Kurz desítek - Lekce 23

Téma: "Práce s Vírou výše rozumu"

Vybrané Výňatky ze Zdroje

12. Baal HaSulam. Šamati 16, “Co je Den Stvořitele a Noc Stvořitele v duchovní práci?”

"„Běda vám, kteří si přejete Den Stvořitele! Proč potřebujete Den Stvořitele? Je to temnota, a ne světlo.“ Jde o to, že ti, kdo očekávají Den Stvořitele, tím myslí, že čekají, až jim bude udělena víra výše rozumu, že víra bude tak silná, jako by viděli očima, s jistotou, že je to tak, že Stvořitel bdí nad světem způsobem Dobra  činícího dobro.

Jinými slovy, nechtějí vidět, jak Stvořitel řídí svět jako Dobro, které činí dobro, neboť vidění je v rozporu s vírou. Jinými slovy, víra je přesně tehdy, když je proti rozumu. A když člověk dělá to, co je proti jeho rozumu, říká se tomu „víra výše rozumu.“

To znamená, že věří, že řízení Stvořitele nad stvořeními je způsobem Dobrého a činícího dobro. I když to nevidí s absolutní jistotou, neříkají Stvořiteli: „Chceme vidět vlastnost Dobrého a činícího dobro, jako bychom to viděli v rozumu.“ Raději chtějí, aby to v nich zůstalo jako víra výše rozumu, ale žádají Stvořitele, aby jim dal takovou sílu, že tato víra bude tak silná, jako by to viděli uvnitř rozumu, aby nebyl rozdíl mezi vírou a věděním v mysli. Tomu říkají ti, kdo se chtějí přimknout ke Stvořiteli, „Den Stvořitele.”"

15. Rabaš. Článek 12 (1991), “Tyto svíčky jsou svaté”

"A nejdůležitější je modlitba. To znamená, že člověk se musí modlit ke Stvořiteli, aby mu pomohl jít výše rozumu, což znamená, že práce by měla být s radostí, jako by již byl odměněn rozumem Keduše, a jakou radost by tehdy cítil. Podobně by měl požádat Stvořitele, aby mu dal tuto sílu, aby mohl jít výše rozumu těla. Jinými slovy, i když tělo s touto prací se záměrem odevzdávat nesouhlasí, žádá Stvořitele, aby mohl pracovat s radostí, jak se sluší pro toho, kdo slouží velkému Králi. Nežádá Stvořitele, aby mu ukázal velikost Stvořitele, a pak bude pracovat s radostí. Raději chce, aby mu Stvořitel dal radost v práci výše rozumu, že to bude pro člověka tak důležité, jako by již měl rozum."

18. Rabaš. Článek 24 (1991), “Co znamená, že by člověk měl mít syna a dceru, v duchovní práci?”

"Práce výše rozumu by měla být bezpodmínečná kapitulace. To znamená, že by na sebe měl vzít břemeno království nebeského výše rozumu. Člověk by měl říci: „Chci být sluhou Stvořitele, i když nemám tušení o práci a necítím v práci žádnou chuť. Přesto jsem ochoten pracovat z celého srdce, jako bych měl porozumění a pocit a chuť v práci, a jsem ochoten pracovat bezpodmínečně.“ V té době může člověk jít vpřed, a pak pro něj není místo pro pád ze stavu, protože na sebe bere práci, i když je umístěn rovnou na zemi, protože není možné být nižší než zem.

Tak je napsáno (Kazatel 1), „Generace odchází a generace přichází, a země navždy stojí.“"