Rabaš

Zde je rodokmen Noema

Článek 4, 1985

„Toto je rodokmen Noemův: Noe, člověk spravedlivý, byl bezúhonný ve svém pokolení, Noe chodil se Stvořitelem.“

Výklad RAŠI: znamená to, že hlavní věcí v rodokmenu spravedlivých – jsou dobré skutky. RAŠI vysvětluje, proč je řečeno: „Toto je rodokmen Noemův.“ Měla by být uvedena jména jeho synů – Šém, Chám a Jafet. Proč je tedy řečeno: „Toto je rodokmen Noemův: Noe, člověk spravedlivý"? To je to, co objasňuje RAŠI: protože hlavní věcí v rodokmenu spravedlivých – jsou dobré skutky.

„Ve svých pokoleních“: někteří naši mudrci to považují za pochvalu. A co víc, kdyby žil v pokolení spravedlivých lidí, byl by ještě spravedlivější. Jiní to považují za výtku. A kdyby žil v Abrahamově pokolení, nepočítali by s ním.

„Noe chodil se Stvořitelem.“ Výklad RAŠI: O Abrahamovi je řečeno: „Stvořitel, před jehož tváří jsem chodil.“ Noe potřeboval pomoc pro podporu, zatímco Abraham byl posilován a chodil ve své spravedlnosti sám.

Abychom výše uvedenému porozuměli v kontextu duchovní práce, měli bychom vědět, že pojmy „otec“ a „syn“, „předkové“ a „potomci“ znamenají pořadí příčin a následků. Ve světě je to tak zavedeno, že když člověk vykoná nějaký čin, je si jistý, že jeho čin cosi vygeneruje. Například když člověk pracuje v továrně, chce, aby jeho skutky přinesly mzdu, která ho uživí. V tomto případě je „otec“ – úsilí a „potomek“ – to je mzda. Nebo člověk, který studuje jakoukoli vědu, chce tím dosáhnout pověsti znalce apod. Všechno, co člověk dělá, je určeno pouze k tomu, aby viděl důsledky svých činů.

Stejně tak člověk, který realizuje principy odevzdání, samozřejmě chce mít ze svých činů nějaký výsledek.

V knize Zohar ("Úvod ke knize Zohar", bod 189) je řečeno: „Existují tři kategorie bázně. Dvě z nich postrádají vlastní kořen a jedna je kořenem bázně. Člověk se může třást před Stvořitelem kvůli tomu, aby jeho děti žily, nebo ze strachu z peněžitého trestu. Proto se před ním neustále chvěje. Proto se jeho chvění před Stvořitelem nevztahuje ke kořenu. Kořenem je zde totiž vlastní prospěch a chvění je jeho porozením. Nebo se člověk může třást před Stvořitelem, protože se bojí trestu v posmrtném životě a trestu v pekle.

Tyto dva druhy chvění – strach z trestu v tomto světě a z trestu v budoucím světě – nepředstavují podstatu chvění a jeho kořen. Hlavním druhem chvění je – když se člověk chvěje před Stvořitelem, protože On je velký a mocný, On – je podstatou a kořenem všech světů a všechno je před Ním nicotné.“

Člověk se tedy zatěžuje prací zvanou „otec“ a chce vidět její vznik, nazvaný „plod jeho díla“.

Zde je třeba rozlišovat tři druhy důsledků:

1. Odměna v tomto světě – aby žily jeho děti, aby si zajistil prostředky na živobytí atd.

2. Odměna v budoucím světě.

3. „Protože On je veliký a mocný”. To znamená, že člověk doufá v jediný důsledek – že bude moci přinést potěšení Stvořiteli.

Z toho vyplývá, že existuje potomstvo zvané dobré skutky. A „dobrý” znamená dávat Stvořiteli, jak je řečeno (Žalmy 45): „Mé srdce je přeplněno dobrotou. Říkám: mé skutky – Králi.” Jinými slovy, člověk chce, aby všechny jeho skutky byly pro Stvořitele. Toto jsou dobré skutky. Pro svůj vlastní prospěch si však nepřeje žádnou platbu. Jedinou odměnou, o kterou usiluje, je možnost konat skutky, které jsou Stvořiteli příjemné, bez nároku na odměnu za vlastní úsilí. Jinými slovy, odměnou člověku je, že je mu dán tento dar – schopnost jednat pouze pro dobro Stvořitele, bez příměsi záměru pro vlastní prospěch. To je jeho odměna za dobré skutky, pro které vynakládá úsilí. Říká se o tom (Kidušin 30): „Stvořil jsem zlý počátek a stvořil jsem Tóru jako koření k němu.”

Co je tím hlavním, co rodí spravedlivý ve svém životě? Pouze dobré skutky. Jinými slovy, ten důsledek, který vyplývá z příčiny. A příčinou je úsilí při uskutečňování činů odevzdání. Pro ostatní je důsledkem příčiny odměny v tomto světě nebo v budoucím světě, zatímco pro spravedlivé jsou důsledkem příčiny nebo potomkem otce – pouze dobré skutky. V tom je celá odměna, ve kterou doufají – možnost přinést potěšení Stvořiteli.

Toto vysvětluje RAŠI: „Hlavním potomkem spravedlivých jsou dobré skutky”. Jinými slovy, všechny jejich činy jsou určeny k tomu, aby Stvořiteli přinášely potěšení.

V objasnění RAŠI však pochopíme, co je pro potomky spravedlivých prvořadé a co je pro ně druhořadé, to znamená, že se to netýká podstaty věci.

Je známo, že existuje čin a existuje porozumění, poznání. To, co můžeme pochopit, se nazývá porozumění a poznání. Jinými slovy, tělo také souhlasí s tím, že je nutné realizovat pravidla Tóry, protože člověk po dosažení altruistického záměru Lišma získává světlo života skryté v Tóře a v principech odevzdání. O tom je řečeno (Žalmy 19): „Jsou žádanější než zlato a množství čistého zlata, sladší než med a medové plástve.” Toto je porozumění – když i tělo chápe, že stojí za to sloužit Stvořiteli.

Rabi Meir o tom řekl (Avot, kapitola 6): „Každý, kdo se zabývá Tórou se záměrem Lišma, je odměněn mnohým. Více než to: celý svět pro něj dostává smysl a jsou mu odhalena tajemství Tóry.”

Vše, co je získáno díky práci se záměrem Lišma, není pro spravedlivé tím nejdůležitějším. Jinými slovy, ne v tomto spočíval jejich záměr v činech odevzdání. Nejdůležitější jsou pro ně – dobré skutky, které mají potěšit Stvořitele. Za tímto účelem se snažili dosáhnout úrovně činů výše rozumu, nepočítali s tím, že jejich výsledkem bude porozumění a rozum. Naopak, to činy vytvářely jejich záměr. Toto vysvětluje RAŠI: „Hlavním potomkem spravedlivých jsou dobré skutky.”

Z výše uvedeného lze pochopit, jak RAŠI objasňuje slova „ve svých pokoleních”. Někteří naši mudrci to považují za pochvalu. A co víc, kdyby Noe žil v pokolení spravedlivých lidí, byl by ještě spravedlivější. Jiní to považují za odsouzení. A kdyby on žil v Abrahamově generaci, nepočítali by s ním.

„Ve svých pokoleních” – to znamená ve dvou pokoleních, protože minimální počet – jsou dva. A v duchovní práci se každý stav nazývá pokolením. O tom je řečeno: „Z pokolení na pokolení budou chválit tvé skutky”. To platí i pro ty případy, kdy se člověk nachází v pokolení hříšníků, tedy ve stavu hříšných myšlenek a tužeb. Pak musí vynaložit mnoho úsilí, aby překonal námitky hříšníků, které vrtají jeho rozum i myšlenky známými otázkami: „Kdo?” a „Co?”. A pak jediným způsobem, jak je překonat, je – síla víry výše rozumu. To znamená, že člověk vyvrací argumenty hříšníků nikoliv odpověďmi v rámci rozumu, ale může je porazit pouze silou víry výše rozumu.

A toto je také kategorie činu bez rozumu – což se nazývá: „Ten, kdo uskutečnil jediný skutek odevzdání, je šťastný, neboť sklonil sebe i celý svět na misku zásluh.“ Důvody hříšníků lze zlomit pouze činem – ale ne důvodem a úsudkem.

Z toho vyplývá, že slova o Noemově pokolení, tj. pokolení hříšníků, lze vykládat jako pochvalu, protože v takovém případě na něm spočívalo hlavní břemeno práce. A je možné je vykládat jako výtku – protože on se nakonec nachází v pokolení hříšníků, to je, on má cizí myšlenky, zatímco pro služebníka Stvořitele není vhodné, aby v jeho rozumu i srdci byli přítomni takoví hříšníci.

A je třeba se také zabývat pokolením Abrahama, ve kterém jsou spravedliví – jinými slovy, má dobré myšlenky spravedlivých. Pokud v rozumu a srdci člověka je pouze přání přinést potěšení Stvořiteli a myšlenky a přání hříšníků mu nikdy nepřišly na mysl a nevstoupily do srdce – takový člověk se nachází v pokolení spravedlivých.

Někteří si to vykládají jako pochvalu: kdyby se Noe nacházel v takovém stavu, mezi spravedlivými, tedy kdybychom porovnali sílu překonání egoismu, kterou měl v pokolení hříšníků, a pocit, který zažíval tehdy, s nynějším pocitem rozkoše a sladkosti Tóry – má se na mysli období Noemova pokolení, pokolení hříšníků, které není respektováno, protože tehdy ještě necítil blaho a potěšení, které pociťuje v pokolení spravedlivých.

Z hlediska duchovní práce mu však období, kdy se nacházel v pokolení hříšníků, poskytlo příležitost k práci. Noemovo pokolení je tedy důležitější – člověk má totiž co dělat, protože hlavním potomstvem spravedlivých – jsou dobré skutky.

„Noe chodil se Stvořitelem”. Výklad RAŠI: O Abrahamovi je řečeno: „Stvořitel, před jehož tváří jsem chodil”. Noe potřeboval pomoc kvůli podpoře, zatímco Abraham byl posílen a chodil ve své spravedlnosti. Jde o to, že člověk má dva typy nádob: nádoby přijímání a nádoby odevzdání. Nádoby odevzdání se vztahují ke Stvořiteli – k Dávajícímu, a nádoby přijímání se vztahují ke stvoření, které přijímá.

Nádoby přijímání, které se vztahují k přijímajícímu, předcházejí nádoby odevzdání. V jazyce kabaly se nádoby odevzdávání nazývají: Keter, Chochma a první tři sfirot Biny. Pod nimi jsou nádoby přijímání: sedm dolních sfirot Biny, Zeir Anpin a Malchut.

Z toho vyplývá, že o nádobách odevzdání je řečeno: „Noe chodil se Stvořitelem.“ To znamená: spolu s nádobami odevzdání byl schopen chodit v odevzdání. A toto jsou nádoby odevzdání vztahující se ke Stvořiteli. O tom je řečeno: „Noe potřeboval pomoc kvůli podpoře“ – vždyť nádoby odevzdání dává Vyšší.

To je význam slov „Noe potřeboval pomoc kvůli podpoře“: tím ho Vyšší vyzýval k práci zvané „probuzení shora“. O tom je řečeno (Baal Sulam, „Učení deseti sfirot“, část 9, str. 735, bod 6, a také v části „Vnitřní rozjímání“):

„Předtím, poprvé byla prosba pozvednuta ne prostřednictvím ZON v Aba ve-Ima – a poté z této prosby vznikly ZON.” A poté, co byli napraveni, vznesli prosbu podruhé, „protože nyní mají nádoby odevzdání získané probuzením shora”. O tom je řečeno: „Noe potřebuje pomoc kvůli podpoře“ – a ona přichází ze strany Vyššího. Takový byl stupeň Noema.

Na druhou stranu, Abraham pomoc kvůli podpoře nepotřeboval. RAŠI to vysvětluje na základě výrazu „Stvořitel, před jehož tváří jsem chodil“. Smysl je v tom, že on použil nádoby přijímání, které předcházely nádobám odevzdání. Nádoby odevzdání – Keter, Chochma a první tři sfirot Biny – jsou nahoře a pod nimi jsou nádoby přijímání: sedm dolních sfirot Biny a ZON.

Protože Abraham používal nádoby, které mu předcházely, předcházely nádobám odevzdání, které se vztahují ke Stvořiteli, zatímco nádoby přijímání vztahujeme ke stvoření, protože používání nádob přijímání nazýváme probuzením zdola a vztahujeme ho k nižšímu.

To znamená, že Abraham nepotřeboval pomoc kvůli podpoře, protože používal nádoby k přijímání a jejich prostřednictvím sloužil Stvořiteli.

Na druhé straně je řečeno: „Noe chodil se Stvořitelem“ – jinými slovy, s nádobami, které se vztahují ke Stvořiteli, tedy s nádobami odevzdání, nádobami Stvořitele. A tyto nádoby dává Stvořitel.