Lekce 14

Téma: Příprava na kabalistický kongres "Probuzení zdola"

Vybrané úryvky ze zdrojů

ČÁST 1: "Probuzení zdola"

1. Baal HaSulam, Šamati čl. 5 "Lišma je probuzení shora a proč potřebujeme probuzení zdola?"

"Aby člověk dosáhl Lišma [pro Ni], není v jeho silách pochopitelných, protože lidský rozum nechápe, jak je taková věc ve světě možná. Je to proto, že člověku je dovoleno chápat pouze to, že pokud se zabývá Tórou a Micvot [přikázáními], dosáhne něčeho. Musí tam být vlastní užitek, protože jinak člověk není schopen nic dělat. Spíše je to osvícení, které přichází shora, a jen ten, kdo to ochutná, může vědět a pochopit. Je o tom napsáno: „Ochutnejte a uvidíte, že Hospodin je dobrý.“

Musíme tedy pochopit, proč by se měl člověk snažit hledat rady, jak dosáhnout Lišma. Koneckonců žádné rady mu nepomohou a pokud mu Stvořitel nedá druhou přirozenost, nazvanou „přání dávat“, žádná námaha mu nepomůže k dosažení Lišma.

Odpovědí je to, co řekli naši mudrci (Avot, Kapitola 2, 21): „Není na tobě dokončit dílo, ale nejsi volný se od něho odvrátit.“ To znamená, že člověk musí učinit probuzení zdola, protože to je považováno za modlitbu.

Modlitba je považována za nedostatek a bez nedostatku není naplnění. Proto když člověk má potřebu po Lišma, naplnění přichází shora a odpověď na modlitbu přichází shora, to znamená, že dostává naplnění svého nedostatku. Z toho plyne, že potřeba lidské práce k tomu, aby získal Lišma od Stvořitele, je pouze ve formě nedostatku a Kli [nádoby]. Naplnění si však nikdy člověk nemůže zajistit sám; je to dar od Stvořitele.

Modlitba však musí být úplná, ze dna srdce. To znamená, že člověk ví na sto procent, že není nikdo na světě, kdo by mu mohl pomoci, kromě samotného Stvořitele.

Ale jak to člověk ví, že nikdo mu nepomůže, kromě samotného Stvořitele? Toto uvědomění může získat právě tehdy, když vynaložil všechny síly, které má k dispozici, a ani to mu nepomohlo. Proto musí člověk udělat vše, co je na světě možné, aby dosáhl „kvůli Stvořiteli“. Pak může prosit ze dna srdce a tehdy Stvořitel vyslyší jeho modlitbu.

Člověk však musí vědět, že když se snaží dosáhnout Lišma, musí se rozhodnout, že chce pracovat zcela kvůli dávání, zcela, to znamená pouze dávat a nic nepřijímat. Teprve pak začíná vidět, že orgány s tímto pohledem nesouhlasí.

Z toho může člověk dospět k jasnému poznání, že nemá jinou možnost, než vylít své srdce ke Stvořiteli, aby mu pomohl, aby tělo souhlasilo bezpodmínečně se podrobit Stvořiteli, protože vidí, že není schopen přimět své tělo, aby se zcela anulovalo. Ukazuje se, že právě tehdy, když člověk vidí, že není naděje, že jeho tělo samo bude chtít pracovat pro Stvořitele, jeho modlitba může být ze dna srdce, a tehdy je jeho modlitba přijata."

2. RABAŠ, článek č. 26 (1991), "Co znamená odhalit jeden díl a zakrýt dva díly v práci?"

"Když řekne: „Odhalil jsem jeden díl a dva díly jsem skryl,“ znamená to, že ti, kteří nemají potřebu po této věci, se nebudou snažit pracovat a odhalovat, zatímco ti, kteří potřebu mají, když jim řeknou: „Odhalil jsem jeden díl a dva díly jsem skryl,“ jsou ochotní pracovat, dokud nedosáhnou toho dílu, který byl odhalen, protože jim Stvořitel pomáhá. Když člověk dává probuzení zdola, dostává pomoc shora.

Z toho vyplývá, že opravdu odkryl věc těm, kdo jsou toho hodni. Kdo je toho hoden? Ti, kdo se snaží. Jim je ten díl, který odhalili, odhalen. To znamená, že ti, kdo nemají vlastnost nápravy stvoření, nemohou od účelu stvoření, kterým je udělat dobře svým stvořením, nic získat."

3. RABAŠ, článek č. 161, "Probuzení – 1"

"Někdy v životě člověk skutečně pocítí živost v Keduša. Může to být na krátkou chvíli, například minutu pocítění chuti Keduša, která k němu přichází probuzením shora, a člověk si z toho může probudit Rešimo [vzpomínku] na to, že kdysi měl probuzení.

Z toho vyplývá, že každý člověk v sobě má Rešimo, a že Rešimo obsahuje Kli [nádobu], to znamená srdce, a skrze to může člověk učinit probuzení zdola."

ČÁST 2: Kabalistické jídlo

4. Baal HaSulam, "Mír"

„Vše je připraveno ke slavnosti,“ pro pravý cíl. A vznešená slast, která má vzniknout se zjevením Jeho cíle v tvorbě, kdy se všechen ten námaha, úsilí a trápení, které nás potkávají v průběhu časů a generací, budou jevit jako hostitel, který si dal velkou práci, aby připravil velkou hostinu pro pozvané hosty. A přirovnává očekávaný cíl, jenž musí být nakonec zjeven, k hostině, na kterou přicházejí hosté s velkou radostí.

5. Maor Vašemeš, Parašat Mikec

"Nejdůležitější aspekt pojídání je pozvednout spiritualitu jídla do místa jeho kořene, horního místa. A spiritualita ve všem je svatá a je to jeho živobytí, a bez ní by daná věc nemohla existovat… a je přitahována z horního místa, totiž z Chochma a Bina, a to je výživa v jídle. Potom, když člověk jí toto jídlo, pozvedá veškeré svaté živobytí z jídla na místo jeho kořene a tím přináší Stvořiteli uspokojení… Odtud plyne, že hlavní uspokojení pochází ze svatosti a spirituality v každém pokrmu, a to je „spravedlivý jí a je nasycen“, protože jí pouze k uspokojení vyšší duše, to znamená, že jeho touha je jíst pouze duchovní živobytí jídla, které je v místě jeho kořene, proto „pokorní budou jíst a budou nasyceni“… protože jejich hlavní záměr je duchovní a ne fyzická část jídla. Ale ti, kteří mají zvířecí mysl, jejichž záměr není duchovní a jejich jídlo je pouze fyzické, jejich pojídání je hrubé a nenasycuje je, a to je hlad jejich duše, protože duše nemá žádné živobytí, kromě když člověk přitahuje spiritualitu, a to je význam „břicho ničemných nebude nasyceno“."

6. Baal HaSulam, Šamati 173, Proč říkáme Lechaim

"Řekl ohledně říkání Lechaim (na zdraví – přípitek vínem), že je to jak stojí u našich mudrců: „Víno a život podle mudrců a jejich žáků.“ To je zvláštní: proč právě podle našich mudrců? Proč ne podle neznalých?
Věc je v tom, že říkat Lechaim znamená Vyšší Život. Když pijeme víno, měli bychom si vzpomenout, že víno znamená „víno Tóry“, připomínku toho, že bychom měli přitáhnout Světlo Tóry, nazvané „život“. Materiální život je však podle našich mudrců „ničemní, za života jsou nazýváni ‚mrtví‘.“
Proto jen naši mudrci mohou říct „víno a život“. To znamená, že jen oni jsou způsobilí přitáhnout duchovní život. Neznalí na to však nemají nástroje, do kterých by mohli přijmout. (A možná „podle našich mudrců“ znamená podle pohledu našich mudrců. To znamená, že život, co oni nazývají „životem“, znamená duchovní život.)"

ČÁST 3: Společné zpívání

7. RABAŠ, článek č. 146, "Utrpení a radost"

"Člověk musí být vděčný Stvořiteli za to, že mu byla dána myšlenka a touha i po tom nejmenším v Keduša, protože vidí, že není hodnotnější nebo důležitější než ostatní lidé, a přesto mu Stvořitel toto dal. Proto ho takový stav zavazuje děkovat Stvořiteli, to znamená, že je to čas zpívat a chválit Stvořitele."

8. Rabi Kalonymus Kalman Šapira, Bnei Machšava Tova

"Melodie je pouze formou projevu duše a jejích pocitů. Odhaluje se ve slovech, která člověk říká svému příteli o svých myšlenkách a pocitech smutku a radosti, a ještě více jeho hlasem. Jak je řečeno ve svatých knihách jako důkaz toho, když se člověkův smutek prohlubuje, již nedokáže mluvit, pouze křičí a pláče hlasem. Proto melodie, ať už s radostným nebo bolestivým zabarvením, probouzí lidské pocity, v nichž se projevují jiskry a orgány duše."