„Co znamená ,modlitba za pomoc a odpuštěníʻ v duchovní práci“
Článek 4 (1988)
Naši mudrci řekli (Kidušin 30b): „Sklon člověka ho přemáhá každý den a hledá, jak ho usmrtit… Kdyby mu nepomáhal Stvořitel, nepřemohl by ho.“ (1) To znamená, že když mu Stvořitel pomáhá, může ho překonat a nepodlehnout. Z toho vyplývá otázka: Proč by měl člověk žádat Stvořitele o odpuštění hříchu, když naši mudrci řekli, že člověk ho sám nemůže překonat, leda s pomocí Stvořitele? Z toho vyplývá, že pokud člověk zhřeší, není to jeho vina, neboť co by mohl dělat, kdyby mu Stvořitel nepomohl?
Abychom to pochopili, musíme nejprve porozumět kořenům hříchů. Jinými slovy, co je zdrojem a důvodem, který způsobuje všechny hříchy? Ačkoli je odpověď jednoduchá a všem známá, že příčinou všech hříchů je zlý sklon, měli bychom znát zdroj a kořen zlého sklonu, který stvoření podněcuje k hříchu. Jinými slovy, proč chce, aby stvoření na světě hřešila? Měli bychom také pochopit, co je to dobrý sklon, který si výslovně přeje, aby se stvoření věnovala Tóře a Micvot [dobrým skutkům/přikázáním].
Jak jsme se učili, účelem stvoření je konat dobro Svým stvořením. Z tohoto důvodu Stvořitel stvořil stvoření, která chtějí přijímat potěšení a rozkoš, což znamená, že mají touhu a chuť se těšit, jinak mají pocit, že ztrácí smysl žít. Musí přijímat potěšení, jinak pociťují muka. Tato touha přijímat, vtisknutá do stvoření, je kořenem všech zlých sklonů, které podněcují stvoření ke hříchu.
Je však třeba pochopit: pokud Stvořitel tuto touhu přijímat ve stvoření stvořil, a to hlavní, proč se stvoření nazývají „stvoření“, je, jak je řečeno, že se stvoření nazývá „existující z ničeho“, tj. něco nového, co předtím, než On ho stvořil, neexistovalo, proč je tedy kořenem zlého sklonu?
Odpověď na tuto otázku je uvedena v TES – protože každá větev se chce podobat svému kořenu. Kdyby tato touha přijímat zůstala ve své formě, tj. proto, aby přijímala, pociťovala by tato touha, která je protikladná Stvořiteli, při přijímání potěšení nepohodlí. Z tohoto důvodu na to byla zavedena náprava, která se nazývá Cimcum [omezení, zkrácení]. To znamená, aby [člověk] nepřijímal Světlo v tomto Kli [nádobě] zvané „přijímání pro sebe“, ale přijímal hojnost právě tehdy, když bude mít záměr odevzdávat.
To znamená, že vše, co chce člověk přijímat pro sebe, se stalo zakázaným, protože jakákoli touha ve Vyšším se stává závazným zákonem v nižším, což znamená, že nižší činí zákaz, pokud přijímá pro sebe, a nikoli se záměrem obdarovat potěšením svého Stvořitele.
Z toho vyplývá, že všechny hříchy pocházejí z toho, že chce člověk přijímat pro svůj vlastní prospěch. Je to tak, jak je řečeno: „Stvořil jsem zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření.“(2) Z toho vyplývá, že Tóra a Micvot, které nám byly dány k dodržování, mají za cíl nás přivést k záměru, abychom dokázali zaměřit své srdce na to, abychom vše činili pro odevzdání. Tomu se říká Kduša [svatost/posvátnost]. Z toho vyplývá, že Klipa [skořápka/předkožka] a Sitra Achra [druhá strana], které chtějí přijímat ve svůj prospěch, jsou v tomto protikladné ke Kduši.
Z tohoto důvodu nazýváme touhu přijímat pro sebe novým jménem „zlý sklon“, protože tím, že chce uspokojit své vlastní přání a užívat si pro sebe, nám brání v dodržování Tóry a Micvot. Neboť díky dodržování Tóry a Micvot, dokonce i v Lo Lišma [ne kvůli ní], přicházíme k Lišma [kvůli ní]. Proto nám zlý sklon brání dodržovat Tóru a Micvot dokonce i v Lo Lišma, vždyť z Lo Lišma přicházíme k Lišma. Z tohoto důvodu vadí už pouhá pochybnost, že „může přijít“.
Lišma znamená, že člověk dělá vše kvůli Stvořiteli, a ne kvůli sobě. Z toho vyplývá, že když se člověk věnuje Tóře a Micvot, ztratí zlý sklon natolik, že zmizí ze světa. Jinými slovy, dodržováním Tóry a Micvot ho člověk zabíjí. Je to tak, jak řekli naši mudrci (Berachot 61b): „Učili jsme se, že rabi Josi z Galileje říká: „Spravedlivé soudí dobrý sklon, jak bylo řečeno: ,Mé srdce je ve mně zabito(3)ʻ.“(4) Raši objasňuje: „Mé srdce je ve mně zabito – je zlý sklon. Neboť ono jakoby ve mně zemřelo, vždyť je schopno jej nutit.“(5)
Z řečeného plyne, že vše, co zlý sklon dělá a co mu brání se věnovat plnění Tóry a Micvot, dělá po právu, protože ho člověk chce prostřednictvím Tóry a Micvot usmrtit. Z tohoto důvodu se touha přijímat nazývá „zlem“, protože člověku škodí, neboť zlý sklon brání člověku dosáhnout Dvekutu [splynutí] se Stvořitelem, což se nazývá „život“, jak je řečeno: „A vy, kteří se držíte Hospodina, svého Boha Všemohoucího, jste dnes všichni živí.“(6)
A když si člověk uvědomí, že mu touha přijímat pro sebe brání dosáhnout světa živých a chce, aby člověk zůstal ve světě temnoty a smrti – cožpak je na světě něco horšího, než mu bránit v dosažení života? Tehdy člověk pojmenuje touhu přijímat pro sebe „zlý sklon“. To znamená, že když člověk cítí neštěstí a trápení, které mu způsobuje, pojmenuje ji „zlo“. Než člověk začne pociťovat, že mu touha přijímat pro sebe brání v dosažení blaha a potěšení, touhu přijímat pro sebe ještě nenazývá jménem „zlý sklon".
Z toho vidíme, že touha přijímat pro sebe je v právu, když člověku brání dodržovat Tóru a Micvot, protože touha přijímat pro sebe vidí, že ji člověk chce usmrtit, jak je řečeno ve slovech našich mudrců o verši „Mé srdce je ve mně zabito“(3), že u spravedlivých, kteří dodržují Tóru a Micvot, se zlý sklon stává jakoby mrtvým, jak řekli naši mudrci: „Já jsem stvořil zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření.“.(2)
Z toho vyplývá, že tato touha přijímat, která je vtisknuta do stvoření, je kořenem všech hříchů, neboť nedovoluje stvořením dodržovat přikázání Stvořitele, protože vidí, že ji chtějí odstranit ze světa. Je to tak, jak se píše v článku „Předmluva k moudrosti kabaly“ (bod 1): „Stvořitel chtěl očistit Izrael, a proto jim rozmnožil Tóru a Micvot.“ (7) (2. kapitola). Vysvětluje se tam, že za dodržování Tóry a Micvot jsou odměněni očištěním od touhy přijímat pro sebe samé. Proto velmi dobře chápeme, proč právě touha přijímat brání v dodržování Tóry a Micvot a je kořenem a příčinou všech hříchů.
Z toho vyplývá, že pro ty, kdo chtějí pracovat na cestě odevzdání, je boj proti zlému sklonu obtížnější, protože tito lidé ve skutečnosti chtějí touhu přijímat pro sebe zabít a usmrtit. To znamená, že chtějí jít cestou Tóry, která je opačná, než je pohled obyvatel. Pohled obyvatel je takový, že nedělají nic, pokud to není pro jejich vlastní prospěch. Proto když se věnují Tóře a Micvot, jejich jediným záměrem je získat tím odměnu ve svůj vlastní prospěch.
To znamená, že zůstanou ve své touze přijímat. Než se začali věnovat Tóře a Micvot, chtěli odměnu na tomto světě, zatímco se věnovali pouze materiálním záležitostem. Vždyť ten, kdo pracuje pro hospodáře, chce, aby mu hospodář platil mzdu. Ale nyní, když začali pracovat a dodržovat Tóru a Micvot, které nám přikázal Stvořitel, chtějí, aby jim vyplatil odměnu Stvořitel. Z toho vyplývá, že to vše je kvůli vlastnímu prospěchu. Ale poté, když začnou dodržovat Tóru a Micvot, mají záměr získat odměnu pro svou touhu – budoucí svět.
Zlý sklon, zvaný „touha přijímat“, jim v tomto případě tolik neodporuje. Vždyť touha přijímat jim odporuje, jen když je založena na pochybnosti, tj. kvůli tomu, že od Lo Lišma přicházíme k Lišma. To znamená, že ačkoli se začal zabývat Tórou a Micvot, aby získal odměnu pro vlastní prospěch, přesto je díky tomu možné později dospět k Lišma, čili k práci pouze pro Stvořitele, a ne pro vlastní prospěch.
Naopak ten, kdo nechce od začátku pracovat za účelem získání odměny, což znamená, že nechce pracovat kvůli vlastnímu prospěchu, tomu se zlý sklon bezpochyby brání na každém kroku. Zlý sklon chce splnit [pokyn]: „Toho, kdo tě přichází zabít, zabij jako první.“(8) Proto je jejich práce mnohem těžší než práce těch, kteří pracují kvůli odměně. Vždyť od začátku říkají, že chtějí dodržovat Tóru a Micvot jako prostředek („Sgula“), kterým zabijí zlý sklon, jak bylo řečeno: „A mé srdce je ve mně zabito.“
Nyní můžeme pochopit otázku, kterou jsme si položili o slovech našich mudrců: „Zlý sklon člověka přemáhá každý den. Kdyby mu Stvořitel nepomáhal, nepřemohl by ho.(1)“. Proč je tedy chyba na straně člověka, když se mu nedostalo potřebné pomoci od Stvořitele? A proč by tedy měl člověk žádat Stvořitele o odpuštění? Odpověď je jednoduchá: Je to proto, že o pomoc nepožádal. Naši mudrci řekli: „Kdo se přichází očistit, tomu pomáhají.“ Z toho vyplývá, že pomoc přichází od Stvořitele poté, co o ni požádá.
Hřích člověka tedy spočívá v tom, že nepožádal Stvořitele o pomoc. Vždyť kdyby o pomoc požádal, jistě by od Stvořitele pomoc dostal. Pokud však člověk říká, že o pomoc žádal a Stvořitel mu nepomohl, na to přichází odpověď, že člověk musí věřit, že Stvořitel slyší modlitby. Jak je řečeno: „Vždyť Ty slyšíš modlitby všech úst.“(10) A kdyby opravdu věřil, jeho modlitba by byla dokonalá a Stvořitel slyší dokonalou modlitbu, tj. když člověk celým srdcem touží po tom, aby mu Stvořitel pomohl.
Pokud však jeho modlitba nevychází z jeho úst neustále, znamená to, že nemá skutečnou víru, že mu Stvořitel může pomoci a že Stvořitel slyší každého, kdo Ho prosí, a že malí i velcí jsou si před Ním rovni, což znamená, že On odpovídá všem. Z toho vyplývá, že modlitba není dokonalá. Proto by měl prosit o odpuštění za své hříchy, které spočívají v tom, že o požadovanou pomoc neprosil Stvořitele.
A přestože z hlediska prostého významu existují i jiné odpovědi, avšak co se týče práce, kdy chce člověk jít cestou odevzdávání, a ne cestou přijímání, stěžejní hřích spočívá v tom, že člověk nepožádal Stvořitele, aby mu pomohl překonat zlo. Za to prosí o odpuštění a od této chvíle prosí o pomoc.
1. Traktát Kidušin, 30:2.
2. Traktát Kidušin, 30:2.
3. Žalmy, 109:22.
4. Traktát Brachot, 61:2.
5. Traktát Brachot, 61:2, Rašiho komentář.
6. Deuteronomium (D’varim), 4:4.
7. Ba’al HaSulam, Předmluva k moudrosti kabaly, č. 1.
8. Traktát Sanhedrin, 72:1.
9. Traktát Šabat, 104:1.
10. Z 16 požehnání, modlitba 18 požehnání.