A člověk prodá střechu svého domu
Článek 9, 1984
Řekl rabi Jehuda jmeném Rabi: „Vždy bude člověk prodávat střechu [břevna] svého domu, aby si koupil obuv pro své nohy“ (Šabat, 129). Je nutné pochopit, co to je „břevna svého domu“, a v čem je důležitost obuvi, že kvůli ní má cenu prodávat břevna svého domu.
Vysvětlím to z pohledu duchovní práce. Břevna svého domu znamenají „náhoda“ tj. to, co se děje s člověkem v jeho domě. Pod pojmem „člověk“ se rozumí na jedné straně jeho rozum, znalosti, na druhé straně jeho city, to, co člověk cítí ve svém srdci: je-li mu dobře nebo špatně. Tyto náhody, které se stávají člověku, v něm probouzí otázky každodenního života. Tyto otázky se týkají vztahu mezi člověkem a Stvořitelem a mezi člověkem a ostatními lidmi.
Člověk předkládá nároky ke Stvořiteli, proč tedy nenaplňuje všechny jeho touhy? To znamená, že člověk si myslí, že Stvořitel musí naplnit to, co mu z jeho pohledu chybí. Občas si člověk myslí, že jeho stav je moc špatný oproti ostatním, myslí si, že ostatní se nachází na vyšší úrovni než on.
Z toho vyplývá, že člověk se nachází ve stavu „vyzvědači [meraglim], kteří pomlouvají Vyšší Řízení, protože necítí blaho a radost ve svém životě, a je mu těžké říct: „Ať mě pouze blaho a milost provádí každodenním životem“ (Žalm 23). A tak se člověk nachází ve stavu vyzvědače.
O tom řekli mudrci (Berachot [Požehnání], 54), že člověk musí požehnat špatné jako dobré. Protože i judaismus se zakládá na víře nad rozumem, tj. nespoléhat na to, k čemu nás rozum tlačí, abychom tak mysleli, mluvili a dělali, a je nutné věřit ve Vyšší Řízení, které může konat pouze dobro. Pouze takový člověk je hoden odhalit a pocítit blaho a potěšení, jenž „ospravedlňuje“ Vyšší Řízení, tj. vidí i za dobrým i za špatným pouze dobré.
Baal HaSulam vyprávěl jinotaj o člověku, který měl nároky ke Stvořiteli kvůli tomu, že nevyhovuje jeho prosbám. Podobá se to tomu, když se člověk s malým dítětem prochází po ulici a dítě trpce pláče a všichni kolemjdoucí, kteří se koukají na tatínka, přemýšlí: „Jak je zlý ten člověk! V klidu může poslouchat pláč toho dítěte a nevšímat si ho“. Takže u kolemjdoucích pláč dítěte vyvolává soucit, ale ne u otce.
Nakonec to kolemjdoucí nevydrželi a zeptali se otce dítěte: „Kde je tvoje milosrdenství?“ A člověk na to odpověděl: „Ale co mám dělat, když můj milovaný syn, kterého tak chráním, ode mne žádá, abych mu dal špendlík, aby si mohl poškrábat oko? Cožpak kvůli tomu jsem nemilosrdný, že neplním jeho prosbu? Vždyť jestli se nad ním slituji a dám mu špendlík, vypíchne si oko a stane se slepým“.
Proto musíme věřit, že vše, co nám Stvořitel dělá, je pro naše dobro, nicméně ho musíme prosit, aby odstranil ty zármutky, které nás potkaly. Musíme ale pochopit, že naše modlitba je jedna věc, a odpověd´ na modlitbu je něco jiného. Tj. my jsme poprosili Stvořitele, ale On, jak je řečeno v jinotaji, udělal to, co je pro naše dobro.
To stejné je ve vztahu mezi člověkem a jeho přítelem. Víš, jak jsme si povídali o tom, že “prodá člověk břevna svého domu a koupí si obuv pro své nohy“. Je to ve smyslu, že v tom jsou všechny okolnosti vzájemných vztahů mezi člověkem a jeho přáteli. Řekněme, že člověk vynakládá velké úsilí pro své přátele a nevidí reakci z jejich strany, a zdá se mu, že se chovají jinak, než je to nutné. Zdá se mu, že jeho přátelé se chovají mezi sebou ne tak, jak je zapotřebí chovat se ve skupině, ale jako obyčejní lidé.
Takovému člověku se začíná zdát, že pouze on má rád své přátele, a ostatní pro to nic nedělají. A tohle se nazývá „vyzvědač“, tj. on sleduje své přátele, pozoruje, jak oni plní přikázání „miluj bližního“. Zdá se mu, že jeho přátelé správně ani nekomunikují.
Věc se má tak, že u člověka se láska k příteli zakládá na lásce k sobě. Proto se stále kontroluje, co vlastně vyhrál z lásky k druhému?
A musí to být takhle: potřebuji lásku k bližnímu, proto mám zájem o skupinu, která byla založena kvůli tomu, abych uviděl, jak každý z nás vynakládá úsilí kvůli příteli, a když to vidím, mé malinké výhonky lásky k bližnímu postupně rostou, a časem dokážu pro ostatní dělat o hodně více, než to, co je v mých silách.
A teď vidím, že jsem nevyhrál nic, protože vidím, že nikdo to nedělá správně, a proto bude lepší, když s nimi nebudu, a nepřevezmu jejich vlastnosti.
Odpověď může být pouze taková: není to náhoda, že někdo dal do jedné skupiny právě tyto lidi, kteří jsou vhodní pro tento cíl, tj. v každém z nich je nějaká jiskra lásky k bližnímu, ale tato jiskra sama o sobě nemůže zapálit oheň lásky, který by zazářil, proto tito lidé dali souhlas spojit se v jeden velký plamen.
Jednou se Baal HaSulam zeptal, co to je podepsání dohody mezi dvěma přáteli. V Tóře (Gen 21:27) je řečeno: A vzal Abraham malý a velký dobytek a dal ho Avimelechu, a podepsali oba dva dohodu“ [Vaira]. Vždyť pokud se dva navzájem milují, pak je samozřejmostí, že dělají jeden druhému pouze dobro.
Jestliže mezi nimi láska není nebo jejich láska z nějakého důvodu zeslábla, pak je samozřejmostí, že si navzájem nic dobrého nedělají. Čím jim pak může pomoct podepsání dohody? A Baal HaSulam osobně na to odpověděl, že dohoda, kterou teď uzavírají, je určena ne pro ten okamžik, kdy mezi sebou mají lásku a tuto dohodu v principu nepotřebují, ale do budoucna. Protože za nějakou chvíli se může stát, že nebudou mezi sebou cítit lásku, jako nyní, a pak se jim bude hodit uzavřená dohoda.
Co se týká skupiny, i když teď necítíme lásku tak, jako jsme ji cítili v momentu založení skupiny, nicméně každý musí potlačit svůj osobní názor a jednat nad rozumem [„lemala miadaat“], a pak se všechno napraví a každý začne vidět v přátelích pouze dobré.
Teď chápeme řečené mudrci: „Vždy bude člověk prodávat břevna svého domu a koupí si obuv pro své nohy“. Slovo „minalav“ [jeho obuv] je příbuzné slovu „neilat“ [zavírání]. Člověk sleduje své přátele [sledování – „rigul“, od slova „reglaim“ – nohy]. To znamená, že jde o všechny případy jeho vztahu s přáteli, tj. všechno co „vyzvědači“ povídali o jeho přátelích špatného, všechno toto teď „prodává“, tj. úplně se toho vzdává.
To znamená, že se dostane z těch situací, do kterých ho přivedly „jeho nohy“ [„reglav“], a sežene „obuv“ [„minalav“] pro své nohy. To znamená, že přikryje své nohy – udělá to tak, aby se „vyzvědači“ více nepletli do jeho vztahu s přáteli. A všichni své nároky a otázky „uzavřou“, a pak se všechno postaví na své místo a nastane mír.