Lekce 15: Příprava na kabalistický kongres "Probuzení zdola" - “Hitkalelut” [Začlenění]
Lekce 15 Téma: Příprava na kabalistický kongres „Probouzení zdola“ - „Hitkalelut“ [Začlenění] Vybrané úryvky ze zdrojů 1. Baal HaSulam, „Učení kabaly a její podstata“ „Největším zázrakem této moudrosti je její začlenění: Všechny prvky rozsáhlé reality jsou v ní zahrnuty, až …
Lekce 15
Téma: Příprava na kabalistický kongres „Probouzení zdola“ - „Hitkalelut“ [Začlenění]
Vybrané úryvky ze zdrojů
1. Baal HaSulam, „Učení kabaly a její podstata“
„Největším zázrakem této moudrosti je její začlenění: Všechny prvky rozsáhlé reality jsou v ní zahrnuty, až se spojí v jedno – Všemohoucího, který je všechny pojímá dohromady.“
2. Baal HaSulam, „Činy člověka a taktiky“
„Poté se musí všechny duše na světě spojit a sloučit v jednu duši, skutečně jednu, která vznikne ze všech duší a skutečně se stanou jedním, jako na počátku stvoření, kdy byl stvořen jen jeden člověk [Adam], a ze jeho Zivugim [spojení] vznikli synové, a synové pokračují v jeho stopách, tvoří Zivugim, až tento svět je vytvořen se sedmdesáti národy, a z nich je semeno Izraele. Na konci nápravy se vzájemně spojí, až se všichni stanou jedním člověkem jako Adam HaRišon.“
3. Baal HaSulam, „Proslov k dokončení Zoharu“
„Tělo a jeho orgány jsou jedno. Celé tělo si vyměňuje myšlenky a pocity s každým svým orgánem. Například, když celé tělo myslí, že určitý orgán by mu měl sloužit a těšit je, tento orgán okamžitě ví tuto myšlenku a poskytne zamýšlené potěšení. Také když orgán myslí a cítí, že je na nepohodlném místě, zbytek těla okamžitě ví tuto myšlenku a pocit a přesune jej na pohodlné místo.
Avšak pokud je orgán od těla oddělen, stanou se dvěma oddělenými entitami; zbytek těla již nezná potřeby odděleného orgánu a orgán již nezná myšlenky těla, aby mu mohl sloužit a prospívat. Pokud však přijde lékař a znovu připojí orgán k tělu, jak bylo dříve, orgán opět bude znát myšlenky a potřeby zbytku těla a zbytek těla opět pozná potřeby orgánu.“
4. Baal HaSulam, Šamati, článek č. 33, „Losy na Jom Kipurim a s Hamanem“
„Svět byl stvořen plný tolika lidí, každý se svými vlastními myšlenkami a názory, a všichni jsou přítomni ve stejném světě.
Je tomu tak záměrně, aby se každý jeden začlenil do všech myšlenek svých přátel. Takže až někdo činí pokání, bude z tohoto Hitkalelut [mísení/začlenění] mít užitek.
Je tomu tak proto, že když chce člověk činit pokání, musí posoudit sám sebe i celý svět na stranu zásluh, protože on sám je zahrnut ve všech cizích názorech a myšlenkách celého světa.“
5. Baal HaSulam, „Mír ve světě“
„Každý jednotlivý člen společnosti je jako kolo, které je propojeno s několika dalšími koly umístěnými ve stroji. Toto jediné kolo nemá samo o sobě svobodu pohybu, ale pokračuje s pohybem ostatních kol určitým směrem, aby kvalifikovalo stroj k vykonání jeho obecné funkce.
A pokud v kole dojde k poruše, porucha není posuzována vzhledem ke kolu samotnému, ale podle jeho služby a role vůči celému stroji.“
6. Baal HaSulam, „600 000 duší“
„Říká se, že existuje 600 000 duší a každá duše se dělí na několik jisker. Musíme pochopit, jak je možné, že se duchovní dělí, když na počátku byla stvořena jen jedna duše, duše Adama HaRišona.
Podle mého názoru skutečně existuje na světě jen jedna duše, jak je psáno (Genesis 2:7): „a vdechl do jeho chřípí duši [hebrejsky také ‚dech‘] života.“ Ta samá duše je ve všech dětech Izraele, úplná v každém jednotlivci, stejně jako v Adamovi HaRišonovi, protože duchovní není dělitelné a nelze jej rozdělit – což je vlastnost tělesných věcí.
Spíše říkat, že existuje 600 000 duší a jisker duší, se jeví, jako by bylo rozděleno silou těla každého člověka. Jinými slovy, tělo se nejprve rozděluje a úplně ho zbavuje záření duše, a silou Tóry a Micvot [přikázání] je tělo očištěno a podle míry toho očištění na něj společná duše září.“
7. Baal HaSulam, „Dopis č. 4“
„Neschází ti nic jiného než vyjít na pole, které Hospodin požehnal, a posbírat všechny ty ochablé orgány, které se z tvé duše uvolnily, a spojit je v jedno tělo.
Do toho úplného bude Stvořitel neustále vlévat svou Šchinu a pramen inteligence a proudy světla budou jako nekonečný pramen.“
8. Baal HaSulam, „Každý, kdo lituje veřejnosti“
„Čím více člověk oceňuje, tím více mu je přiděleno“ (Megila 12, Sota 8). To znamená, že podle velikosti otvoru v Kli [nádobě], tedy v nádobě a jejím vnitřku, bude tento nedostatek vždy naplňován, ani méně, ani více. Proto služebník Stvořitele, který nelituje veřejnosti, ale pociťuje pouze svůj vlastní osobní nedostatek, nemá větší ani nádobu pro hojnost. V důsledku toho nebude schopen přijmout kolektivní odhalení Božství v podobě útěchy pro veřejnost, protože si nepřipravil Kli k přijetí tohoto kolektivního vnímání, nýbrž pouze své individuální poznání.
Naopak, ten, kdo lituje veřejnost a cítí strasti veřejnosti jako své vlastní, je odměněn tím, že spatří úplné odhalení Šchiny.“
9. RABAŠ, Dopis č. 42
„Naši mudrci řekli: ‚Jako si nejsou jejich tváře podobné, nejsou si podobné ani jejich názory,‘ tak jak by mohli být jako jeden člověk s jedním srdcem?
Odpověď: Pokud jde o to, že každý dbá o sebe, není možné být jako jeden člověk, protože nejsou podobní. Pokud však všichni anuluji své já a dbají pouze o prospěch Stvořitele, nemají žádné individuální názory, protože jednotlivci byli všichni anulováni a vstoupili pod jedinou vládu.“
10. Zohar pro všechny, Toldot [Generace], „Toto jsou pokolení Izáka“, č. 3
„Není orgánu v lidském těle, ke kterému by neexistovalo odpovídající stvoření ve světě. To proto, že jak se tělo člověka dělí na orgány a všechny stojí stupeň nad stupněm, postaveny jeden nad druhým a jsou všechny jedno tělo, podobně je svět, tedy všechna stvoření ve světě, mnoho orgánů stojících jeden nad druhým a všichni jsou jedno tělo. A až budou všichni napravení, opravdu budou jedno tělo. A vše, člověk i svět, bude jako Tóra, protože celá Tóra jsou orgány a klouby stojící jeden nad druhým. A až bude svět napraven, stanou se jedním tělem.“
11. RABAŠ. Článek 1 (1984), „Účel společnosti – 2“
„Abychom byli začleněni jeden do druhého, měl by se každý člověk před ostatními anulovat. Toho se dosahuje tím, že každý vidí zásluhy svých přátel a ne jejich chyby. Ale ten, kdo si myslí, že je trochu výš než jeho přátelé, už se s nimi nemůže sjednotit.“
12. RABAŠ, článek č. 14, „Potřeba lásky přátel“
„V přilnutí přátel je zvláštní síla. Protože si názory a myšlenky předávají jeden druhému skrze toto přilnutí mezi sebou, každý se mísí se silou druhého a proto každý člověk ve skupině má sílu celé společnosti. Proto ačkoliv je každý člověk jednotlivec, má sílu celé skupiny.“
13. RABAŠ, článek č. 17 (1987), „Význam přísného zákazu učit modláře Tóru“
„Není možné přijímat vliv společnosti, pokud k ní člověk není připoután, to znamená, pokud si jí neváží. V té míře, jak si jí váží, může od ní přijímat vliv bez jakékoli práce, pouze tím, že se k ní připoutá.“
14. Baal HaSulam, Šamati, článek č. 99, „Neřekl hříšník nebo spravedlivý“
„Pokud někdo nemá žádnou touhu ani žízeň po duchovním, ale nachází se mezi lidmi, kteří tuto touhu a žízeň po duchovním mají, a má tyto lidi rád, i on z nich čerpá sílu k vítězství a jejich touhy a přání, ačkoli ze své vlastní podstaty tyto touhy a žízeň nemá a ani sílu je překonat. Avšak podle milosti a významu, které těmto lidem přisuzuje, získá nové síly.“
15. RABAŠ, článek 21 (1986), „Ohledně výše rozumu“
„Naši mudrci řekli: ‚Závist počtářů zvyšuje moudrost.‘ Jinými slovy, když všichni přátelé pohlížejí na společnost jako na vysoce postavenou, jak myšlenkami, tak činy, je přirozené, že každý musí pozvednout svou úroveň výš, než jakou má podle vlastností svého těla.
To znamená, že přestože od přírody nemá touhu po velkých touhách ani není výrazně přitahován ke cti, přesto skrze závist může získat další síly, jaké v jeho vlastní povaze nejsou. Místo toho síla vlastnosti závisti v něm zplodila nové síly, které existují ve společnosti. A skrze ně získal ty nové vlastnosti, tedy síly, které mu nebyly dány jeho předky. Takže teď má nové vlastnosti, které společnost v něm zrodila.“
16. Rabaš. Článek 30 „Co hledat ve shromáždění přátel“ (1988)
„Každý by se měl snažit vnášet do společnosti ducha života a naděje a vlévat do společnosti energii. Tak bude každý z přátel schopen si říci: ‚Teď začínám s čistým štítem v práci.‘ To znamená, předtím, než přišel do společnosti, byl zklamaný z pokroků v práci pro Stvořitele, ale teď jej společnost naplnila životem a nadějí.
Tím tedy skrze společnost získal důvěru a sílu překonat, protože teď cítí, že může dosáhnout úplnosti. A všechny jeho myšlenky – že stál před vysokou horou, která nebyla zdolatelná, a že to byly vskutku hrozné překážky – teď už je vnímá jako nic. A vše to získal díky síle společnosti, protože každý z nich se snažil vlít do společnosti ducha podpory a přítomnost nové atmosféry.“
17. Likutej Halachot, Chosen Mišpat, Hilchot Arev
„Není možné dodržovat Tóru a Micvot [přikázání] jinak než skrze Arvut [vzájemnou odpovědnost], kdy každý jeden se stává odpovědným za svého přítele, protože podstatou dodržování Tóry, což je touha, je jednota. Každý, kdo chce na sebe vzít břímě Tóry a Micvot, což je převážně prostřednictvím zesílení touhy, se má zapojit do celého Izraele s velkou jednotou. Z toho plyne, že právě skrze Arvut, když jsou všichni považováni za jednoho, právě tím mohou dodržovat Tóru, protože podstatou lásky a jednoty je touha, kdy je každý spokojen se svým přítelem, není mezi nimi rozpor v touze a všichni jsou zahrnuti v jediné touze. Tím jsou začleněni do vyšší touhy, což je konečný cíl jednoty.“
18. RAMAK, Způsob spravedlivých, Třináct atributů
„Izraelci jsou zodpovědní jeden za druhého, protože v každém je skutečně část jeho přítele. Když jeden zhřeší, poškodí sám sebe a zároveň část, kterou má jeho přítel v něm. Z toho plyne, že za svého přítele chová odpovědnost. Proto jsou si navzájem příbuzní. Proto by si měl člověk přát prospěch svého přítele a dívat se příznivě na prospěch přítele a jeho čest by pro něj měla být stejně drahá jako jeho vlastní, protože je skutečně jím. Proto nám bylo přikázáno: ‚Miluj svého bližního jako sebe samého.‘
Člověk by si měl přát čistotu svého přítele a nebude o něm mluvit špatně v žádném ohledu, stejně jako Stvořitel nechce naše zneuctění nebo utrpení či zkaženost. Mělo by ho to bolet, jako kdyby byl ve stejném utrpení nebo stejné radosti.“
19. Rav Chaim Vital, Pri Ec Chaim
„Člověk by měl mluvit v množném čísle, ‚zhřešili jsme‘ atd., a ne ‚zhřešil jsem‘. Důvodem je to, že celý Izrael je jedno tělo a každý v Izraeli je jedním konkrétním orgánem. To je vzájemná odpovědnost, když jeden člověk je odpovědný za svého přítele, pokud zhřeší. Proto, ačkoliv on sám tuto vinu nemá, měl by ji přesto vyznat, protože jakmile ho učinil svým přítelem, je to, jako by ji spáchal také. Proto je to řečeno v množném čísle. I když jeden vyznává doma sám, [měl by] říci, že jeho hřích se počítá, jako bychom jej spáchali společně, kvůli vzájemné odpovědnosti duší.“