Rabaš
Odejdi ze své země
Článek 5, 1985
„Odejdi ze své země, ze své rodiny i z domu svého otce – do země, kterou Já ti ukážu.“
Vzniká nesrovnalost: vždyť to neodpovídá obvyklému pořadí věcí. Nejdříve člověk odchází z otcova domu, potom od rodiny a až potom – ze své země. Na to se ptají vykladači.
V kontextu duchovní práce slovo země [Erec – ארץ] znamená přání [Racon – רצון]. Je řečeno: „Ať země zplodí zeleň.“ Mudrci dodali: „S radostí plní přání Stvořitele svého.” Proto „odejdi ze své země“ znamená „odejdi ze svého přání“. Z přání, s nímž byl člověk stvořen – přání přijímat uspokojení a potěšení, které představuje sebelásku. Tímto způsobem bylo tedy Abrahamovi řečeno, aby vyšel ze sebelásky.
Nyní vysvětlíme, co znamená „rodina“. Pojmy „otec a potomstvo“ znamenají příčinu a následek, činitel i důsledek. Vždyť výsledek pochází z „otcovské kapky“, jejímž prostřednictvím pak vzniká potomstvo, jak jsme již uvedli v minulých článcích. Jinými slovy, úsilí vynakládaná v práci jsou určena k tomu, aby byla odměněna. Tímto způsobem mu tato snaha přináší platbu. A kdyby nebyla platba, on by se vůbec nenamáhal. Člověk tedy provádí činy odevzdání, aby měl „syna“, tj. platbu.
Již jsme se zmínili o tom, že existují dva druhy plateb:
Platba v tomto světě.
Platba v budoucím světě.
V knize Zohar je řečeno ("Úvod do knihy Zohar", bod 190): „Obojí – to není nejdůležitější.“ A v komentáři Sulam (komentář ke knize Zohar) se vysvětluje : jde o to, že jsou založeny na sebelásce – přání přijímat pro přijímání.
Jestliže tedy člověk vynakládá úsilí v uskutečňování činů odevzdání, aby obdržel odměnu pro své přijímající přání, pak i otec, tedy úsilí, i potomstvo zrozené z tohoto úsilí, tedy odměna – to vše je založeno na sebelásce. To je „otcovská kapka“ zvaná úsilí: od samotného začátku práce byly úmysly člověka čistě egoistické. A samozřejmě potomstvo, které zplodí, tedy platba, kterou on očekává, že obdrží, je také egoistickou odměnou.
Takže Abrahamovi bylo řečeno: „Odejdi ze své země“ – tj. ze svého egoistického přání. „Rodina“ znamená rodící se důsledky. A „dům otce“ ukazuje na jím zplozenou odměnu. Tímto způsobem tedy úsilí vytvářejí egoistickou odměnu – a od toho všeho by se měl vzdálit.
„Do země, kterou ti Já ukážu.“ „Země“ – to je přání odevzdávat. V této zemi, v přání odevzdávat, si člověk zaslouží, aby se mu odhalil Stvořitel.
„Kterou Já ti ukážu“ – to znamená, že Stvořitel mu ukáže Sebe. Na rozdíl od toho na přání přijímat se provádí zkrácení a skrytí a přichází tam temnota a oddělení od Zdroje života, což způsobuje tmu.
Na druhé straně, na tvém přání se ti Já nemohu odhalit – ale pouze na přání odevzdávat, které se nazývá „podobnost vlastností“. Poté jsou zkrácení a skrytí odstraněny a odhaluje se mu Stvořitel.
Učiním z tebe velký národ. Je řečeno v Midraš Raba (kapitola 39): „Řekl rabi Levi: Když Abraham procházel přes Aram Naharaim [Mezopotámii] a viděl je, jak bezstarostně jedí a pijí, on řekl: ‚Ať nemám podíl na této zemi.‘ Když přišel do Sulam Cur a viděl, jak během pletí plejí a během kypření kypří, řekl: ‚Dovolte mi, abych měl podíl na této zemi.‘ A Stvořitel mu řekl: ‚Tvému potomstvu Jsem dal tuto zemi.‘ “
Tato slova je třeba pochopit v souvislosti s duchovní prací. Jak již bylo řečeno, „země“ znamená přání. Písmena slova „Aram“ [בארם] tvoří slovo Abram [אברם]. „Když Abraham procházel Dvojřečím“: slovo „Dvojřečí“ [Naharaim – נהרים] pochází ze slova „prosvětlený“ [naor – נהור]. Pak on uviděl: jsou lidé, kteří chtějí pouze světla. To se nazývá „kteří jedí a pijí“ – s úmyslem získat odměnu. Abraham tedy řekl: „Ať nemám podíl na této zemi.“ Jinými slovy, ať nemám podíl na tomto přání, které má za cíl pouze získat odměnu, když nebere v úvahu práci, ale pouze odměnu. A proto on řekl: „Na tomto přání nebudu mít podíl.“
„Když přišel do Sulam Cur“: Slovo Cur [צור] pochází ze slova „stísněný“ [car – צר]. Jinými slovy, cítili stísněnost ve své práci. Abraham uviděl, že se nacházejí na žebříku [sulam], o němž je řečeno: „Žebřík stojí na zemi a jeho vrchol sahá do nebe. A uviděl je, jak plejí, zatímco plejí, a kypří, zatímco kypří“: všechny jejich úmysly směřovaly k práci člověka a podstatou jimi vytyčených záměrů bylo, aby jejich práce byla užitečná. Jinými slovy, aby nádoby, do kterých má přijít hojnost, byly připravené. A plody, tj. odměny, oni nebrali v úvahu. Naopak, dohlíželi na pořádek práce – o tom je řečeno: „plející při pletí a kypřící při kypření“.
Tehdy Abraham řekl: „Ať mám podíl na této zemi“ – tedy na tomto přání, na němž je nejdůležitější – záměr, jehož cílem je zajistit, aby byla práce v pořádku. Pokud jde o platbu, tedy o ovoce – to není jejich věc. O tom je řečeno: „skryté – Stvořiteli“. Jinými slovy, platba – to je věc Stvořitele a není na nás, abychom se dívali na odměnu. Naopak, v jakémkoli stavu je člověk spokojen s tím, že měl tu čest se nějakým způsobem dotknout duchovní práce. A toto je pro něj – velkou zásluhou. A pouze „odhalené – nám“, to jsou činy.
Odsud si můžeme vysvětlit slova: „Učiním z tebe velký národ.“ Velikost se vztahuje zejména k činu. Pro ty, kdo se věnují duchovní práci, je velikost – pouze čin výše rozumu. To je jediná věc, které přikládají význam. A světla, která získávají prostřednictvím své práce, neberou v úvahu, protože světlo patří do kategorie „skryté – Stvořiteli“. Toto jsou činy rukou Stvořitele: co si On přeje, to On dělá.
Oni Ho neprosí, aby jim cokoli dal, protože to není jejich cílem. Oni mají jediný cíl – poskytnout Stvořiteli potěšení bez nároku na jakoukoli odměnu, neboť jejich odměnou je pouze to, že mají právo sloužit Králi. Nezáleží jim na tom, jakou službu pro Něj vykonávají – myslí jen na to, čím mohou Krále potěšit.
Například, málokdo si přeje vzít bezvýznamnou službu – ale oni se hned do ní vrhají, protože zde budou mít příležitost potěšit Krále, vždyť po něčem takovém touží jen málokdo.
Z toho plyne ponaučení, že vzhledem k tomu, že málokdo bude ochoten přijmout práci výše rozumu, protože takovou práci všichni považují za podřadnou a zařazují ji do kategorie „vyhnanství“, jsou ochotni přijmout tuto službu lidé, kteří počítají s možností potěšit Krále. Tato jejich práce, jejímž cílem je „pozvednout Šchinu z prachu“, se nazývá „Šchina ve vyhnanství“. A je to jediné, po čem oni touží. Na druhou stranu, pracovat kvůli přijetí světla a hojnosti shora jsou ochotni mnozí.
Odsud vysvětlíme slova mudrců (Šabat 127): Rabi Jehuda jménem Rava řekl: „Přijetí hostů je důležitější než přijetí tváře Šchiny, jak je řečeno: ‚Pane, jestliže jsem nalezl přízeň ve Tvých očích, neprojdi mimo…‘.“ Raši vysvětlil: Abraham Ho opustil a šel přijímat hosty, když řekl: „Neprojdi mimo.“ Zde můžeme říci, že se to naučil z toho, co mu řekl Stvořitel: „Udělám tě Já velkým národem.“ Jinými slovy, hlavní věcí je čin, ne světlo. To znamená, že nejdůležitější v jejich práci je láska k bližnímu a člověk na sebe nebere ohled.
Proto i když tělo samozřejmě dostává větší potěšení z přijímání tváře Šchiny než z práce v lásce k bližním, ale protože mu Stvořitel řekl: „Udělám tě Já velkým národem,“ což znamená: hlavní velikost najdeš v činech, proto se u Abrahama objevila možnost ukázat, že je přesvědčen, že nechce hledat výhody. A i když je to velká výhoda – přijímat tvář Šchiny, přesto si pro sebe vybral činy. Jinými slovy, za svou práci neočekává žádnou odměnu a to hlavní je samotná práce. Zde našel příležitost k posouzení, protože je to určitě skvělá věc vzdát se odměn a přijmout práci jako odměnu.
Ve světě je všeobecně přijímán opačný přístup: lidé vynakládají úsilí proto, aby získali odměnu. Abraham naproti tomu učinil opak – vzdal se odměny, aby získal úsilí. A naučil se to ze slov Stvořitele: „Udělám tě Já velkým národem.“ Jak již bylo řečeno, základem velikosti je čin.