Jaké naplnění Tóry a přikázání očišťuje srdce
Článek 8, 1984
Otázka: Očišťuje naše srdce i dodržování pravidel Tóry za účelem obdržení odměny? Vždyť je řečeno: „Vytvořil jsem zlý počátek a vytvořil jsem Tóru jako koření.“ Očišťuje srdce, jen když je záměr nesobecký? Nebo očišťuje srdce také, je-li Tóra realizována se záměrem kvůli odměně?
Odpověď: V „Předmluvě ke Knize Zohar“ (Bod 44) je řečeno: „Když člověk začíná uskutečňovat činy k nápravě, dokonce bez jakéhokoli záměru, to znamená bez lásky a bázně, což vyžaduje služba Stvořiteli, a dokonce i s egoistickým záměrem Lo-Lišma, bod v jeho srdci začíná růst a ukazovat svůj účinek. Na začátku realizace principů odevzdání totiž není nutný záměr a i činy bez správného záměru dokážou egoismus očistit, ale pouze na jeho první úrovni, která se nazývá „neživá“. Podle míry očištění neživé části touhy přijímat, člověk formuje 613 orgánů bodu v srdci, což je počáteční, neživá úroveň prvního stupně odevzdání [Nefeš].
Z toho vidíme, že i sobecké dodržování pravidel Tóry očišťuje srdce.
Otázka: Je v tomto případě nezištné plnění pravidel Tóry určeno jen pár vyvoleným? Nebo je všem dána příležitost jít touto cestou a realizovat vše ne kvůli odměně, aby tak dosáhli splynutí se Stvořitelem?
Odpověď: I když touha přijímat pouze pro sebe je vlastní záměru stvoření a pochází z něho, přesto duše dostávají příležitost ji napravit záměrem pro odevzdání cestou plnění pravidel Tóry. Tím se naše touha změní na přijímání kvůli odevzdání. A to je k dispozici všem bez výjimky, protože taková příležitost je poskytována každému, nejen vyvoleným.
Jelikož však jde o svobodnou volbu, někteří postupují rychleji a jiní pomaleji. A přesto je v „Předmluvě ke knize Zohar“ (Bod 13, 14) řečeno: „Nakonec všichni dospějí ke konečné dokonalosti, jak je řečeno: ‚Zavržený nebude od Něho oddělen‘.”
Ale zároveň když se učíme, jak realizovat činy nápravy, začínáme se sobeckým záměrem Lo-Lišma. Člověk byl přece stvořen s touhou přijímat. Ničemu nerozumí, pokud mu to nepřináší osobní užitek, a nikdy nebude chtít začít realizovat principy odevzdání.
Rambam o tom píše (Hilchot Teshuva, Kapitola 10): „Mudrci říkali: nechť člověk vždy dodržuje pravidla Tóry, dokonce i v egoistickém záměru Lo-Lišma – a od něj dojde k altruistickému záměru Lišma. Když se tedy učí děti, ženy a obecně nevzdělaní lidé, učí je pracovat pouze z bázně [strachu] a kvůli získání odměny. Dokud nedosáhnou znalosti a moudrost, odhalují jim toto tajemství postupně a postupně je na to zvykají – dokud nedosáhnou Stvořitele, nepoznají Ho a nezačnou mu sloužit z lásky.“ Ze slov Rambama tedy vidíme, že všichni musí dojít k záměru Lišma a rozdíl je pouze v čase.
Otázka: Pokud člověk vidí a cítí, že jde cestou vedoucí k Lišma, musí se také snažit ovlivnit ostatní, aby i oni šli správnou cestou, nebo ne?
Odpověď: Toto je obecná otázka. Pokud náboženský člověk, při pohledu na světského, ví, že ho může vrátit na cestu, pak je povinen tak učinit na základě pravidla „napomeň bližního svého“. Z toho by se dal odvodit podobný předpoklad, že stojí za to nasměrovat ostatní na správnější cestu, pokud jste motivováni pouze pravidlem samotné Tóry. Často se však stává, že člověk připomíná druhému morálku jen z touhy po moci, a nikoli na základě pravidla „napomeň bližního svého“.
Jelikož tedy každý chce, aby ostatní šli správnou cestou, vytváří to mezi námi rozdíly mezi náboženskými a světskými. Každý věří, že pravda je na jeho straně, a každý chce přesvědčit ostatní, aby šli přímou cestou.