Rabaš

Udělej si Rava a kup si přítele - 1

Článek 1, 1985

V Mišně (Avot, 1) je řečeno: „Udělej si Rava a kup si přítele a ospravedlňuj každého člověka.“ Takže vidíme, že se zde jedná o tři věci:

1. udělej si Rava;

2. kup si přítele;

3. hodnoť každého člověka z lepší stránky.

To znamená, že „udělat“ si Rava a koupit si přítele je nedostatečné. Je nutné se ještě dobře chovat a hledat ospravedlnění pro všechny lidi.

Mimo to je nutné pochopit rozdíl mezi pojmy „udělej“, „kup“ a „ospravedlňuj“. Slovo „udělej“ vyžaduje praktickou činnost bez zbytečného uvažování. Kromě toho se rozum zpravidla té či jiné činnosti brání. Pojem „udělej“ tedy vyžaduje činnost dokonce navzdory vlastnímu úsudku.

Pokud člověk na sebe přijímá vládu Vyššího řízení, nazývá se to „činnost“. Je to podobné tomu, jak na býka nasazují jařmo, aby nám zoral pole. Dokonce i tehdy, když to býk nechce udělat, stejně ho silou přinutíme. Jestliže na sebe přijmeme Vyšší řízení, také to musíme udělat bez nejmenšího zaváhání.

Nesmíme to učinit proto, že z toho naše tělo pro sebe získá nějakou výhodu, ale proto, že tím chceme poskytnout potěšení Stvořiteli. Jak s tím však tělo může souhlasit? Naše služba proto musí být na úrovni Lemala mi-ha-Da’at, tj. víry výše rozumu. To se nazývá „udělat si Rava“.

V Knize Zohar („Úvod ke knize Zohar“) je řečeno, že je třeba se bát Stvořitele, protože On je veliký a řídí vše. Stvořitel je veliký, protože je kořenem všech světů, které z Něho pocházejí a šíří se z Něho. Jeho velikost se projevuje Jeho činy; On vše řídí, protože všechny světy – Vyšší i nižší – nejsou ve srovnání s Ním ničím a nic k existenci Stvořitele nepřidávají.

V souladu s tím, co bylo řečeno výše, se ukazuje, že by měl člověk začít z rady „udělej si Rava“, tudíž na sebe musí přijmout vládu Vyššího řízení na úrovni víry výše rozumu. A to se nazývá „činnost“, tj. pouze činnost bez porozumění, činnost navzdory přáním svého těla.

Poté je nutné „si koupit přítele“. Pojem „koupit si“ vyžaduje zřeknutí se toho, co jsi měl dávno [například peníze], a namísto toho získání něčeho nového. Proto, aby člověk nabyl stav splynutí se Stvořitelem, tj. stavu jednoty vlastností s Ním, se musí zříci opravdu mnohého, tj. „zaplatit“. Slovy „kup si přítele“ se míní nabytí, dosažení stavu splynutí se Stvořitelem.

Avšak do té doby, nežli si člověk „udělá Rava“, to znamená, že na sebe přijme vládu Stvořitele, není možné postoupit na následující etapu – „koupit si přítele“, tj. ke stádiu splynutí s Ravem [se Stvořitelem]. Ale poté, co „si člověk koupil Rava“, je možné od svého těla začít vyžadovat, aby upustilo od svých přání. A touto cestou je možné „nabýt“ splynutí se Stvořitelem a touhu Mu poskytovat potěšení.

Čím více si člověk uvědomuje velikost Rava, tím více mu to dá sil, aby postupoval dále, do etapy „koupit si přítele“. Nakolik člověk pociťuje velikost Rava, natolik více bude vyžadovat od svého těla, aby upustilo od svých přání. Toto vše je nezbytné proto, aby člověk mohl splynout s Ravem. Člověk musí pochopit, že může učinit vše a vzdát se všeho, jenom aby dosáhl splynutí se Stvořitelem.

Ukazuje se, že pokud člověk vidí, že není schopen překonat touhy svého těla, tj. považuje se za člověka se slabým charakterem, není to pravda. Ve skutečnosti si tento člověk ještě neuvědomuje velikost Rava, tj. nechápe důležitost vlády duchovního nad sebou samým, a proto nemá síly k překonání. Když pochopí veškerou důležitost tohoto, poskytne mu to sílu se zříci tužeb těla a získat to, co si přeje, tj. splynutí se Stvořitelem.

Člověk je například velmi unavený a jde spát. Ve tři hodiny ho budí a říkají: „Pojď se učit kabalu.“ Rozumí se samo sebou, že člověk řekne, že nemá sílu vstát. A pokud cítí slabost a má mírně zvýšenou teplotu, tím spíše nebude mít sílu vstát. Jestliže však stejného člověka, který je velmi unavený, nemocný a se zvýšenou teplotou, v noci vzbudí a řeknou mu, že hoří jeho dům, pak okamžitě vyskočí z postele. Nebude při tom naříkat, že nemá síly, že je nemocný atd., ale ihned si pospíší hasit požár. Dokonce i velmi nemocný člověk v tomto případě vynaloží všechny síly, aby zachránil sebe, rodinu a majetek.

Proto člověk, který se skutečně pokouší „udělat si Rava“ a věří, že na tom závisí jeho život, může překonat všechny obtíže, které na jeho cestě vznikají. Čím více bude pociťovat, že to je jeho život, tím více bude mít sil na boj s překážkami.

V souladu s tím, co bylo řečeno výše, vidíme, že veškerou službu člověka Stvořiteli [studium kabaly, modlitby] v dané fázi je nutné soustředit na uvědomování si velikosti Rava. Je zapotřebí se kvůli tomu mnoho a usilovně modlit. To se nazývá „pozvedávat Šchinu“, která se nachází v prachu. Na zemi jí nepřiznávají patřičný význam.

A co dělají s nepotřebnou věcí? Vyhodí ji. Proto člověk, který se chce duchovně rozvíjet, v první řadě musí „pozvednout Šchinu z prachu“. To znamená, že musí správně ocenit velikost a význam uvedeného. A pro zvýšení velikosti se musí modlit a pak bude mít sílu patřičně ocenit Šchinu.

Vycházíme-li z uvedeného výše, můžeme pochopit smysl slov: „Dej úctu, Stvořiteli, národu Svému“, která říkáme v modlitbě o svátku Roš ha-Šana [Nový rok]. Na první pohled je obtížné pochopit, jak je možné prosit Stvořitele o úctu pro sebe sama. Vždyť mudrci řekli, že je třeba, abychom byli skromní. Jak můžeme prosit o úctu? Jedná se o to, že je zapotřebí chápat tato slova takto: „Dej pocítit úctu k Tobě národu Svému.“

To znamená, že nemáme dostatek opravdové úcty ke Stvořiteli, vždyť je „město Stvořitele svedeno na nejspodnější…“ a to se nazývá „Šchina v prachu“. Nevynakládáme potřebná úsilí, abychom „si vytvořili Rava“. Proto o svátku Roš ha-Šana – právě v tomto období, abychom na sebe přijali vládu Stvořitele – Ho prosíme, aby nám dal pocítit Svou velikost.

Když národ Izraele pocítí opravdovou úctu ke Stvořiteli, bude moci studovat kabalu a plnit její pokyny ve vší úplnosti. Proto se nám nedostává pouze uvědomění vážnosti a velikosti aktu splynutí se Stvořitelem. A nenajde se na světě ani jeden člověk, který by dal přednost smrti před životem, pokud, samozřejmě, cítí, že se může těšit životem.

Když člověk nemá chuť do života, může si vybrat i smrt. Protože člověk není schopen zakoušet utrpení, tj. je to v rozporu s Cílem stvoření, který, jak je známo, spočívá v tom, aby se stvoření těšila, tj. aby se těšila životem.

A proto, když člověk neshledává na životě nic dobrého a neočekává změnu k lepšímu, ukončí svůj život sebevraždou, protože nemá v životě cíl. Takže se nám nedostává pouze koncept „udělej si Rava“, tj. abychom pociťovali velikost Stvořitele. Když se v nás projeví tento pocit [velikosti Stvořitele], všichni můžeme dosáhnout cíle – splynout s Ním.

Vysvětlím nyní, co měl na mysli Ješua ben Parchia, který uvedl tři věci:

1. udělej si Rava;

2. kup si přítele;

3. hodnoť každého člověka z lepší stránky – z hlediska lásky k přátelům.

Obvykle, když se říká „přátelé“, mají se na mysli dva lidé s přibližně stejnými schopnostmi a rysy charakteru. Tito lidé snadno naleznou společnou řeč a spřátelí se spolu.

Připusťme, že se dva lidé čímsi společně zabývají. Přičemž každý z nich do tohoto díla vkládá peníze i síly stejným dílem. Tehdy si také rovným dílem dělí výdělek. Když ale jeden z nich vkládá více peněz nebo více sil, pak si také různým dílem dělí výdělek. Ukazuje se, že je jeden z přátel „výše“ druhého.

Takže si oba přátelé musí být rovni schopnostmi i vlastnostmi.

Ale z druhé strany, jak je možné se něčemu od kohokoliv naučit, pokud není „výše“ tebe? Ukazuje se, že proto, aby bylo možné něco od druhého převzít, je třeba předpokládat, že zná více. Ale pak ten druhý již nebude přítelem, nýbrž Ravem.

Proto je zapotřebí spojit pojmy „udělej si Rava“ a „kup si přítele“. Každý z přátel musí ve vztahu k druhému od něčeho ustoupit. Je to podobné tomu, jak se milující otec zříká odpočinku, aby pro syna vydělal ještě trochu peněz. Ale v tomto případě se jedná o přirozenou lásku. Takto ji stvořil Stvořitel, aby napomáhala existenci světa.

Ale pokud by otec nevychovával děti, protože je miluje, ale proto, že je to Přikázání, děti by zemřely hladem. Vždyť jak se dodržují pokyny kabaly? Někdy upřímně, celou svou duší; jindy – jen aby to bylo uděláno, aby byl čin považován za splněný.

Proto také dal Stvořitel rodičům přirozenou lásku k dětem, aby tato láska udržovala existenci světa. Láska k přátelům však není přirozená láska. Je zapotřebí mnoha úsilí, aby vznikla.

A zde je namístě pohovořit o polovině „kup si přítele“. Když člověk pochopil, že proto, aby sloužil Stvořiteli, potřebuje pomoc, kterou může získat pouze od přítele, začíná omezovat svůj egoismus, aby udělal něco dobrého pro přítele.

Člověk začíná chápat, že je v jeho službě Stvořiteli nejdůležitější snaha o to, aby Mu poskytl potěšení. A to, jak je známo, je v rozporu s jeho přirozeností, protože člověk je stvořen s touhou přijímat výlučně pro vlastní prospěch. Proto je člověku dána možnost vystoupit z nadvlády egoismu a začít milovat bližního – a pomocí toho může dosáhnout lásky ke Stvořiteli.

Je tudíž možné si najít přítele, který se s ním nachází na stejné úrovni. Ale potom je nutné z přítele udělat Rava. To znamená, že je třeba předpokládat, že se přítel nachází na vyšší úrovni než on. Člověk však nemůže pohlížet na přítele, jako by měl kvalitu Rava, a na sebe jako na žáka. Ale v opačném případě se od svého přítele nemůže učit. A to se nazývá „udělej“, tj. praktická činnost bez zvláštního filosofování. To znamená, že se člověk musí přinutit uvěřit, že je jeho přítel skutečně výše než on.

Pojďte nahlédnout do článku Matan Tora. Tam je řečeno: První podmínkou, kterou musí dodržovat každý student, je pociťování toho, že jsi nejnepatrnější ze všech přátel. Jak je známo, „velký“ se nemůže učit od „malého“. Pouze „malý“ může převzít znalosti od „větších“.

Takže vidíme, že se každý ze studentů musí pokládat za nejnepatrnějšího. To je třeba dělat na úrovni „výše rozumu“ a to se nazývá „udělej si Rava“. To znamená, že každý člen skupiny musí své přátele považovat za Ravy a sebe pouze za žáka. A to je velmi těžká práce.

Existuje pravidlo, že jsou nedostatky druhého vždy zjevné, ale vlastní nedostatky ne. A náhle je třeba vidět v druhém pouze dobré kvality a respektovat to, co řekne druhý.

Tělo s tím nesouhlasí. Aby člověk bral v úvahu, co říká druhý, jsou potřebná úsilí ze strany těla, a to postupuje vždy cestou nejmenšího odporu. Pro tělo je lepší slova druhého ignorovat, jen aby nevynakládalo úsilí.

Proto se také říká „udělej si Rava“ – vždyť pokud tvůj přítel bude pro tebe Ravem, budeš povinen mu naslouchat, dokonce i když to bude v rozporu s tvými přáními. Rozum člověka se tomu staví na odpor a občas člověku říká, že může být Ravem on a jeho přátelé žáky. Proto říkají „udělej“, tj. bez účasti rozumu.

„A hodnoť každého člověka z lepší stránky.“ [Vždy hledej ospravedlnění pro druhého.] Řekněme, že člověk si už „koupil přítele“. Jak se musí poté chovat ve vztahu k ostatním lidem? Člověk si například vybral několik přátel ze skupiny a s druhými se nechce přátelit. Jak se k nim musí chovat, když nejsou jeho přáteli? Ta okolnost, že si je nevybral za přátele, vypovídá o tom, že v nich nenašel dobré kvality, tj. ocenil je jako nižší, než je on sám.

Takže, jak se má člověk chovat k druhým lidem, se kterými se setkává ve skupině, nebo obecně ke všem lidem? O tom hovoří Ješua ben Parchia: „A ospravedlňuj každého člověka.“ Člověk vždy musí ospravedlňovat činy druhých lidí. A to, že v nich nevidí dobré vlastnosti, není jejich, ale jeho vina. Znamená to, že ještě nemá schopnost vidět kladné rysy druhých.

Všichni lidé jsou dobří a člověk, který kráčí cestou Pravdy, to postupně začíná chápat. Časem, v závislosti na úrovni pochopení, začíná stále více a více vidět, že je to pravda. Ale dokud to člověk nevidí, stejně musí ospravedlňovat všechny lidi. Člověk by neměl mít žádné nároky na chování druhých. Ale učit se a přejímat od nich [kromě od členů skupiny] nemusí nic.