Lekce 10

Téma: Hra na duchovní cestě

Vybrané ukázky ze zdrojů

1. Baal HaSulam, Šamati, článek č. 16, "Co je den Pána a noc Pána v duchovní práci?"

"Aby člověk měl síly odevzdání, potřebujeme druhou přirozenost, aby měl sílu dosáhnout rovnocennosti formy.

Jinými slovy, Stvořitel je dávající a nic nepřijímá, protože mu nic nechybí, což znamená, že to, co dává, není způsobeno nedostatkem, že kdyby neměl komu dávat, cítil by to jako nedostatek.

Spíše to musíme chápat jako hru. To znamená, že když chce dávat, není to něco, co potřebuje. Místo toho je to vše jako hra."

2. Baal HaSulam, Šamati, článek č. 16, "Co je den Pána a noc Pána v duchovní práci?"

"Jak řekli naši mudrci ohledně královny: Zeptala se: „Co Stvořitel dělá poté, co stvořil svět?“ Odpovědí bylo: „Sedí a hraje si s velrybou,“ jak je psáno: „Tuto velrybu jsi stvořil, aby sis s ní hrál“ (Avoda Zara, s. 3).

Otázka velryby se vztahuje k Dvekut a spojení (jak je psáno: „podle otevření člověka a spojení“). To znamená, že smysl, který je spojením Stvořitele se stvořeními, je pouze hra; není to záležitost touhy a potřeby.

Rozdíl mezi hrou a touhou spočívá v tom, že vše, co vzniká z touhy, je nutností. Pokud někdo nezíská to, po čem touží, je neúplný. Avšak u her, i když člověk něčeho nedosáhne, není to považováno za nedostatek, jak říkají: „Není tak špatné, že jsem nedostal to, co jsem plánoval, protože to není tak důležité.“ Je to tak proto, že touha, kterou pro to měl, byla pouze hra a ne vážná věc."

3. RABAŠ, Dopis č. 37

"Je to jako ten, kdo jde na oslavu přítele. Nemyslí na sebe – zda má, či nemá dobrou náladu – ale musí se zúčastnit radosti přítele. Nesmí se mračit, ale ukazovat šťastnou tvář. Stejně tak i zde: spojení mezi přáteli by mělo být takové, že každý si přeje potěšit svého přítele, a to právě skrze hmotné věci, protože právě zde je otázka „Kup si přítele.“"

4. Rabaš, článek č. 2, (1984), "O lásce k přátelům"

"Člověk musí odhalit lásku ve svém srdci vůči přátelům, neboť tím, že ji odhalí, probudí v srdcích přátel náklonnost ke skupině, aby i oni pocítili, že každý z nich praktikuje lásku k přátelům. Výhodou toho je, že tímto způsobem získává sílu praktikovat lásku k přátelům s větší intenzitou, protože síla lásky každého jedince je integrována v síle ostatních.

Ukazuje se, že tam, kde má člověk pouze jednu míru síly k praktikování lásky k přátelům, pokud skupina čítá deset členů, integruje se s deseti silami potřeby, kteří chápou, že je nutné zabývat se láskou k přátelům. Jestliže však každý z nich neukáže společnosti, že praktikuje lásku k přátelům, pak mu chybí síla skupiny.

Je tomu tak proto, že je velmi těžké soudit svého přítele příznivě. Každý si myslí, že on sám je spravedlivý a že jen on se zabývá láskou k přátelům. V tomto stavu má člověk velmi malou sílu k praktikování lásky k druhým. Právě tato práce by tedy měla být veřejná, a nikoliv skrytá."

5. Rabaš. Článek 30 „Co hledat ve shromáždění přátel“ (1988)

"Každý by se měl snažit přinést do společnosti ducha života a naděje a vnést do společnosti energii. Tak bude moci každý z přátel říci sám sobě: „Teď začínám s čistým štítem v práci.“ Jinými slovy, než přišel do společnosti, byl zklamán pokrokem ve službě Stvořiteli, ale nyní ho společnost naplnila životem a nadějí. Takto prostřednictvím společnosti získal důvěru a sílu překonat, protože nyní cítí, že může dosáhnout úplnosti. A všechny jeho myšlenky – že stál před vysokou horou, kterou nelze dobýt, a že toto byly skutečně hrozné překážky – nyní cítí, že to není nic. A to vše získal díky síle společnosti, protože každý se snažil vnést ducha povzbuzení a přítomnost nové atmosféry do společnosti."

6.  Baal HaSulam, "Předmluva ke knize Zohar", č. 33

"Zde je božská vůle, aby se tato podobenství, které působí pouze v duších přijímajících, jevila duším tak, jako by se na nich podílel On sám, aby velmi zvýšil dosažení duší.

Je to jako otec, který se nutí ukázat svému malému milovanému dítěti smutnou tvář a radostnou tvář, přestože v sobě nemá ani smutek, ani potěšení. Dělá to pouze proto, aby udělal dojem na své milované dítě a rozšířil jeho chápání, aby si s ním mohl hrát.

Teprve až vyroste, pochopí a pozná, že vše, co jeho otec dělal, nebylo více než pouhá hra. Stejné je to i v tomto případě: všechny tyto obrazy a změny začínají i končí pouze v dojmu duší. Avšak z vůle Boží se jeví tak, jako by byly v Něm samotném. Dělá to proto, aby povznesl a rozšířil dosažení duší na maximum, v souladu s myšlenkou stvoření těšit Svá stvoření."

7. Baal HaSulam, "Spisy poslední generace"

"Naším požadavkem na herce v divadle je, aby dělali vše, co je v jejich silách, dokud nepřesvědčí naši představivost, že jejich výkony jsou skutečnou realitou. Podobně si přejeme, aby ti, kdo vysvětlují kabalistickou metodu, dokázali mluvit k našim srdcím tak hluboce, že víra v tuto metodu zakoření v našich srdcích s takovou silou, jako by šlo o skutečnost."