Není společnost menší než deset

Článek 28, 1986

V Zoharu je řečeno (kap. "Naso", str. 31, 105): "Řekl rabi Eleazar: 'Proč Já jsem přišel, ale není tu ani jeden člověk? Natolik je Izrael milován Stvořitelem, že v libovolném místě, kde přebývají, se Stvořitel nachází uprostřed nich..." Ať mi udělají chrám a já budu přebývat uvnitř nich... Protože libovolný Bejt Kneset na světě se nazývá Chrámem... A budu přebývat v nich, protože Šchina předjímá Bejt Kneset. Šťastný je člověk, který se nachází mezi těmi deseti prvními v Bejt Kneset, protože oni jsou dokonalí, tj. společnost není menší než deset lidí... A je nutné, aby v Bejt Kneset se jich nacházelo současně deset. A ať nepřicházejí postupně... neboť všech deset je jako orgány jednoho těla a uprostřed mezi nimi je přítomna Šchina. Protože člověka najednou stvořil Stvořitel a vytvořil mu všechny jeho orgány najednou, jak je psáno: "On stvořil tebe a vytvořil tě".

Je nezbytné rozebrat výše uvedený úryvek.

1. Co znamenají slova "v libovolném místě, kde přebývají synové Izraele, se Stvořitel nachází uprostřed nich"? Konstatuje se, že není třeba žádné zvláštní místo. Ale potom on říká: "Ať mi udělají chrám a já budu přebývat uprostřed nich. Konstatuje se, že je to právě v Bejt Kneset..

2. Slovy: "Ať mi udělají chrám a já budu přebývat uvnitř nich". Konstatuje se, že nejprve musí proběhnout nějaká příprava, tedy "vytvoření Chrámu", potom "a já budu přebývat", a ne jednoduše jen tak..

3. Co znamená: "Proč Já jsem přišel a není tu ani jeden člověk?" Jestli se říká, že přítomnost Stvořitele předchází příchodu do Bejt Kneset, tak se rozumí, není tu zatím nikdo.

4. Je těžké pochopit slova: "A je nezbytné, aby v Bejt Kneset se jich nacházelo deset najednou. A ať nepřicházejí postupně". Cožpak je možné říci, aby každý, kdo přijde do Bejt Kneset, stál venku a nevstupoval, dokud se neshromáždí deset lidí, a teprve potom aby všichni společně vstoupili? Skutečně je to možné tak říci? Nikdy jsme nic takového neviděli. Ale pokud ano, tak jak si máme vykládat slova "a ať nevstupují postupně"?

Abychom pochopili, co je řečeno výše, prozkoumejme to z bodu pohledu naší práce. Čím začíná postup práce pro odevzdávání - to, co se nazývá "ne pro přijímání odměny"?

Především je nutné si zapamatovat dva pojmy - "odevzdávání" a "přijímání". To vychází z přání Stvořitele dávat potěšení stvořením. On je stvořil pouze proto, aby přijímali dobro a potěšení, které jim Stvořitel chce dát. A přijímajícím - to je to, co Stvořitel stvořil, je to nádoba, nazývaná "přání přijímat radost a potěšení", ve které bude přijato dobro a potěšení..

A v souladu s velikostí snahy o něco, on se může těšit z toho, po čem touží. To znamená, že nádoba pro přijímání potěšení se nazývá "úsilí". A tyto nádoby spojujeme se Stvořitelem. Takže nádoba, která poprvé přijímá od Stvořitele, se nazývá "Malchut" neboli "čtvrtá fáze". Celá její náplň je ve vášnivé touze přijímat dobro a potěšení. To se nazývá "nádoba pro přijímání Přímého světla  od Stvořitele".

Tato nádoba byla využívána do zkrácení. Ještě jeden její název je "Malchut světa Nekonečna". Následně proběhla náprava, aby nevznikl pocit studu, neboť v přirozenosti stvořené Stvořitelem platí pravidlo, které stanoví, že větev má snahu podobat se kořeni. Proč tedy taková přirozenost existuje? Na tuto otázku neexistuje odpověď, jak je řečeno v Zoharu: "Stvoření nemohou obsáhnout Stvořitelovy myšlenky". A vše, o čem mluvíme, odpovídá pouze slovům: "Podle Tvých činů Tě poznám", tedy pouze podle činů, které se odhalují našim očím. To znamená, že z toho, co my vidíme, můžeme vyvozovat nějaké závěry a předpoklady. Ale ne dříve, než nám bude čin odhalen. Proto začínáme mluvit až z počátečního spojení, které existuje mezi Stvořitelem a stvořením a které se nazývá přání Stvořitele těšit svá stvoření. A předtím není možné mluvit, protože nemáme dosažení pro pochopení podstaty Stvořitele. Proto vidíme pouze to, že existuje ta přirozenost, že "větev touží stát se podobnou kořenu".

A aby se napravil rozpor, jehož smyslem je, že přijímající chce být podobný svými vlastnostmi Stvořiteli, (ale pokud bude přijímajícím, tak bude pociťovat nepříjemné pocity), došlo ke Zkrácení (Cimcum), spočívající v tom, že stvoření "nechce přijímat pro přijímání", ale přijímat pouze tehdy, jestliže to může udělat pro odevzdání. To je důvod toho, proč nemůžeme přijímat potěšení od Stvořitele do egoistických přání, ale pouze do přání - kelim, která se nazývají "odražené světlo".

Smysl řečeného: že "Přímé světlo" (Or Jašar) je to potěšení, které Stvořitel dává stvořením, a "Odražené světlo" (Or Chozer) - to je naopak, to, co stvoření chtějí dát Stvořiteli. Proto Přímé světlo nazýváme "shora dolů", to znamená, že vyšší, dávající - to je Stvořitel dává stvořením, těm nižším. A Odražené světlo se nazývá "zdola nahoru" - to je to, co chce nižší, přijímající, odevzdávat Stvořiteli. Toto přání se nazývá "pro odevzdávání" a vztahuje se ke stvoření, protože stvoření ho vytváří proto, aby napravilo sebe, aby se podobalo kořenu. Předmět našeho studia je obsažen v tom, že ve světě Nekonečna vlastnost Malchut přijala do svého přání Přímé světlo od Stvořitele, tedy do přání stvořeného Stvořitelem, zatímco přání pro "Odražené světlo" si musí stvoření vytvořit samo.

A když proběhla tato náprava spočívající v tom, že přijímají světlo pouze v přání "Odražené světlo", tak se v důsledku toho zrodilo mnoho světů a stupňů. Takovým způsobem se rozvíjí toto přání ze strany stvoření a nemůže být dokončeno najednou, ale postupně, krok za krokem, v souladu se silami nižších stvoření. A protože vzniklo mnoho různých přání, proto se světla rozdělila do mnoha stupňů. Tehdy když egoistické přání, které přinášíme ke Stvořiteli a nazýváme ho "přijímání pro přijímání", bylo Stvořitelem stvořeno najednou v plné dokonalosti a naplnilo ho jedno světlo, prosté bez rozlišení stupňů.

Tak, jak to napsal Ari v knize Ec Chaim ("Úvod do Talmud Eser Sfirot", str. 1):

"Věz, že dříve, než byla stvořena stvoření a stvořeni tvorové, Vyšší prosté světlo naplňovalo celou realitu ... Všechno bylo jedno jednoduché, rovné jediné světlo, a nazývá se Nekonečno". To znamená, že toto přání, které přinášíme ke Stvořiteli, bylo dokončeno ve své úplné dokonalosti. Proto přijalo jedno světlo bez rozlišení stupňů.

Mezitím přání, které vztahujeme ke stvoření, nemůže být naplněno najednou a veškerá práce, kterou musíme udělat - to je pouze jedno: vytvořit v sobě přání, které se nazývá "Odražené světlo". To znamená, že když stvoření přijde k poznání, že nemá sebemenší přání a snahu přijímat pro sebe, ale chce pouze přinášet radost Stvořiteli, tehdy stvoření provede propočet: co již může dávat Stvořiteli, aby Mu přinášelo radost.

Tehdy ono vidí jedinou věc, kterou může dát Stvořiteli, aby se z ní Stvořitel těšil. Protože cílem Stvořitele je dávat dobro a potěšení stvořením, tak stvoření říká - já chci přijímat dobro a potěšení, protože tím chci přinášet potěšení Stvořiteli. A čím více potěšení od Stvořitele ono může přijmout, tím větší potěšení pociťuje a tím více se tím Stvořitel těší.

A je to podobné člověku, který pozval k sobě na návštěvu významného hosta. On sám a jeho rodina pracovali celý den a celou noc, aby důležitý host měl potěšení z pohoštění. A když host ukončil hostinu, která stála hostitele mnoho práce a bylo uděláno vše pro to, aby host dostal potěšení, na závěr se hostitel zeptá hosta: "Co říkáš na naše pohoštění, pocítil jsi někdy takovou chuť?" A host mu odpoví: "Řeknu vám pravdu - je mi jedno, co jím, já nikdy neberu v úvahu potěšení, které mohu mít z jídla. Proto by bylo jedno, kdybyste tu hostinu udělali jednodušší, ("slyším od Tebe, že jsi do ní vložil mnoho práce")...". Samozřejmě, copak je to za potěšení pro hostitele slyšet něco takového?

Zjišťujeme, že pokud člověk přijímá dobro a potěšení od Stvořitele, protože chce přinášet Jemu radost tím, že pomáhá uskutečňovat v praxi cíl stvoření - to, že Stvořitel si přeje těšit svá stvoření. A zároveň říká, že necítí žádnou chuť v tomto dobru, které přijal od Stvořitele, a je mu to jedno, tak takové potěšení on tím přináší Stvořiteli?

Následně, pokud se člověk bude snažit zvětšovat pokaždé to přijímané od Stvořitele, a bude cítit důležitost daru od Krále, bude to důvod pro to, že on může říci: "Já přijímám od Tebe ohromné potěšení, protože vím, že pouze tím mohu přinášet potěšení Tobě, a proto se chci co možná nejvíce těšit."

Ale je třeba pamatovat na to, že po hříchu "stromu poznání", který spáchal první člověk, získal člověk "přání přijímat pro sebe". To pochází z nečistých světů ABJA, jak je psáno v Předmluvě ke Knize Zohar (bod 25): "Člověku je uloženo jako odměna za plnění Tóry a přikázání přijímat síly shora, aby získal přání odevzdávat, nazývané vlastnost Israel, tedy Jašar El (přímo ke Stvořiteli). To znamená, že všechny jeho myšlenky a všechna jeho přání směřují pouze k tomu, aby přinášel potěšení Stvořiteli. Jestliže zatím takové přání nemá, je to považováno, že se člověk nachází ve vyhnanství uprostřed národů světa, které ho zotročují a nutí ho pracovat pouze pro vlastní prospěch. To se nazývá "přijímání pro sebe" - je to vlastnost nečistých sil, a nikoli svatosti. O tom je psáno: "Buďte svatí, protože Já jsem svatý. Smysl řečeného je v tom, že jako je Stvořitel přání odevzdávat, tak i vy musíte přijímat pouze se záměrem odevzdávat.

A protikladná vlastnost k Izraeli - pokud nemá záměr "pro odevzdávání" - se nazývá "přímo k národům světa", protože jsou svými vlastnostmi protikladné Stvořiteli, který chce pouze odevzdávat. Jestliže se však v nějakém místě nachází vlastnost "Jašar El", podobná vlastnosti Stvořitele, a není tam jiná vláda, pak se v tom místě projevuje přítomnost Stvořitele, jak je psáno: "V každém místě, kde Já vzpomenu Své jméno, přijdu k tobě a požehnám ti". Smysl těchto slov je v tom, že Stvořitel říká, jestliže Já mohu říci, že na tom místě přebývá pouze Mé Jméno a není tam žádná vláda stvoření, protože ti, kdo ho obývají, chtějí pouze jedno - odevzdávat Stvořiteli, pak "přijdu k tobě a požehnám ti", to znamená, že Já budu přebývat na tom místě. Nyní můžeme pochopit smysl toho, co říká Zohar - že na každém místě, kde oni přebývají, se Stvořitel nachází  uprostřed nich. To potvrzuje, že není třeba žádné zvláštní místo. A potom je řečeno: "Ať mi vytvoří chrám a já budu přebývat mezi nimi". Tím se potvrzuje, že právě v Chrámu, a ne v jakémkoli místě.

Výrok "v každém místě, kde přebývají..." je možné vysvětlit takto: Israel se překládá jako "Jašar El" - přímo ke Stvořiteli, což znamená rovní ve vlastnostech Stvořitelovu přání, to znamená také, jako Stvořitel odevzdává, tak i oni chtějí odevzdávat Stvořiteli. A nakolik je zde shoda vlastností, tak stejnou měrou mizí zkrácení, a to znamená, že se usídlí v daném místě Stvořitel. 

To se nazývá "udělají mi chrám", nebo jak je psáno: "Buďte svatí, neboť Já, Stvořitel, jsem svatý". Ukazuje se, že vlastnost Israel a vlastnost "udělají mi chrám" je jedno a totéž. Takovým způsobem v těchto slovech jde o přípravu a velkou práci na vytvoření místa nebo přání, jak řekl Baal HaSulam, že místo v duchovním se nazývá přání odevzdávat, aby přinášelo potěšení Stvořiteli. To je vlastnost Isra-El, tj. přímo ke Stvořiteli.

Nyní vyjasníme druhou otázku, která byla položena: "Proč jsem přišel a není tu ani jeden člověk? Samozřejmě se rozumí, že pokud říká, že přítomnost Stvořitele vždy předchází přicházející do Bejt Kneset, tak se rozumí, že tam zatím není ani jeden člověk. Ale jestliže je to tak, tak v čem je smysl otázky: "Proč tam není ani jeden člověk?"

Především musíme pochopit, co znamená "člověk". Můžeme si to vysvětlit v souladu s výrokem: "Šťastný je člověk, který nenásledoval rady hříšníků...". Existuje pojem "člověk" a je pojem "živočich", neboť "živočich" se nazývá ten, kdo je ponořen v egoismu a všechny jeho činy jsou živočišné. Ukazuje se, že slova: "Proč jsem přišel..." znamenají - já jsem přišel před vámi. Avšak i to je třeba objasnit. Co to znamená - Stvořitel spěchal a přišel do Bejt Kneset, jako by nebyla " plná celá země jeho slávy"? Co to znamená, že Stvořitel přišel do Bejt Kneset dříve než modlitebníci?

A to vysvětlil Baal Sulam slovy: "Dříve než zavolají, Já odpovím" - z toho plyne, že člověk se jde modlit, protože mu Stvořitel dal tu myšlenku a přání modlit se. Podobným způsobem lze vyložit i slova "Stvořitel se přiblížil a vešel do Bejt Kneset". To znamená: "Stvořitel dal člověku možnost vstoupit do bejt knesetu, aby byl "člověkem", ale na konec ho nachází v bejt kneset, jak se modlí podoben živočichu, aby uspokojil svá egoistická přání. Proto je třeba slova "proč přišel...?" nutno chápat jako "proč mu Stvořitel dal přání jít do Bejt Kneset modlit za duchovní - což je vlastnost Chrámu -, aby se stal podle vlastností Izra-el, ale končí to tím, že zde není "člověka", a Stvořitel vidí, že se všichni modlí pouze za své živočišné potřeby".

A nyní vyjasníme to, na co se ptali ohledně řečeného: "A je nutné, aby v Bejt Kneset se nacházelo deset v jednu dobu. A ať nepřicházejí postupně”. Ptali se, jestli je nutné, aby nikdo nevstoupil do Bejt Kneset, dokud se jich nesejde deset, a potom aby vstoupili všichni společně? Viděli jsme někdy něco takového? A bylo vysvětleno: "Vždyť člověka najednou stvořil Stvořitel...". Právě toto vysvětlení vyžaduje pochopení.

Abychom jej však mohli vyložit, musíme nejprve pochopit, proč musí být v Bejt Kneset přesně deset lidí, jinak, jak je řečeno, tam Stvořitel nemůže přebývat. A je zdůrazněno, že smyslem je, že "není shromáždění menší než deset". Je také třeba pochopit, proč právě deset - ani více, ani méně. Pokud je tam devět lidí, nenazývá se to shromážděním. A je-li jich tam jedenáct - nic to nepřidá, jak se o shromáždění říká: "Dva jako sto a sto jako dva" (Šavuot, str. 42), ale přesně deset, jak říkali mudrci (Sanhedrin,39): "Ve všem, kde je jich deset, přebývá Šchina".

Je známo, že Malchut se nazývá "desátý". Je také známo, že pocit nedostatku přijímání se nazývá jménem Malchut Sfira, což je desátá Sfira, která přijímá Nejvyšší světlo. Nazývá se také "touha přijímat" a všechna stvoření pocházejí pouze z ní. Proto neexistuje společenství menší než deset, neboť všechny hmotné větve vycházejí z nejvyšších kořenů. Podle pravidla: "Není světla, v němž by nebylo deset Sfirot" - proto se také v hmotném světě, podobně jako na vyšších úrovních, nenazývá "společenství" a nepovažuje se za důležité, pokud jich tam není deset.

Nyní si můžeme objasnit pojem desítky, když se Stvořitel ptá: "Proč jsem přišel a není tam ani jeden člověk?". Ve smyslu "člověk", nikoli "zvíře", jak bylo uvedeno výše. Míněna je vlastnost Malchut, což je desátá Sfira. A člověk by se měl modlit za "propuštění Šchiny z vyhnanství". Tento stav se v Zoharu nazývá "Šchina v prachu". Protože tomu tak je, je výklad slov "nenajde-li tam Stvořitel desátou" následující: "Přistoupil jsem k vám a vzbudil ve vás touhu přijít do Bejt Kneset a požádat v modlitbě o vysvobození z vyhnanství Šchiny, která se nazývá 'deset' a je desátou sfirou, ale nenašel jsem nikoho, kdo by se modlil za desítku, ale zjistil jsem, že se všichni modlí za věci vlastní zvířatům, a ne lidem." (Zhahrách).

Podobně lze vykládat i slova: "A je třeba, aby se všichni našli najednou, a ne aby přicházeli postupně". Smysl toho je, aby se převzetí vlády Stvořitele stalo jednou provždy, ne jako když se řekne: "Dnes chci převzít trochu vlády Stvořitele, to je, když jsem v Bejt Kneset. Ale až se vrátím domů, chci si užít sebe".

To znamená, že souhlasí s tím, že bude chvíli pracovat kvůli dávání, a ne že bude dávat veškerý svůj čas kvůli Stvořiteli. Když však člověk přijme Stvořitelovu vládu, musí Stvořitele požádat, aby to bylo napořád, navždy, ne jen po dobu, kdy je v Bejt Kneset. A můžeme to uvést jako výklad slov o tom, že deset lidí má být v Bejt Kneset najednou, a ne přicházet postupně, to znamená, že nemůžeme říkat "teď na sebe vezmu trochu Stvořitelovy vlády a pak trochu víc". Ale veškeré přijímání vlády Stvořitele by mělo být jednorázové na celý život, a ne dnes trochu a zítra trochu.

Z toho vyplývá, že je-li přijetí vlády Stvořitele na sebe dokonalé, pak i když potom člověk spadne ze svého kroku (ale protože toto přijetí bylo ve stavu dokonalosti nazvaném "desetkrát najednou" - kde slovo "najednou" znamená "za celý život"), přesto se potom "kapku po kapce nasbírá velké množství", až do stavu setrvání ve "víře", která je stálým pociťováním Stvořitele.

Pokud bylo převzetí moci Stvořitele jen "trochu", pak to bylo jen pro tuto chvíli, a ne navždy. Ukazuje se, že v takovém jednání není žádná dokonalost. Jak tedy může být člověk spojen do velkého počtu, aby byl poctěn stálou vírou? Z toho vyplývá, že když člověk přijme vládu Stvořitele, musí to vnímat jako dokonalý čin. Právě to znamenají slova: "Ať jsou v Bejt Kneset současně," tj. že Stvořitel si přeje, aby na sebe vzali jeho vládu navždy.