Zohar - Tajemství odhalení - Akademie kabaly Bnei Baruch

<- Zpět Videa

Zohar - Tajemství odhalení

March 18

11:17 AM

Kniha Zohar je zároveň nejzáhadnější a nejvýznamnější knihou Kabaly. V posledních letech se stále více ukazuje, že přestože byla napsána před devatenácti staletími, její skutečný účel je pro naši dobu. Rav Jehuda Ašlag (Baal HaSulam) nám její moudrost odhalil, znovuroznítivší to, co dlouhou dobu bylo zapomenuto v našich srdcích. Tento film je produkován Akademií kabaly Bnei Baruch.

SHRNUTÍ ZPĚTNÁ VAZBA PŘEPIS ČASOVÝ PLÁN STÁHNOUT

Byla skryta po staletí, daleko od lidských očí. Kniha Zohar. Mysleli na nás, zatímco psali. Na nás. Druhé století n. l. Malá Judea sténá pod vládou Říma. Druhý chrám, základ židovského národa, je v troskách. A přesto je judejský duch silný. Bojovníci Bar Kochby bojují statečně a odvážně. Mocná římská armáda, která dobyla polovinu světa, najednou zjistí, že je proti nim bezmocná. Ale nakonec je příliš silná. Povstání je brutálně potlačeno. A aby zcela zlomili ducha lidí, nařídili popravit velkého mistra, rabiho Akivu. Svá poslední dny tráví ve společnosti svých pěti učedníků. Pět z tisíců. Měl obrovskou školu. Dvacet čtyři tisíc žáků rabiho Akivy zahyne kvůli neopodstatněné nenávisti. Padli z úrovně vzájemné lásky do temného světa závisti, pýchy a sobectví a zmizeli. Rabi Akiva ví, že má zemřít, a dává svou poslední lekci svým zbývajícím učedníkům. Rabi Šimon bar Jochaj - Rašbi je jedním z nich. Rašbi byl velký mudrc s výjimečným spojením se Stvořitelem, ale ve skutečnosti chtěl jen jedno: dovést tento svět se všemi jeho problémy a utrpením do stavu dokonalosti, harmonie a lásky ke Stvořiteli. A proto se ho Římané báli. Vyzařoval duch svobody. Nejdříve popravili jeho učitele, rabiho Akivu, a brzy poté si přišli pro něho, Rašbiho, aby zabili jeho i jeho syna, Eleazara. Ale přišli příliš pozdě. Otec i syn zmizeli do hor a lesů Horní Galileje. Zde začíná příběh o Knize Zohar. Na severu země Izrael, mezi lesy a horskými pěšinami, nedaleko vesnice Pikin, se skrývá malá jeskyně. Stěží by se tam vešli dva lidé. Tato jeskyně se stala útočištěm rabiho Šimona a jeho syna Eleazara na třináct let. Aby přežili, jedli z rohovníku a pili vodu z nedalekého potoka. Jejich hlavní potravou však byl duchovní pokrm. Právě v této temné a vlhké jeskyni objevili harmonii vesmíru, sjednocující lásku, která vládne světu, Stvořitele. Pochopili, že smyslem života každé osoby na této planetě je odhalovat Stvořitele. Navíc si uvědomili, že mají speciální osobní poslání: napsat knihu, která popisuje každý krok cesty ke Stvořiteli, jak může člověk dosáhnout Vyšší síly přírody. Jak je možné, že dva uprchlíci, kteří unikli popravě, měli napsat knihu? Pak neočekávaně zemřel císař, římský imperátor. Brzy nato byli rabi Šimon a rabi Eleazar informováni, že jejich poprava byla zrušena. Konečně mohli opustit jeskyni. Vyšli z ní s jedinou myšlenkou: kniha musí být okamžitě napsána. A mělo to dobrý důvod. Jejich lid se měl chystat vstoupit do dvoutisíciletého vyhnanství a kniha Zohar musela být připravena předtím. Kniha Zohar měla být napsána právě tady v této jeskyni rabi Šimonem a jeho devíti učedníky. Ale nejdříve museli vstoupit do jeskyně. Nezní to jako velká věc. Proč nemohli jednoduše začít psát, pokud to bylo to, co měli udělat? Ale byla tu přísná podmínka. Kniha musela být napsána z jednoho srdce. To znamenalo, že deset kabalistů muselo být jako jeden autor. Jak to mohli udělat? Měli snad podepsat nějakou smlouvu? Jak mohli zlomit svá osobní ega a pýchu, aby se spojili v jedno? A přesto to byla přísná podmínka. Představte si, bylo to stejnou podmínkou, kterou dostal izraelský lid, když jim byla na hoře Sinaj dána Tóra. Pak museli Rašbi a jeho učedníci tuto smlouvu dodržovat s vědomím, že mají poslání napsat svatou knihu a co se od nich při tomto procesu očekává. Podepsali bratrskou smlouvu. Po podepsání smlouvy vstoupili do jeskyně. Bylo to, jako by vstoupili do vesmíru. A každý z nich měl specifickou roli v této misi. Toto jsou jména autorů Knihy Zohar: rabi Šimon bar Jochaj, rabi Eleazar, rabi Jossi bar Ja'akov, rabi Abba, rabi Jehuda, rabi Jicchak, rabi Chizkija, rabi Chija, rabi Jossi a rabi Isa. Není nijak překvapivé, že aby mohli knihu napsat, museli se důkladně připravit, dokonce i na napsání prvního písmena. Spustit pero na pergamen trvalo hodiny, dny a měsíce příprav. A napsali v Knize Zohar, jak je dobré a jak příjemné pro bratry, že spolu přebývají v jednotě. Skutečně, zpočátku se všichni cítili jako bratři. Toto jsou přátelé, když sedí spolu a nejsou odděleni od sebe. A najednou, jednu chvíli vypadají jako lidé ve válce chtějící se navzájem zabít. Jednu chvíli byli bratři, kteří se milovali a rozuměli si, a pak najednou se tolik nenáviděli, že byli připraveni se navzájem spálit na popel. Jak je to možné? Právě proto podepsali bratrskou smlouvu, aby si ji pamatovali v temných časech nenávisti. Rašbi věděl. Všichni věděli. Aby mohli napsat Knihu Zohar, museli čelit propasti, která je dělila, která je trhala od sebe a která z nich udělala nepřátele. Je to proto, že museli projít všemi zkušenostmi, kterými svět projde v budoucnosti. Museli zažít nenávist, cítit ji do morku kostí, aby se nad ni povznesli a vrátili se k bratrské lásce. Pak se vrátili k bratrské lásce. Ale nestalo se to hned. Už věděli, kdo podněcoval nenávist a proč to dělal. Takže se obrátili k Němu, ke Stvořiteli, a požádali Ho o pomoc. Stvořitel naslouchal jejich slovům, a měl s nimi radost a potěšení. Stvořitel pokrývá všechny zločiny láskou. Tehdy se Stvořitel před nimi odhalil jako síla, která je spojila. Dodala jim sílu psát. Autoři Knihy Zohar psali pouze tehdy, když se povznesli ze svých pádů nad propast, která je oddělovala. Tehdy se pero dotklo pergamenu a objevila se písmena a slova, kouzelné věty božské knihy, moudrosti, kterou by měl člověk znát, poznat a pozorovat tajemství duše. Co je duše uvnitř něho? Odkud pochází? A proč přichází do tohoto těla, které je hanebnou kapkou, tady dnes a zítra v hrobě? Poznat svět, ve kterém je, a pro co bude svět napraven, prohlížet vznešené tajemství Vyššího světa a poznat svého Pána. A to všechno pozorovat z nitra tajemství Tóry. Psali z výšky lásky, z výšky úplného dosažení Stvořitele. Nebylo možné psát jinak. Energie, sjednocující síla, kterou vložili do Knihy Zohar, může sjednotit to, co nemůže být sjednoceno. Mysleli na nás, zatímco psali. Na nás, lidi dneška, kteří mezi sebou bojují a nenávidí se. Věděli, že naše doba bude dobou nekonečných válek, kdy se příbuzní stanou nepřáteli a nenávist bude vládnout světu. Věděli, že se pokusíme zastavit úpadek, ale selžeme, padneme do zoufalství a konečně požádáme o pomoc. Potom nadejde čas pro Knihu Zohar. Byla zamýšlena jako příručka k tomu, jak se povznést nad zlo. Ale dokud nedosáhneme slepé uličky, kniha nemůže být odhalena. Dokud si neuvědomíme, že jsme zotročeni našimi egy. A chceme uniknout z toho otroctví, kniha musí zůstat skrytá. Proto vybrali rabína Abba, aby knihu napsal. Pouze rabi Abba věděl, jak skrýt duchovní znalosti, aby nebyly užívány předčasně. Rabi Abba vykonal svou práci skrýt duchovní sílu. Svitky, v nichž byla kniha napsána, byly dobře skryty svými autory. Byla skryta po staletí, daleko od lidských očí, čekající na chvíli svého odhalení. Poté se najednou začala objevovat na různých místech po celém světě. Některé její svitky se objevily na východním tržišti v Jeruzalémě v devátém století, a ve Španělsku ve dvanáctém století, a poté ve Sfatu, Istanbulu, Egyptě a Praze. Dva tisíce let poté se Kniha Zohar dostala do rukou velkého kabalisty Jehudy Ašlaga, který na ni napsal kompletní komentář. Nazval ho Sulam, což v hebrejštině znamená žebřík, jako žebřík, který vede ke světlu naplňujícímu knihu. Vysvětlil, jak používat její sílu. Kabalisté ustanovili čtyři podmínky.

První podmínka: nepokoušejte se pochopit Zohar rozumem. Čtete Zohar svým srdcem. Není určen pro intelektuální znalosti. Má nám pomoci změnit se.

Druhá podmínka: Kniha Zohar není o tomto světě. Příběhy Zohar nejsou příběhy a jeho jména nejsou jména lidí, míst nebo věcí. Zohar píše o vnitřních stavech, kterými procházíme, když zažíváme knihu z nitra.

Třetí podmínka: Zohar obsahuje světlo, které nás mění. Pokud se chceme změnit, pokud nechceme být spáleni naší vlastní nenávistí, a pokud nechceme být ovládáni našimi egy, pak, podle rozsahu tohoto toužení, když čteme knihu, přitahujeme světlo obsažené v ní, a to očišťuje naši duši.

Čtvrtá podmínka: jako jeden muž s jedním srdcem. Takto napsalo deset kabalistů Knihu Zohar. Měli bychom ji číst stejným způsobem.

Na co tedy čekáme? V co doufáme? Zde je, Kniha Zohar. Je přímo před námi. Otevřme ji a spojme se s tajnou silou, která v ní přebývá. Pocítíme, co cítili oni: štěstí, jednotu a splynutí s Vyšší silou. O tom je Kniha Zohar. O tom je její tajemství. Dnes jsme připraveni ji objevit.