<- Knihovna kabaly
Pokračovat ve čtení ->
Domácí stránka Kabalistické knihovny /

Rabaš / Proč je třeba nádoby od Egypťanů

Rabaš

Proč je třeba nádoby od Egypťanů

Článek 14, 1986

V Toře je psáno (Exodus 11): “Řekni nyní lidem, ať každý muž požádá svého bližního

a každá žena svou bližní o stříbrné a zlaté nádoby. A dal Stvořitel milost lidu z pohledu Egypťanů.”

Naši mudrci řekli (Berachot, 9b): “Učedníci Rabi Janai řekli: “Prosím” znamená žádost.

Stvořitel řekl Mojžíšovi: “Prosím, jdi a řekni jim, Izraeli, aby si od Egypťanů vypůjčili stříbrné a zlaté nádoby, aby tento spravedlivý neřekl: “Držel”, “a oni je zotročili a týrali a pak on neudržel”, “a oni odejdou s mnohým majetkem”.

To je matoucí. Pokud chtěl Stvořitel dodržet svůj slib Abrahamovi, jak je psáno: “a poté odejdou s mnoha majetky” nemohl učinit lid Izraele bohatým bez toho, aby si půjčovali nádoby Egypťanů? To vypadá jako podvod, protože se zdá, že si původně půjčili podvodně, tedy že nezamýšleli vrátit.

Také bychom měli pochopit, proč Stvořitel řekl Mojžíšovi, aby zapřísahal Izraelce, aby si půjčili nádoby Egypťanů, jak je řečeno výše, že “Udělej” znamená prosím (žádost). A také, co je to zapřísahat? Vypadá to, že to znamená, že Stvořitel věděl, že proti tomu budou namítat, tak požádal Mojžíše aby promluvil s Izraelci. Tak můžeme pochopit důvod pro námitky Izraelců proti tomu.

Měli bychom také porozumět slovům: “A Pán oblíbil lid (Izraelský) v očích Egypťanů”. Jak můžeme porozumět takové věci, která je úplně opačná? Ačkoliv ze strany Stvořitele je možné cokoliv, z doslovného hlediska je těžké to pochopit, jak je psáno (Exodus 1:12): Čím více jej [lid Izraele] však utiskovali, tím více rostl a tím více se rozrustala oni nenáviděli syny Izraele”. Naši mudrci řekli: “To ukazuje, že jim byli trny v očích” (Sutah, 11).

1. A zjistíme, že ve slibu Stvořitele Abrahamovi - „a vyjdete s velkým majetkem“ - musíme také rozumět slovům, která jsou tam uvedená (Berešit 16, 7): „A řekl mu:„ Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví. “ A on řekl: „Hospodine, Bože! Podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví? “ A řekl On Abrahamovi: „Věz, že tvoji potomci budou cizinci v cizí zemi a oni je zotročí a budou utlačovat čtyři sta let ... a pak vyjdou s velkým majetkem.“

2. A tady musíme pochopit, jakou odpověď dostal Abraham na svou otázku: „Jak poznám, že ji budu vlastnit?“ Stvořitelova odpověď byla následující: „A řekl Abrahamovi: Věz, že tvoji potomci budou cizinci ... a pak vyjdou s velkým majetkem.“

V tomto případě se jednalo o záruku vlastnictví a odpověď byla v tom, že národ bude ve vyhnanství. A proto bylo vyhnanství zárukou, že národ zdědí zemi Izrael. A jak vysvětlil tuto otázku Rabi Jehuda Ašlag,

3. je známo, že neexistuje světlo - „or“ bez přání - „kli“, tj. není možné přijmout naplnění, pokud není touha po něm, a tento pocit nedostatku se nazývá nádoba - kli.

A proto když Abraham viděl, že Stvořitel chce dát jeho potomkům, řekl: „Je možné, že nevidím, že i moji synové budou muset zdědit duchovní zemi Izraele?“

Proto řekl: pokud přijmou trochu potěšení, bude to již pro ně stačit, protože nejmenší úroveň v duchovním světě přináší člověku větší potěšení než všechna potěšení v našem světě. A proto, když obdrží malé množství Světla - potěšení, okamžitě si pomyslí, že není vyšší úrovně, než dosáhli, a v tomto případě nebudou chtít prosit o to Shora.

A tak se Abraham zeptal Stvořitele: jak zjistím, že budou potřebovat zdědit právě duchovní zemi? Prosil proto Stvořitele, aby mu řekl, jak to bude vypadat, že budou mít Světlo - potěšení bez touhy po něm - Kli.

A Abraham pochopil, že Světlo dává Stvořitel. Ale Kelim, tj. touhu po ještě větším Světle, než obdrželi... - kdo jim dá pochopit, že musí přijít k ještě většímu duchovnímu nadšení ve srovnání s tím, co teď cítí?

4. V duchovním světě existuje zákon, že jakýkoli duchovní stav, který přichází k člověku, je jím pociťován jak dokonalý, tj. že už není vyšší než tento stav, protože duchovní je pocit dokonalosti bez jakéhokoli pocitu nedostatku, jinak se to již nenazývá duchovní. Pouze v našem hmotném světě může být potěšení, a spolu s tím cítíme, že je zde ještě více potěšení. V duchovním světě to není možné.

V důsledku toho Abraham pochyboval o tom, jak by mohli chtít prosit Stvořitele, aby jim dal ještě vyšší úroveň, nazvanou „dědičnost Země“. A to, co mu Stvořitel odpověděl: „Věz, že tví potomci budou cizinci v cizí zemi…“ je odpověď Abrahamovi, že odtud - z egyptského vyhnanství – zatouží prosit Stvořitele, aby jim dal pokaždé ještě více a více síly.

A důvodem je to, že

5. když člověk začne pracovat pro Stvořitele, touží, aby všechny jeho činy byly se záměrem odevzdávat Stvořiteli vše, a vidí, že to není v jeho silách. A pak člověk volá ke Stvořiteli, aby mu pomohl. A mudrci o tom řekli: „Tomu, kdo přichází se očistit, pomáhají.“ A v knize Zohar je otázka: „V čem tkví pomoc?“ A odpověď: „Dají mu čistou duši.“

A proto by - veškeré úsilí, které se pokusili vyvinout, „šlo k zemi“, jak je o tom řečeno v Tóře, jak stavěli Pitom a Raamses, tj. každý den museli začínat znovu svou práci, protože všechno, co stavěli, bylo zbytečné a vždy viděli sami sebe, jako by ani nezačali pracovat, protože viděli, že si nepřijali světlo Tóry, které je spojeno s jejich prací. A vždy, když prověřovali sami sebe, ptali se: „Kde je naše práce, kam zmizelo úsilí, které jsme do ní vložili?“

A ještě těžší je pochopit, jak mohla nečistá síla zvaná „faraon“ pohltit veškerou jejich práci, kterou vykonali, do té míry, že nyní nemají pocit, že kdy pracovali pro Stvořitele a jejich cílem bylo dosáhnout dokonalosti a věděli, co chtějí, a najednou přišli do takového stavu, že nemají žádné vzpomínky na tuto práci.

Ale takto to bylo zamýšleno na počátku, že Stvořitel připravil nečistá přání a síly - klipot, aby byly pokaždé na začátku cesty, protože je známo, že začínat je vždy těžké, a v důsledku toho budou nuceni žádat Stvořitele, aby jim pomohl, jak se říká: „Tomu, kdo přichází, aby se očistil, pomáhají.“ A Zohar říká, že pokaždé dostávají novou „čistou duši“, a to je přijetí síly shora, a pak pokaždé dostávají další duši. A to se skládá ve velké množství, protože je známo, že "co je dáno z nebe, není vzato zpět" (Hulin 60).

6. A každá malá záře, kterou dostáváme shora, během chvilky zmizí. Ale když se naplní součet nezbytných úsilí určených člověku, jak se říká: „vše, co je ve tvých silách - dělej ...“ - pak okamžitě obdrží vše, co si zasloužil, když znovu a znovu vyvíjel úsilí. On si myslel, že všechna jeho práce odchází do nečistých sil a přání - klipot, ale teď mu je vše vráceno.

Z výše uvedeného vyplývá, že úplným důvodem vyhnanství v Egyptě bylo, abychom získali Kelim [nádoby] a potřebu pro velká světla, nazývaná „dědictví země“. Díky tomu byl Abraham zmatený a řekl, že neviděl, že jeho synové budou mít potřebu pro tato velká světla. A protože bez Kli není žádné světlo, ukázalo se, že i když existuje touha jim odevzdat, oni nemají Kelim, ve kterém by mohli přijímat.

Z tohoto důvodu obdrželi vyhnanství v Egyptě, kde byli prostřednictvím otázek a sporů s Egypťany neustále vyprazdňováni z toho mála, co z Keduši (svatosti) získali, protože ji z nich sáli. Z tohoto důvodu budou muset vždy žádat Stvořitele, aby jim osvětlil cestu, aby mohli postupovat vpřed. Oni však tvrdí, že se neustále vracejí zpět, a proto ARI napsal, že v době východu z Egypta měli obyvatelé Izraele čtyřicet devět bran nečistoty, dokud se jim Král Králů neobjevil a nevykoupil je.

Zdá se, že to odporuje rozumu, protože

7. je známo, že Mojžíš a Aaron přišli do Egypta a mluvili se syny Izraele o Stvořiteli, a chtěli je vyvést z Egypta. Vykonali všechna znamení v Egyptě a viděli deset ran, kterými Egypťané trpěli, a to muselo přiblížit Izrael do K’duši, a ne naopak - že stále padali k hlubší bráně Tuma'a [nečistoty], do té míry, že když nastal čas vyjít z Egypta,

což znamená, že když měli být nejlépe přípraveni na přijetí světla vykoupení, viděli jsme, že když přijali světlo vykoupení, byli ve čtyřiceti devíti branách Tumy. Je to možné?

Jak vysvětlil Baal HaSulam, vyhnanství v Egyptě bylo za účelem získání egyptských Kelim. Ale bylo to jen za účelem půjčení a pozdějšímu vrácení. Interpretoval tak, že tato záležitost kdy Stvořitel říká Abrahamovi: „Tví potomci budou cizinci v zemi, která není jejich,“ byla zárukou dědictví. To znamenalo, že by měli potřebu k získání hojnosti od Stvořitele, protože se chtějí vymanit ze zotročení Egypťanů a to může být jen pomocí svaté duše. Potom budou mít potřebu pomoci od Stvořitele pokaždé, a od toho budou mít potřebu dosažení vyšších stupňů.

Nyní vysvětlíme význam vyhnanství v Egyptě a půjčování Kelim od Egypťanů. Vidíme, že když Mojžíš a Aaron přišli k synům Izraele, jak je psáno (Exodus 4:29), „A Mojžíš a Aaron odešli a shromáždili všechny starší ze synů Izraele, a Aaron řekl všechna slova, která Stvořitel řekl Mojžíšovi a provedl znamení před očima lidu a lidé uvěřili a slyšeli.“

Z tohoto usuzujeme, že jako synové Izraele přijali všechna slova, která Stvořitel řekl Mojžíšovi s vírou výše rozumu. A všechno, co jim Egypťané poskytli pochopit, se všemi otázkami a pochybnostmi, což Izrael to takto vůbec nevnimal, protože využívali víru výše rozumu. Z tohoto důvodu skutečnost, že celou dobu, co byli ve vyhnanství, na ně nemohla mít žádný dopad.

To znamená, že jakmile Mojžíš a Áron přišli k synům Izraele se Stvořitelovým přáním, aby je vyvedli z vyhnanství, okamžitě přestali naslouchat argumentům Egypťanů, kteří přišli ve jménu Faraona, krále Egypta - že je pro ně lepší, aby setrvali pod jejich nadvládou, a kteří se je snažili přimět, aby viděli, že cesta Egypťanů je pravdivá a neměli by poslouchat, co jim Mojžíš a Áron říkali. "Vidíme, že křičíte: "Pojďme a obětujme našemu Bohu." To Vás přimělo si myslet, že byste měli opustit Egypt a následovat je. A chápeme, že chcete slyšet vše, co vám říkají s očima zavřenýma. Může to být? Když my dáváme dokonalý smysl? Nemáte nám co odpovědět, a přesto trváte na tom, že jste ochotni jít celou cestu podle slov Mojžíše a Árona.

8. Z toho vidíme, že poté, co Mojžíš a Áron přišli se zprávou o vykoupení - že nyní vycházejí z otroctví, protože nemohli vykonávat jejich svatou práci, byli velice šťastní z této zprávy a neměli potřebu pro zvětšování chuti Tóry a Mitzvot. Spíše s tím byli spokojeni, myšleno že to mohli jednoduše vidět v praxi. To poskytuje úplné naplnění a oni se těšili prací podle vůle Pána, jak je psáno: To proto vykřikují: ‚Pojďme obětovat našemu Bohu!‘ (Exodus, 5:8)

Z toho vyplývá, že nyní, když vychází z Egyptského vyhnanství s Kelim, která nic nepotřebují, jen jak je psáno: “A lidé věřili a slyšeli” a nepotřebují zdědit zemi, kterou Stvořitel slíbil Abrahámovi, jak je psáno: “Vím jistě … a poté odejdou s mnohým majetkem”, myšleno, že vyhnanství bylo zárukou, že budu mít potřebu obdržet potěšení a radost, což je dědictvím země, kterou Stvořitel žádal dát jeho potomkům, ale oni pro to dosud neměli Kelim a byli spokojeni s málem.

Proto je řečeno: A Pán řekl Mojžíšovi: Řekni nyní lidem, ať každý muž požádá svého souseda a každá žena svou sousedku o stříbrné a zlaté nádoby.” Podle toho co Baal HaSulam vysvětlil bychom měli říci, že to znamená, že vezmou stříbrné a zlaté nádoby Egypťanů, myšleno jejich touhy a přání, zejména všechny pochybnosti, které měli o cestě lidu Izraele.

A Egypťané vždy říkali národu Izrael, že každá práce, kterou děláte, musí být realizována a pochopená.

Ale pokud se musíte nutit a překonávat, abyste vystoupili ze sebelásky a pracovali pro potěšení Stvořitele - pak je to nesprávná cesta, vždyť Stvořitel je laskavý a koná dobro, a když tvořil svět, chtěl mít radost ze svých "stvoření", tzn. aby všechna stvoření žila radostně.

Ale vy opustíte tuto správnou cestu a vydáte se na cestu, která jde proti účelu stvoření. A vy, lid Izraele, nám tvrdíte, že je to správná cesta, tj. že bychom neměli chtít nic pro vlastní potěšení, ale dělat vše jen proto, abychom vším, co konáme, přinášeli potěšení Stvořiteli.

9. A vždy, když národ Izrael poslouchal pomluvy Egypťanů, diskreditující jejich altruistickou cestu, utekl před nimi, tj. z těchto myšlenek, které zmátly mysl synů Izraele a ovlivňovaly jejich názory.

A tak Stvořitel věděl, že by nechtěli naslouchat všem těmto obtížným otázkám Egypťanů, které jim každý den kladli. Ale nechtěli jim dát svůj obrovský majetek, protože neexistuje žádné potěšení-světlo bez touhy-Kli, tj. je nemožné dát člověku jakoukoliv věc, pokud si ji nepřeje. A proto Stvořitel řekl: „Pokud se zeptám synů Izraele, co chcete, abych vám to dal, pak samozřejmě odpoví, že "od Tebe nic nechceme", naopak, vše, o co se snažíme, je dát všechno Tobě a ne, abys Ty nám dával. A jak pak mohou získat veškeré to dobro a potěšení zvané „obrovský majetek?“ A z toho vyplývá, že Stvořitel jim chce dát úroveň Nefeš, Ruach, Nešama, Chaja, Jechida (NaRaNChai), ale oni po tom dost netouží.

10. Proto Stvořitel chtěl, aby si vzali touhy - Kelim Egypťanů, ale ne aby si je ve skutečnosti přivlastnili, ale aby si je vzali na dluh. To znamená, aby vzali tyto touhy, aby byli nuceni vyplnit to, co jim chybí. Ale s podmínkou, že tyto touhy, Kelim, jim nezůstanou navždy, protože tyto touhy a přání se nevztahují k národu Izrael, jsou dočasným jevem, a musí být posléze vráceny Egypťanům.

A smysl spočívá v tom, že dostali obsah toho, co požadovali, protože jen to díky tomu bylo možné naplnit jejich touhy. A vypadá to jako by dostali světlo, odpovídající jejich přáním, tedy „touze přijímat pro sebe.“ Okamžitě se však zbavili této touhy - Kelim a začali přijímat potěšení s altruistickým záměrem potěšit Stvořitele.

11. A to je podobné tomu, jak rabín Jehuda Ašlag vysvětlil ohledně Hamana a Mordechaje v Megilat Ester: „Vidíme, že v okamžiku, kdy chtěl Achašveroš poctít Mordechaje, jak je napsáno (Megilat Ester 6, 3): “A Král řekl "Co je učiněno pro Mordechaje jako znamení úcty a cti?“ „… A Král mu řekl:" Co se má udělat pro toho člověka, kterého chce Král poctít?“ … A Haman řekl Králi: „Obléknout jej do královských šatů…“

A v důsledku toho se rabín Jehuda Ašlag zeptal: „Jak by mohlo být něco takové, že pokud chce Král prokázat čest a úctu Mordechaji, proč se ptá Hamana, co dělat pro člověka, kterého chce Král poctít?“

A vysvětlil, že zde naráží na pořadí sestupu potěšení do nižších úrovní. Protože Stvořitel chce samozřejmě prokázat čest a úctu spravedlivému, jak říkají „spravedlivý Mordechai“, ale pokud se Král zeptá tohoto spravedlivého, co chce přijmout, spravedlivý odpoví, že nechce nic přijmout, ale naopak chce všechno odevzdat Králi.

Proto se musel obrátit k té části Mordechajovy duše, která se jmenuje Haman: „Co stojí za to vzít?“ A poté řekl: „A učiňte to Mordechaji-židu...“ - tj. aby obdržet čest a úctu ne v touze - Kelim Haman, nazývané „přijímání pro sebe“, ale v touze „přijímání kvůli odevzdání“.

A ve stejné podobě lze zde vysvětlit případ žebrání o věci – Kelim od Egypťanů, kde Stvořitel řekl Mojžíšovi, aby požádal národ Izrael, aby si vyprosili věci - Kelim od Egypťanů. Proč musel Stvořitel o to žádat? A proč národ Izrael nechtěl vzít tyto věci?

Odpověď tkví v tom, že v okamžiku, kdy Mojžíš a Aaron přišli k národu Izraele s příkazem od Stvořitele, aby je vyvedli z vyhnanství, jak je napsáno: „A národ uvěřil a poslouchal…“ [vírou výše rozumu] a nepotřebovali nic víc, tzn., neměli žádnou touhu na vyšších úrovních, ale stačilo jim, aby mohli plnit Tóru a přikázání bez jakéhokoli zásahu Egypťanů.

A to je podobné tomu, o čem jsme hovořili výše, kde je řečeno, že

12. pokud se Král zeptá spravedlivého Mordechaje, co si přeje, aby mu Král dal, pak samozřejmě odpoví, že nechce od Krále nic přijímat, ale naopak chce všechno odevzdávat Jemu. Proto se Král zeptal Hamana: „Co by se mělo udělat člověku, kterému chce Král projevit úctu a uznání?“ A Haman věděl, co má prosit: „Nechť přinesou královský oděv, který Král oblékal, a přivedou koně, na kterém Král jezdil, a na hlavu nechť mu položí královskou korunu.“ A proto Král potřeboval touhy - Kelim Hamana, protože Haman chápe, co musí přijmout od Krále.

Proto Stvořitel musel požádat Mojžíše, aby požádal národ Izrael o službu, aby vyprosili věci od Egypťanů - Kelim na dluh, tzn. dočasně, aby měli přáni a touhu pro naplnění toho, co jim chybí, tj. naplnění, které vyžadují Egypťané. A Mojžíš byl nucen je poprosit, protože národu Izrael stačilo to, co měli a vždy utíkali od myšlenek a přání Egypťanů. A teď mu říkají, aby poslouchal otázky a požadavky Egypťanů?

Koneckonců, Stvořitel slíbil Abrahamovi, že „pak vyjdou s velkým majetkem“, a proto potřeboval, aby bráli věci - Kelim Egypťanů na úvěr, a poté je vrátit zpět, protože tyto věci - Kelim nemají žádný vztah k národu Izrael, a brali je dočasně, tzn., aby mohli získat velké potěšení zvané „dědictví Země Izrael“, kterou Stvořitel odkázal Abrahamovi.

A z výše uvedeného nyní chápeme, v čem byla otázka: „Jak se obrátilo z jednoho extrému na druhý to, o čem je napsáno:„ a synové Izraele se vzepřeli Egypťanům…“ - to znamená, že byli v jejich očích jako trny. A pak „a Stvořitel dal milost národu Izrael v očích Egypťanů…“ - to je to, v čem Egypťané viděli, že synové Izraele touží poslouchat jejich rady, a to jim umožnilo myslet si, že synové Izraele chtějí následovat jejich cestu.

"A Stvořitel dal milost…“ - v tom, že jim nařídil, aby vyprosili od Egypťanů jejich věci - Kelim, protože to Egypťané chtěli.