Lekce 36. Duchovní význam Pesachu podle moudrosti kabaly

Vybrané úryvky ze zdrojů

1. Baal HaSulam, „Dědictví země“

Duše nemohou přijmout dobré odměny, pro které stvořil svět a duše, pokud nemají připravené Kli [nádobu] pro přijímání. A jediný způsob, jak člověk může získat toto Kli, je úsilím a námahou při plnění Micvot [přikázání] skrze tlak a války, které vede se zlým sklonem, a četné překážky a potíže. Strádání a práce v Tóře a Micvot poskytují Kli pro duši, aby byla způsobilá přijmout veškeré potěšení a rozkoš, pro které On stvořil všechna stvoření.

4. RABAŠ, článek č. 14 (1987), „Spojení mezi Pesachem, macou a marorem“

Abraham se zeptal Stvořitele: „Jak poznám, že to obdržím jako dědictví?“, protože nemají Kelim [nádoby] ani potřebu toho velkého dědictví, které mi ukazuješ, že dáš mým synům; nemají tu potřebu.

Na to mu Stvořitel odpověděl: „Dám jim potřebu světel, stejně jako jim dám světla.“ Jinými slovy, Stvořitel jim dá jak světla, tak Kelim. Nemysli si, že uděluji pouze hojnost. Spíše jim dávám jak potřebu, která se nazývá Kli, tak hojnost. To se nazývá „nedostatek a naplnění“.

Tím, že lid Izraele byl ve vyhnanství v Egyptě čtyři sta let, což je úplný stupeň čtyř Bchinot [rozlišování], tím, že byli ve vyhnanství v zemi, která není jejich, což znamená, že Egypťané vštípí Izraeli touhu po přijímání pro sebe, touhu, která nepatří ke Keduši, což se nazývá Erec [země], od slova Racon [touha], a jejich touhou uniknout této touze, kdy je samotné učiním neschopnými vyjít z pod této vlády a uvidí, že pouze Stvořitel jim může pomoci, a nebudou mít jinou možnost než mě o pomoc prosit.

13. RABAŠ, článek č. 71, „Význam vyhnanství“

Co je vyhnanství? Je to, že je pod vládou sebelásky a nemůže pracovat kvůli Stvořiteli. Kdy je sebeláska považována za vyhnanství? Pouze když chce vyjít z pod této vlády, protože trpí tím, že nemůže dělat nic pro Stvořitele.

14. RABAŠ, článek č. 15 (1991), „Co je požehnání ‘Kdo pro mě na tomto místě udělal zázrak’ v duchovní práci?“

Měli bychom vědět, že vyhnanství, který cítí, tedy že je ve vyhnanství, se neměří podle vyhnanství, ale podle pocitu zla a utrpení, které snáší kvůli tomu, že je ve vyhnanství. Pak, když trpí, protože je pod vládou utlačovatelů a musí dělat vše, co od něj požadují, a nemá právo dělat, co chce, ale musí sloužit a vykonávat vše, co jeho tělo žádají národy světa, a je bezmocný je zradit, do míry bolesti, kterou cítí, a touhy utéct jim, do té míry si může užívat vykoupení.

27. RABAŠ, dopis č. 66

Není možné vyjít z vyhnanství v Egyptě předtím, než do vyhnanství vstoupíš. Teprve pak se může říci, že vycházíme z vyhnanství.

Autor Hagady nám o tom říká, že potřebujeme vědět, že na začátku byli naši otcové modloslužebníci, což znamená, že byli ve vyhnanství pod vládou modloslužebníků, a teprve pak Stvořitel naše otce přiblížil. Ale kdyby necítili, že byli postaveni pod vládu modloslužebníků, nemohlo by se říci, že je Stvořitel přiblížil. Pouze když je člověk vzdálený od Stvořitele, lze říci, že ho Stvořitel přibližuje, protože absence by vždy měla předcházet přítomnost, protože absence je Kli [nádoba] a přítomnost je světlo, které tuto absenci a tmu naplňuje.

28. RABAŠ, článek č. 936, „Doba vykoupení“

Není možné vystoupit z exilu předtím, než ve vyhnanství jsi. Je také známo, že svatá Tóra je věčná a platí pro každou generaci. Také říkáme v Hagadě [příběh o Pesachu]: „Každá generace se musí vidět, jako by sama vyšla z Egypta.“

Z tohoto důvodu musíme poznat význam vyhnanství, ve kterém se nacházíme, a co znamená, že v každé generaci musíme z tohoto hořkého vyhnanství vycházet.