeden žádá o Chasadim, druhý o Gvurot a třetí o Rachamim. Je zahrnuta z několika stran, zprava, zleva a ze středu, protože Chasadim se rozšiřují z pravé strany, Gevurot z levé strany a Rachamim ze střední strany.

Protože je zahrnuta z několika způsobů a stran, stává se korunou a je položena na hlavu spravedlivého, který žije navěky, Jesod, jenž uděluje všechna spasení Nukvě a od ní celému společenství.

Modlitba jednotlivce však není zahrnuta ze všech stran. Je pouze jedním způsobem, buď prosbou o Chasadim, Gvurot, nebo Rachamim.

Proto modlitba jednotlivce není tak napravena pro přijímání jako modlitba mnohých, protože není zahrnuta ve všech třech liniích, jako je modlitba mnohých.

(Zohar, "Modlitby spravedlivých", VaJišlach)