Jom Kipur z kabalistické perspektivy

Desátého dne měsíce Tišri, kolem začátku října, přicházíme k svátku Jom Kipur. V tomto světě je to obyčejně den, kdy se postíme, chodíme se modlit do synagogy a žádáme druhé o odpuštění, pokud jsme je během roku nějak urazili. Tělo trochu trpí, jsou nám odpuštěny naše hříchy a my na to zapomínáme.

Ale na duchovní úrovni, stejně jako v moudrosti kabaly, je to specifický den, kdy je nám přikázáno přemýšlet o naších proviněních v touze přijímat – o proviněních vůči světu, vůči lásce k přátelům, vůči skupině, vůči Stvořiteli, vůči všemu. Skutečně musíme přemýšlet o tom, co znamená být provinilcem.

Co znamená Jom Kipur?

„Jom“ znamená „den“ a v duchovním neexistuje čas, ale když mluvíme o záležitostech času, mluvíme o stupních. „Kipur“ znamená „smíření“ (spolu s „přikrytím“, „odpuštěním“). Vidíme tedy, že mluvíme o stupni, ve kterém se člověk snaží něco odčinit, že něco je zakryto.

Smíření naznačuje přestupek a tento přestupek je člověku odpuštěn, ale pouze smířením s ním, jeho nápravou. Proto se Jom Kipur také nazývá i „dnem pokání“, i „dnem soudu“. Je to den výpočtů: kdo jsem, co jsem, ke komu jsem přitahován, co se se mnou děje, co se stalo a co chci, aby se stalo?

Musíme cítit, jak moc sami sebe soudíme, jak moc jsme způsobilí dosáhnout cíle stvoření, splynout se Stvořitelem a jak moc Ho prosíme, aby nám v tom pomohl, aby nás přiblížil. Jednoduše bychom měli otevřít oči a srdce, abychom cítili, kde jsme.

Existuje obava, že by vnější síly mohly vstoupit do přijímání pro sebe sama v mysli a v srdci. Proto musíme zvýšit probuzení k pokání. Pokání znamená navrácení touhy přijímat zpět do stavu touhy odevzdávat. Tím se vracíme ke splynutí s Vyšším zdrojem a získáváme věčné splynutí (Dvekut).

Rabaš, Dopis č. 23

Člověk obvykle necítí svou vnitřní touhu ani potřebu ji napravit. Zde však prosíme Stvořitele, aby otevřel naše srdce a pomohl nám pochopit, co je v jeho nitru, jak daleko jsme od cíle a do jaké míry se musíme podřídit, abychom toužili po správné věci.

Všechna tato zkoumání, požadavky a nápravy činí Jom Kipur, den smíření, velmi zvláštním dnem, který nám umožňuje prohloubit tyto pocity.

Co děláme na Jom Kipur? A jaký postoj bychom měli mít v tento den?

Stav Jom Kipur je na začátku roku, jen 10 dní po Roš ha-šana, což znamená, že se vztahuje k stavu, který vzniká na začátku práce. Jom Kipur odkazuje na naši připravenost naplnit náš účel a na omezení, která jsme ochotni přijmout, abychom se sjednotili s ostatními a pak sjednotili celý svět.

Nicméně, na Den smíření naše touhy ještě nejsou napraveny, a proto je zakázáno je používat. Na všech 5 úrovní našich tužeb (Keter, Chochma, Bina, Zeir Anpin a Malchut) umístíme clonu (Cimcum); nemůžeme se naplnit. Nemůžeme jíst a pít, umývat se, používat krémy nebo oleje, nosit kožené boty ani plnit manželské povinnosti.

Tímto způsobem přestáváme přijímat a poté budeme stále muset směřovat k dávání. Ale abychom mohli začít dávat bližnímu, musíme nejprve zcela omezit své egoistické touhy, své záměry pro osobní prospěch a přestat se starat o sebe. Člověk se má zdržet i těch nejpotřebnějších přání.

1. Je zakázáno jíst a pít, protože člověk by neměl uspokojovat svou touhu přijímat požitky tohoto světa.
2. Je zakázáno se mýt, protože se říká, že člověk by se měl starat o leštění svých vnitřních nádob, a ne těch vnějších.
3. Je zakázáno mazat tělo olejem, protože na Jom Kipur by člověk neměl uspokojovat své touhy po kráse a zdobení se.
4. Je zakázáno nosit kožené oblečení, protože kůže odkazuje na připoutání k zemi, což je touha přijímat.
5. Je zakázáno plnit manželskou povinnost, protože ve stavu zkrácení člověk ještě není připraven vykonat opravdový Zivug (spojení), což znamená skutečně se sjednotit.

Neměli bychom si stěžovat, že nemůžeme jíst a nemůžeme pít: Jom Kipur je stav, kdy se odhaluje touha, kterou potřebujeme napravit, a v tento den se můžeme soustředit na odhalení síly rozdělení, síly rozbití v nás, a pouze ve vztahu k této síle můžeme říci, že jsme odhalili zlo.

S tímto zlem pak mohu přijít ke Stvořiteli a žádat od Něho nápravu. Den smíření se pak stává dnem radosti, protože odhalujeme neduh egoismu, mou vlastní přirozenost, kterou je třeba napravit. Odhaluji podmínku, „Stvořil jsem zlý sklon“, a nyní mohu požádat Stvořitele o Tóru, což je síla k jeho nápravě, jak je psáno, „Já [Stvořitel] jsem stvořil zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření, protože Světlo v ní vrací člověka ke Zdroji“.

V tu chvíli jsme na jedné straně skutečně ve stavu úplného zoufalství a nedostatku síly, a na druhé straně zažíváme velkou radost, protože nyní konečně můžeme volat ke Stvořiteli a prosit Ho o pomoc s naprostou důvěrou, že nám pomůže.

Tuto důvěru máme, protože jsme se již prověřili a dospěli k poznání, že všichni přebýváme pouze ve zlu, nejsme schopni s tím cokoli udělat. Ale nyní, díky spojení mezi námi, máme důvěru, že Stvořitel nám pomáhá a jen čeká na tento okamžik, který se nazývá „Jom Kipur“.