Kurz desítek - Lekce č. 30

Téma: Záměr

Vybrané úryvky ze zdrojů

1. RABAŠ, článek č. 577, "O cíli"

Účelem práce člověka je dosáhnout záměru odevzdávat, neboť na vnější činnosti není co napravovat, jelikož Kli [nádoba], kterou stvořil Stvořitel, neprojde žádnou změnou. Veškeré změny tedy musejí být v záměru, což znamená, že jelikož účelem stvoření je udělat svým stvořením dobro, stvořil pro tento účel Kli, nazývané „touha a chtíč přijímat potěšení“.

Aby ovšem nevznikl chléb hanby, ale pouze díky rovnosti formy, byla učiněna náprava zvaná Cimcum [zmenšení], aby se nepřijímalo, ledaže by to bylo pro odevzdání. Jinými slovy, v témže Kli, které měl předtím, tedy v touze přijímat, ale s jiným záměrem, ne proto, že chce naplnit svůj nedostatek, ale díky Micvot [přikázáním] Stvořitele, neboť On chce činit dobro svým stvořením.

2. RABAŠ, článek č. 577, "O cíli"

Veškerá práce je pouze v záměru, k tomu, aby člověk dosáhl touhy odevzdávat. To se nazývá „vnitřní práce“, která je skryta, na povrchu není patrná. Jde o záměr člověka v činech, která vykonává.

Abychom však dosáhli záměru zvaného „vnitřní práce“, potřebujeme nejprve vnější práci, tedy činy, něco zjevného, takže jeho práce je viditelná. Naopak záměr je vnitřní a skrytý.

3. RABAŠ, článek č. 31 (1988), "Co je práce člověka v práci, která je přičítána Stvořiteli?"

Pokud je záměrem člověka pouze přinést potěšení Stvořiteli a ne svému vlastnímu prospěchu, nezáleží mu na množství potěšení. Sleduje pouze míru touhy, s níž chce potěšit Stvořitele, neboť skrze touhu potěšit Stvořitele způsobuje rovnost formy u kořene své duše. To pak zapříčiňuje, že je přitahována větší hojnost, neboť vyšší chce dávat víc, než nižší chce přijímat, a chybějí pouze nádoby odevzdání. Z toho plyne, že překonáním se v odevzdání se prodlužuje velká hojnost. Proto nemusíme žádat o velká světla, pouze se snažit mít velké nádoby, které jsou nádoby odevzdání.

4. RABAŠ, článek č. 390, "Nucení a převracení"

Člověk nemá co dát Stvořiteli, jak je psáno: „Jsi-li spravedlivý, co mu dáš?“ Vše, co může člověk dát Stvořiteli, je záměr, nazývaný „pro mé jméno“. Není nic dalšího, co by mu mohl dát, protože Stvořitel nemá žádné nedostatky, aby mu bylo možno něco dát. Tudíž vše, co mu dáváme, je záměr.

5. RABAŠ, článek č. 21 (1988), "Co znamená, že Tóra byla dána z temnoty v práci?"

Všechny činy, které nám dal, abychom je vykonávali, jsou pouze proto, abychom získali tento záměr odevzdávat. Jak ovšem toto můžeme činit, když nemůžeme nutit srdce ani touhu?

Baal HaSulam vyložil „které Bůh stvořil, aby dělali.“ „Které Bůh stvořil“ znamená, že právě na tom má člověk „dělat“, na tom, co On stvořil. Měli bychom to vykládat tak, že „které Bůh stvořil“ znamená, že stvoření se nazývá „existence z neexistence“, tím je myšlena touha přijímat. „Dělat“ náleží stvořením, kteří na to musejí postavit záměr odevzdávat. Tím je míněno, že vše, co musejí stvoření dělat, je být schopni zamýšlet odevzdávat. Tomu se říká „které Bůh stvořil, aby dělali“. Toto dělání náleží stvořením.

6. RABAŠ, článek č. 1 (1989), "Jaká je míra pokání?"

Měli bychom vědět, že když člověk chce vyjít ze samotného činění bez záměru a začít pracovat se záměrem odevzdávat, je v tom mnoho práce, neboť když tělo začne slyšet o záměru odevzdávat, ihned začíná vzdorovat a nenechá člověka v této práci pokračovat, ukazuje mu temné barvy v této práci.

V tomto stavu by měl člověk věřit, že pouze Stvořitel může pomoci. Zde může člověk učinit pravou modlitbu.

7. RABAŠ, článek č. 31 (1990), "Co znamená 'Není požehnání v tom, co je počítáno' v práci"

Z pohledu záměru nezáleží, zda je čin odevzdání nebo čin přijímání. Oba činy potřebují nápravu, aby i záměr byl ve smyslu odevzdání.

Je tomu tak proto, že práce je především v srdci. To znamená, že člověk by měl dosáhnout stupně lásky ke Stvořiteli, jak je psáno: „A budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.“ Vše, co děláme v Tóře a Micvot [přikázáních], je na nápravu srdce. Je o tom psáno („Úvod ke knize Panim Meirot uMasbirot“, bod 10): „Přijď a pohleď na slova mudrce, rabiho Abrahama ibn Ezra... 'Věz, že všechny Micvot, které jsou napsány v Tóře, nebo zvyklosti, které ustanovili otcové... jsou všechny proto, aby napravily srdce, 'Neboť Hospodin prohledává všechna srdce.'“

8. RABAŠ, článek č. 31 (1990), "Co znamená 'Není požehnání v tom, co je počítáno' v práci"

Než člověk nasadí záměr odevzdávat na svoji touhu přijímat, tato touha mu přinášela hořkost. Vše duchovní, čeho se chtěl dotknout, chutnalo hořce, protože na touhu přijímat pro sebe byl Cimcum [omezení] a skrytí, takže nebylo možné ochutnat dobrý vjem v duchovním. Jinými slovy, cokoliv svatého bylo vzdálené, nedosažitelné a touha přijímat z toho nemohla mít potěšení. Tomu se říká „hořké“.

Pokud však na tuto touhu nasadí záměr odevzdávat, vidí a cítí, že je v každé věci ve svatosti sladkost.