Rabaš

Ohledně větví a kořene

Článek 2, 1985

Význam slov kořen a větev. Země Izrael je větví Sfiry Malchut. Malchut se nazývá Kli [nádoba]. Byla stvořena Dárcem, aby se stala nádobou pro přijetí hojnosti, kterou chce Dárce potěšit Svá stvoření. Toto Kli se nazývá Malchut.

Pořadí bylo takové, že nejprve byla nádoba přijímat pro přijímání, a pak byla provedena náprava, že je zakázáno přijímat do tohoto Kli, dokud nevybudujeme záměr odevzdávat. V takovém případě je do této nádoby přitahována hojnost. Tato náprava byla učiněna proto, aby až hojnost přijde ke stvořením, v nich nebyl žádný nedostatek, zvaný „chléb hanby“.

Místo toho budou schopni přijímat hojnost bez omezení, protože se při přijímání hojnosti nebudou stydět. Naopak, veškerou radost a potěšení, které obdrží, budou směřovat pouze ve prospěch Stvořitele. Pak budou hojnost neustále přitahovat, protože nebudou moci říci, že Stvořiteli dali dost a že Mu již nepotřebují odevzdávat. Proto budou mít stále důvod hojnost přitahovat.

Není tomu tak, pokud přijímají hojnost pro sebe. Tedy z lásky k sobě samému. V té době musí být omezeni kvůli studu. Budou muset říci, že nám stačí radost a potěšení, které nám dal. Kvůli tomu došlo k nápravě zvané zkrácení, abychom nepřijímali světlo do Kli Malchut, pokud nemůžeme přijímat, abychom mohli odevzdávat.

Z kořene Malchut se směrem dolů rozšiřuje materiální větev Erec [země], která je větví vyšší Malchut. Tato země se nazývá Svatá země. Z tohoto důvodu zde ve Svaté zemi platí zvláštní nápravy. Tedy Micvot [přikázání, pravidla Tóry], které jsou závislé na zemi, jako jsou dary a desátky. To se nevztahuje na ostatní země.

A také existuje zvláštní kořen pro Jordánsko, zvláštní kořen pro Sýrii, zvláštní kořen pro Babylon a zvláštní kořen pro ostatní země (viz Talmud Eser Sfirot, část 16, str. 1930). Z tohoto důvodu je s ohledem na větev a kořen místem Chrámu právě Svatá země. Což je země Izrael. Tak je tomu poté, co byla posvěcena [napravena pro záměr odevzdávat].

Než však do této země přišel národ Izrael, bylo to místo sedmi národů, které souvisí se sedmi svatými Sfirot. Byly opakem svatosti, neboť pocházely z Malchut, kde není žádná náprava Masach [clony], která má záměr odevzdávat. Z tohoto důvodu tam nejprve přišly národy světa, neboť takový byl řád v duchovnosti:

vznik touhy přijímat,
náprava, učinit ji za účelem odevzdávat.

Z tohoto důvodu do Svaté země:

nejprve musely přijít národy světa, patřící k Malchut, která ještě není napravena clonou, aby vše sloužilo k odevzdávání.
Potom přijdou synové Izrael a podmaní si je.

Ukazuje se, že Svatá země vychází z Malchut a touha přijímat v člověku také vychází z Malchut. Z tohoto důvodu byly v zemi nejprve

národy světa,
pak přišel národ Izrael.

Podobně je tomu i v lidském srdci:

nejprve přichází zlý sklon,
pak přichází dobrý sklon.

Všechno vychází z vyšších kořenů.

Je však rozdíl mezi srdcem člověka, které vychází z Malchut, a zemí Izrael, která vychází z Malchut, protože bychom měli rozlišovat mezi vnitřním a vnějším. Vnější část se musí držet přesně té větve, která se vztahuje ke kořenu – a vnitřní část se nemusí nutně držet větve, která se k ní vztahuje.

Pokud jde o zemi Izrael, která se vztahuje k srdci člověka, jež pochází z kořene Malchut, nemusí být člověk konkrétně v zemi Izrael, aby byl odměněn nebeským královstvím, které se nazývá „země Izrael“. Vnitřně může být člověk odměněn dosažením Šchiny [božství] a největšími úspěchy i mimo zemi Izrael, stejně jako všichni naši velcí mudrci, kteří žili mimo zemi Izrael.

Stejně tak lidé, kteří žijí v zemi Izrael, mohou být těmi nejhoršími zločinci. Země Izrael, nazývaná „Svatá země“, je nijak nezavazuje k dodržování Tóry a Micvot. Neboť to, co se týká vnitřní části, je vůbec nezavazuje, protože vnitřní část je práce v srdci a s vnější vůbec nesouvisí.

Zároveň však záleží i na vnějším /prostředí/. To znamená, že existuje pravidlo, že je zakázáno říkat Kadiš, pokud není přítomno deset mužů. A my nekontrolujeme, zda má těchto deset mužů naprostou bázeň. Ale spíše když se sejde deset prostých mužů, mohou říkat Kadiš a „Požehnej“ a číst v Tóře atd. Pokud je však přítomno devět spravedlivých mudrců, je jim zakázáno říkat Kadiš a „Požehnej“, protože zjevený zákon souvisí s vnějšími vlastnostmi a ne s vnitřními kvalitami.

V předmluvě ke knize Zohar se o tom píše: „A odpadá tedy otázka, proč je tedy zakázáno nesouhlasit s první generací ve zjevené Tóře? Je to proto, že pokud jde o praktickou část Micvot [přikázání], je tomu naopak: první generace byly úspěšnější než ty další. Je tomu tak proto, že tento čin vychází ze svatých Kelim [nádob] Sfirot [nazývaných ‚vnější‘, protože Kelim se vzhledem ke světlům nazývají ‚vnější‘ a světla se nazývají ‚vnitřní‘]. A tajemství Tóry a Taamim [příchutě] Micvot [přikázání] pochází od Světel v Sfirot. Jak již víme, že mezi Světly a nádobami existuje protikladný vztah.“

S ohledem na odhalené se ukazuje, že praktická část patří k vnějšímu. Proto s ohledem na praktickou část existují věci, které lze dělat pouze v zemi Izrael. Jako je například zakázáno stavět Chrám mimo jeho hranice atd.

Vnitřní část, která se týká srdce člověka, však nemusí nutně být v zemi Izrael, ačkoli větev Malchut je právě zemí Izrael.

Nicméně existují spojení, která se v případě, že je chceme vytvořit i ve vnější zemi, musí nutně odehrát mimo zemi Izrael.

Jak víme, existuje spojení AŠAN, což je zkratka pro Olam, Šana, Nefeš [svět, rok, duše]. Což znamená, že toto spojení by mělo být konkrétně podle těchto tří podmínek, které jsou:

Olam [svět] - konkrétně místo Nejsvětější svatyně;

Šana [rok] - s ohledem na čas by to mělo být konkrétně na Jom Kipur [Den vykoupení];

Nefeš [duše] - s ohledem na Nefeš by to mělo být konkrétně prostřednictvím velekněze.

Proto, pokud jde o vnitřní část, když mluvíme o srdci člověka, kde začíná služba Stvořiteli, což znamená opuštění sebelásky, která se nazývá "země národů", a její nahrazení národem Izrael, aby se člověk plně soustředil na lásku ke Stvořiteli - zde působí kategorie "den" a "noc".

"Den" znamená, že člověk má dobrou náladu, bez potřeby nápravy. Je to, jako by slunce svítilo a člověk nemusel dělat nic, aby svítilo. Je však třeba dávat pozor, aby člověk nekladl překážky, aby slunce mohlo svítit tam, kde svítit má, jako například nevstupovat do domu bez oken, který nepropouští svit slunce.

Naproti tomu "noc" označuje dobu, kdy člověk musí provést nápravu, aby mu světlo svítilo. Například v hmotném světě je noc dobou, kdy je v domě tma, a tak to napravíme - rozsvítíme lampu nebo svíčku, která svítí. Pokud však chybí náprava, i když člověk nevytvořil žádnou překážku, přesto mu bez úsilí, které se nazývá náprava, nic svítit nebude. Naopak, kamkoli se podívá, je to, jako by se díval přes černé brýle: vše je ponořeno do tmy.

V této době by se měl člověk zamyslet nad svým současným stavem, nad tím, jak je vzdálen duchovnosti a ponořen do sebelásky a že nemá šanci se ze své situace sám dostat. V té době musí vidět svou skutečnou situaci - jak člověk ze své přirozenosti nemůže nic dělat. Naopak, jak říkali naši mudrci: "Kdyby mu nepomohl Stvořitel, sám si neporadí."

Měli byste nicméně vědět, že noc byla stvořena Stvořitelem. A samozřejmě On to stvořil s určitým cílem - konat dobro Svým stvořením. A pokud ano, každý si klade otázku: „Proč stvořil temnotu - stav noci? Neměl podle cíle stvoření stvořit jen den, bez noci?“ O tom je řečeno: "A byl večer a bylo ráno - jeden den." Jinými slovy, díky oběma - dni i noci - přichází jeden den.

Jak již bylo zmíněno, noc je záměrně vytvořena tak, aby světlo nepřicházelo bez nápravy. Aby bylo možné provádět nápravu toho, co odhaluje noc člověku. Koneckonců, při pocítění temnoty se vytvářejí nádoby, které jsou potřebné k tomu, aby se objevila potřeba Stvořitele a Jeho pomoci. Jinak by Stvořitelovu záchranu nepotřebovali - jinými slovy není potřeba Tóry, „jejíž světlo navrací člověka zpět ke Zdroji“.

Proto přicházejí nápravy zvané "Tóra a Micvot". Tóra je to, co je nám odhaleno v části, která se nazývá odhalená, což jsou pravidla a příběhy otců atd. To vše se nazývá Tóra. Tato část se nazývá odhalená Tóra a Tóra nás učí plnit Micvot a jak je plnit. Vypráví nám také příběhy otců.

Měli bychom však vědět, že existuje skrytá část Tóry. Tato Tóra je nám skryta. A měli bychom vědět, že celá Tóra jsou jména Stvořitele. Což znamená zjevení božství, nazývané "tajemství Tóry", jež člověk začíná chápat poté, co je odměněn Tórou Lišma [kvůli Ní].

Slovy rabiho Meira (Avot, Kapitola 6): "Rabi Meir říká: 'Každý, kdo se zabývá Tórou se záměrem Lišma, je odměněn velkým množstvím. Odhalují se mu tajemství Tóry a on se stává jako sílící pramen'". Ukazuje se, že odhalená část v Tóře nás má svojí podstatou přivést do Lišma, což znamená mít schopnost zaměřit každou myšlenku, slovo a čin tak, aby byly pro odevzdání.

A poté, co již člověk získal záměr Lišma, začíná se zabývat skrytou Tórou a příchutí Micvot. Jejich plněním rozšiřuje vyšší hojnost směrem dolů. A již jsme mluvili o tom, že 613 Micvot se nazývá "613 rad" a také "613 přikázání".

V "Úvodu do knihy Zohar" se píše: "Zohar nazývá Micvot v Tóře jménem "přikázání". Nazývá je však také "613 rad". Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že každá věc má dvě strany: přední a zadní. Příprava na ni se nazývá "zadní strana" a dosažení dané věci se nazývá "přední strana". S tímto ohledem na přední část Micvot, kterým se pak říká "přikázání", vysvětluje rabi Šimon čtrnáct výše zmíněných přikázání.

Z výše uvedeného vyplývá, že skrytá část se nazývá "přední" a člověk je odměněn přední částí poté, co dosáhneme záměru Lišma.