Rabaš

Ohledně zásluh praotců

Článek 11, 1984

Mudrci se neshodli v otázce zásluh praotců (Šabat, s. 55). Samuel řekl: „Účinek zásluh praotců skončil.“ A rabín Jochanan řekl: „Zásluhy praotců omlouvají.“ Midraš (Midraš Raba, Vajikra, 37) uvádí slova Rava Achy: „Zásluhy praotců přetrvají navěky a vždy se budou připomínat.“ Také je řečeno v Tosfotu: „Rabejnu Tam říká, že účinek zásluh předků skončil, ale spojení praotců není završeno.“ A rabín Jochanan je toho mínění, že „mezi Samuelem a rabínem Jochananem žádná neshoda není: Samuel řekl, že skončil pro hříšníky, ale ne pro spravedlivé, a rabín Jochanan měl na mysli spravedlivé“.

Na tomto základě je možné vysvětlit otázku volby. Otázka zní: jsou-li zásluhy praotců účinné, znamená to, že není možnost volby? Vždyť tyto zásluhy činí člověka spravedlivým. A podle slov Tosfotu, ve jménu Ariho, který řekl, že zásluhy praotců jsou určeny pouze pro spravedlivé, z toho plyne, že má člověk zpočátku možnost volby, zda se stane spravedlivým, a poté může požívat zásluhy praotců.

Z eseje Matan Tora [Darování Tóry] (bod 19) se jeví, že díky zásluhám praotců máme sílu, abychom učinili volbu, a kdyby nebylo zásluh praotců, žádnou možnost volby bychom neměli. Ve skutečnosti však vidíme, že ačkoliv máme zásluhy praotců, stejně není patrné, že by všichni disponovali touto silou, která umožňuje volbu. Naopak, každý zaváhá.

Přesto nám zásluhy praotců pomáhají učinit výběr. Jde o to, že si musím vybírat mezi dvěma rovnocennými možnostmi.

Je-li však jedna možnost obtížnější než druhá, nelze říci, že mám na výběr, protože se od přírody přikláním k silnější straně.

Proto jsou díky zásluhám praotců tyto dvě síly vyvážené a my si můžeme vybrat. To znamená, že jsme obdrželi sílu, která nám umožňuje volbu.

Abychom tomu porozuměli, pojďme se podívat na slova Ba’ala HaSulama v eseji Matan Tora (bod 19): „Stvořitel nenašel žádný jiný národ nebo jazyk, jež by byl schopen přijmout Tóru, kromě potomků Abraháma, Izáka a Jákoba, kterým pomáhají zásluhy praotců. Mudrci o tom řekli: ‚Předkové plnili celou Tóru ještě předtím, než byla dána.‘ To znamená, že díky svým vysokým duším měli možnost kráčet všemi cestami Stvořitele v porozumění duchovnímu smyslu Tóry, který vytékal ze spojení [Dvekut] s Ním, aniž by nejprve potřebovali řebřík praktické části Tóry, k jejichž plnění neměli žádné možnosti (jak je popsáno v bodě 16). Není pochyb o tom, že jak tělesná čistota, tak i vznešenost duší našich praotců měly velký vliv na jejich syny a syny jejich synů.“

Díky zásluhám praotců tedy můžeme činit volbu, jinak bychom tuto možnost neměli.

I přes zásluhy praotců však potřebujeme velké milosrdenství, abychom mohli volbu učinit, tj. zanechat samolibost a zavázat se k lásce k bližnímu, aby naší jedinou snahou bylo těšit Stvořitele, abychom v sobě prostřednictvím zvláštní síly Tóry a Micvot [Přikázání] překonali zlo a proměnili ho v dobro.

Ještě je však také nutné porozumět slovům o tom, že „účinek zásluh praotců skončil“. Vyvstává otázka: co působilo předtím, než skončil? A pokud je to to tak, pak nebylo třeba volby, protože člověk disponoval zásluhami praotců. Zde je třeba říci, že když člověk prosí o pomoc, aby jej k Sobě Stvořitel přiblížil a on Mu mohl skutečně sloužit, jedná se o samotnou modlitbu. Jeho prosba o pomoc, o kterou se zasloužili praotcové, se nazývá „volbou“. Podstata tkví v tom, aby člověk udělal vše, co je v jeho silách – a tomu se již říká „volba“.