Učební komunita - Lekce 35. "Stvořitel léčí tím, čím udeří" - Learning from the Source

Učební komunita - Lekce 35

Téma: "Stvořitel léčí tím, čím udeří"

Vybrané úryvky ze zdrojů

1. RABAŠ, článek č. 17 (1990), "Jakou pomoc dostává ten, kdo přichází očistit se, v práci?"

"Ve skutečnosti člověk postrádá vlastnost, aby věděl, že hlavní nedostatek v něm je, že nemá důležitost pocítit, že existuje Vyšší vedení. Jinými slovy, postrádá víru, že Stvořitel vede svět způsobem 'Dobro, které činí dobro.' Kdyby to opravdu mohl cítit, radoval by se z toho, že od Stvořitele dostává rozkoš a potěšení, a nechtěl by se od Stvořitele odloučit ani na okamžik, neboť by věděl, o co přichází, když obrací svou mysl k jiným věcem."

2. RABAŠ, Různé poznámky. Článek č. 338, "Lék před ranou"

"Stvořitel posílá lék před ranou. Měli bychom se ptát: Pokud není rána, jak můžeme mluvit o léku?

Měli bychom chápat, že u našich mudrců nacházíme, že Tóra se nazývá Tušia, protože vyčerpává [Matešet] sílu člověka (Sanhedrin 26b). Naši mudrci řekli: „Když někoho bolí hlava, ať se zabývá Tórou“ (Iruvin 54a). Baal HaSulam vyložil, že nejprve potřebujeme Tóru, abychom viděli, že síla člověka není taková, jaká by měla být, tedy že 'bolest hlavy' naznačuje, že má cizí myšlenky. 'Bolest žaludku' znamená, že vše, co chce, je přijímat do svého vlastního žaludku."

3. RABAŠ, Různé poznámky. Článek č. 338, "Lék před ranou"

"V medicíně, pokud někdo užívá lék, ale není nemocný, lék mu uškodí. Proto nejprve musí člověk studovat Tóru, neboť skrze Tóru uvidí, že je nemocný, a pak přijme Tóru a bude uzdraven ze svých nemocí.

Z toho plyne, že k Tóře přistupujeme dvěma způsoby: 1) že je nemocný, kvůli čemuž se Tóra nazývá Tušia, neboť vyčerpává [Matešet] člověka, a veškerá jeho síla a vitalita jsou pouze z vlastnosti zvířete. Aby to napravil, existuje Tóra způsobem číslo 2), kdy ho uzdravuje ze všech nemocí.

Tím bychom měli vyložit, že Stvořitel posílá lék před ranou, což znamená, že Tóra, která se nazývá „lék“, předchází ráně, neboť Tóra mu přináší rozpoznání zla.

Poté, když utrpí ránu, tedy míru zla v sobě, „přikládá si obvaz z té rány samé“, to znamená z Tóry, která mu ukazuje, že je stižen ve svých vlastnostech. Následně ho Tóra uzdravuje.

Z toho tedy plyne, že pokud nemá rozpoznání zla, jak může být odměněn dobrem?"

4. RABAŠ, Různé poznámky. Článek č. 133, "Všechno je náprava"

„Všechny nemoci, které jsem uvalil na Egypt, na tebe neuvalím, neboť já Hospodin jsem tvůj léčitel“ (Exodus 15:26). Naši mudrcové se ptají: „Pokud neuvalím nemoc, k čemu je potřeba léčitel?“ (Sanhedrin 101a). Měli bychom vyložit, že když jsem léčitel, proč bych na tebe uvaloval nemoc, když ji musím léčit? Co tím získám, když uvalím nemoc? Musí to být jako trest, a když mám nemoc léčit, jaký to má smysl jako trest? Je to, jako bych pracoval nadarmo.

Z tohoto důvodu na tebe nebudu uvalovat nemoc a pokud si myslíš, že máš nemoc, mýlíš se. Spíše všechny stavy, které cítíš, pokud je přičítáš Mně, jsou všechny nápravy, skrze které se ke Mně přiblížíš v Dvekut [přilnutí].

5. RABAŠ. Různé poznámky, č. 289, „Stvořitel je puntičkářský vůči spravedlivým“

"Rána, kterou člověk obdrží od Stvořitele, když mu vezme chuť do práce, tím ho sám léčí, protože pak už nemá žádnou jinou možnost, jak sloužit Stvořiteli, než vírou výše rozumu. Z toho plyne, že rána, kterou dostal od Stvořitele, sama ho může uzdravit, neboť jinak by zůstal v oddělení.

Tímto rozumíme tomu, co řekli naši mudrci, že ranami Stvořitele On léčí (Mechilta BeŠalach). Jinými slovy, právě toto je léčení – že mu dává prostor jednat vírou bez jakékoli opory."

6. RABAŠ, článek č. 30 (1991), "Co znamená, že ten, kdo byl na daleké cestě, je odložen na druhý Pesach, v práci?"

"Existuje náprava shora, že člověk nemůže vidět zlo, protože existuje pravidlo, že se člověku neukazuje více, než kolik je schopen v sobě napravit. Je to jako v tělesném – člověku se neřekne o jeho skutečné nemoci, pokud je nevyléčitelná.

Z tohoto důvodu právě ten, kdo se přichází poskvrnit, kdo chce poznat pravdu, je mu otevřeno. Pokud chce pokročit a modlí se, aby mu byla ukázána pravá míra zla, které se nachází v touze přijímat pro sebe, je mu pomoženo shora, to znamená, že je poskvrněn shora. To znamená, že je mu shora ukázána škoda v Tuma’a. V tu chvíli se začne modlit z hloubi srdce, aby mu Stvořitel dal touhu odevzdávat namísto touhy přijímat, kterou má od přírody, a aby mu byla dána druhá přirozenost, což je dar shora."

7. RABAŠ, Různé poznámky. Článek č. 337, "Šťastný je ten člověk"

„Šťastný je ten člověk, kterého Hospodin trápí.“ Měli bychom se ptát, ale není účelem stvoření činit dobro svému stvoření? Tedy toto je opak cíle.

Můžeme vyložit, že je známo, že každý výhonek se chce podobat svému kořeni, jak je psáno v „Úvodu ke Knize Zohar“, že celý svět miluje klid. Avšak je to jako člověk, který drží v ruce hůl a bije všechny, aby je přinutil pracovat. Proto každý musí opustit svůj klid, aby se zachránil před utrpením, které je způsobeno bitím holí.

Hůl je utrpení, když člověk cítí, že mu něco chybí. Proto, když člověk má nedostatek, například nemá co jíst, musí usilovat, aby utišil utrpení z hladu. Čím větší je nedostatek, tím více se musí snažit, dokud není přinucen získat to, po čem touží.

Proto, když Stvořitel člověka trápí tím, že nemá duchovní, utrpení nutí člověka k velikému úsilí, dokud nebude muset získat duchovní, když pociťuje, že mu chybí."

8. RABAŠ. Různé poznámky, č. 307. „Nenajdeš ani stéblo trávy dole“

„Nenajdeš dole stéblo trávy, které by nemělo anděla, jenž je bije a říká mu: 'Rosť!'“

Měli bychom se ptát, proč jej musí bít – nebo že ono samo nechce růst. Koneckonců v přírodě vidíme, že každý chce růst a nebýt malý.

Abychom tomu porozuměli, musíme to vykládat v práci. Přirozeně – dokud je člověk ponořen v zemi, vzdává se jakéhokoli druhu Gadlut [velikosti/dospělosti] a chce zůstat ve světském. Existuje však síla shora, která se nazývá „anděl“, a anděl je síla, která uděluje a bije ho a říká mu: „Rosť!“ Jinými slovy, bije ho silou odevzdání a říká mu: „Rosť! Vyjdi ze světského,“ přestože se člověk rodí s touhou přijímat, která se nazývá „světské.“

9. RABAŠ, Různé poznámky. Článek č. 409, „O utrpení – 2“

"Skrze utrpení se v něm utvoří skutečná touha přijímat 'světlo královy tváře je život', a toto se nazývá 'bolesti lásky', kdy nedochází ke zrušení Tóry. Je to proto, že čím více se zabývá Tórou, tím více narůstá utrpení.

Z toho plyne, že v nich není zrušení Tóry, protože ten, kdo studuje Tóru, v něm se rodí utrpení. Z toho plyne, že když nemá Tóru, nemá utrpení. Jak bylo řečeno výše, tomu se říká 'bolesti lásky', protože v nich není zrušení Tóry.

To se nazývá 'Toho, koho Hospodin miluje, toho kárá'. Je to proto, že aby člověk měl toto utrpení z toho, že nenachází Stvořitele v Tóře, ne každý je hoden mít toto utrpení. Proto bylo řečeno: 'Šťastný je ten člověk, kterého Hospodin trápí.'

Pak si člověk musí osvojit utrpení, aby měl skutečnou touhu a prahnutí, neboť právě ve skutečné touze se projevuje vlastnost utrpení, protože člověk nemá jinou nádobu, ve které by mohl přijímat potěšení, než tuto touhu."

10. RABAŠ, článek č. 60, "Prosba o pomoc"

"Když člověk trpí nějakým tělesným utrpením, měl by litovat, že ho Stvořitel potrestal, že je postižen. Pokud toho nelituje, není to trest, protože trestem je to, co člověka bolí a nemůže snést svou situaci, ať už je to smutek nad zásobami, nebo smutek z nemoci.

Když řekne, že necítí bolest, pak nepřijal trest, který mu Stvořitel dal. Musíme vědět, že trest je nápravou jeho duše. Pokud toho tedy nelituje, ztratil nápravu.

Člověk by se měl modlit ke Stvořiteli, aby mu odňal utrpení a bolest, kterou cítí, protože modlitba, která vychází z utrpení, je větší nápravou než náprava skrze trest.

Jak jsem slyšel od Baal HaSulama, Stvořitel trestá člověka ne jako pomstu, trestající ho za to, že ho neposlechl, jako to dělají lidé. Spíše je trest nápravou."

11. RABAŠ, článek č. 60, "Prosba o pomoc"

"Když se člověk modlí ke Stvořiteli, aby mu odebral trest, je to, jako by žádal Stvořitele, aby mu odebral nápravu. Zeptal se: Jak může člověk žádat Stvořitele, aby mu odebral nápravu, když náprava je ku prospěchu člověka? A vysvětlil, že skrze modlitbu, když člověk žádá Stvořitele, aby mu pomohl, získává spojení se Stvořitelem, a to je větší náprava než ta, kterou člověk dostává skrze trest."

12. Baal HaSulam, Plod mudrce, Al HaTora, „Tři partneři“

"Není možné přisuzovat zlo Stvořiteli, který je naprosté dobro. Dokud tedy člověk pociťuje špatné stavy, musí říci, že přicházejí odjinud. Ve skutečnosti, když je člověk odměněn tím, že vidí pouze dobro a že ve světě není žádné zlo, a vše se obrací v dobro, pak mu je ukázána pravda, že Stvořitel dělá všechno, protože je Všemohoucí, neboť jen On činí, dělá a bude dělat všechny činy."

13. Baal HaSulam, "Úvod ke studiu deseti Sfirot", bod 108

"Je známý příběh o židovi, který byl správcem domu jistého pána. Ten pán ho velmi miloval. Jednou pán odešel a svěřil své záležitosti svému zástupci, který byl antisemita.

Co udělal? Vzal žida a zbičoval ho pětkrát před všemi, aby ho důkladně ponížil.

Když se pán vrátil, žid za ním přišel a vyprávěl mu vše, co se mu přihodilo. Pán se rozhněval, zavolal zástupce a poručil mu, aby židovi okamžitě vyplatil tisíc mincí za každou ránu, kterou mu uštědřil.

Žid peníze vzal a šel domů. Jeho žena ho našla, jak pláče. Vyděšeně se ho zeptala: „Co se ti stalo s pánem?“ Všechno jí pověděl. Zeptala se: „Tak proč pláčeš?“ Odpověděl: „Pláču, protože mě udeřil jen pětkrát. Kéž by mě udeřil aspoň desetkrát, protože teď bych měl deset tisíc mincí.“"