Cíl vytvoření skupiny - 1

Článek č. 1, část 1, 1984
Shromáždili jsme se zde, abychom položili základy struktury skupiny pro všechny, kdo chtějí kráčet cestami Ba’ala HaSulama podle metodiky, jež představuje cestu, která umožňuje stoupat po stupních člověka a nezůstat na úrovni zvířete, jak je mudrci řečeno o verši: „Vy – ovce Moje, pastva Moje, vy – člověk.“  „Vy jste nazýváni člověkem, a modloslužebníci nejsou nazýváni člověkem“  – což je výrok Rašbiho .
Abychom mohli pochopit úroveň člověka, uvádíme zde výroky mudrců o verši: „Poslyšme závěr všeho: před Stvořitelem se třeste a dodržujte Jeho přikázání, protože v tom je celý člověk.“  Gemara se ptá: „Co znamená: ‚v tom je celý člověk‘?“ Rabi Ele’azar řekl: „Celý svět byl stvořen pouze kvůli tomu“  – tj. celý svět byl stvořen pouze kvůli strachu před Stvořitelem.
A je třeba pochopit, co znamená „třást se před Stvořitelem“. Neboť se ukazuje, že to je příčina, proč byl stvořen svět. Ze všech výroků mudrců je známo, že příčinou stvoření bylo (přání) přinést blaho Jeho stvořením. Jinými slovy, Stvořitel zatoužil potěšit stvoření, aby se na světě cítila šťastná. Zde však mudrci řekli o verši „v tom je celý člověk“, že příčinou stvoření je „strach před Stvořitelem“.
Avšak to je vysvětleno v knize Darování Tóry, kde je řečeno, že stvoření nepřijímají blaho a potěšení, ačkoli to je příčina stvoření, kvůli rozdílu vlastností mezi nimi a Stvořitelem. Vždyť Stvořitel je Dávající a stvoření přijímající. A existuje pravidlo, v souladu s nímž se větve podobají svému kořenu, ze kterého se narodily.
Jelikož pro náš kořen není příznačné přijímání, tj. Stvořitel nepo-ciťuje nedostatek, nemá potřebu něco přijmout a naplnit Svůj nedostatek, člověk se cítí nepohodlně, dokud musí být přijímajícím. Z toho důvodu se každý člověk stydí jíst chléb z milosti.
Aby to bylo možné napravit, bylo nutné vytvořit svět. „Svět“ (Olam, עולם) znamená ukrytí (He’elem, העלם), protože blaho a potěšení musí být skryty. Nač? Odpověď: kvůli strachu. Jinými slovy, aby měl člověk strach používat svou přijímací nádobu, která se nazývá „sebeláska“.
Smysl tkví v tom, aby se člověk zdržel přijímání potěšení, po nichž touží, aby měl sílu k překonání vášně pro to, po čem touží.
A naopak, nechť přijímá potěšení, z nichž vyrůstá potěšení Stvo-řitele. Smysl spočívá v tom, aby si stvoření přálo odevzdávat Stvořiteli. A mělo strach před Stvořitelem, tj. před tím, aby přijímalo pro svůj vlastní prospěch. Vždyť potěšení, které člověk přijímá kvůli svému vlastnímu prospěchu, ho oddaluje od splynutí se Stvořitelem.
Na druhou stranu, když člověk plní jakékoli z Přikázání Stvořitele, musí mít na mysli, aby mu toto Přikázání poskytlo čisté záměry – aby zatoužil odevzdávat Stvořiteli, když toto Přikázání plní. Jak řekli mudrci: „Rabi Chananja ben Akašja říká: ‚Zatoužil Stvořitel poctít Jisra’el, proto jim znásobil Tóru a Přikázání.‘“
Sešli jsme se zde proto, abychom založili skupinu, kde by každý z nás následoval tohoto ducha „odevzdávání Stvořiteli“. A aby bylo možné dosáhnout odevzdávání Stvořiteli, je nutné nejprve začít dávat člověku – a to se nazývá „láska k bližnímu“.
Láska k bližnímu je však možná pouze při sebeobětování. Na jedné straně by se každý měl snížit, ale na druhé straně bychom měli být hrdí, že nám Stvořitel poskytl možnost, abychom se mohli připojit ke skupině, kde má každý z nás jediný cíl: „aby Šchina  přebývala mezi námi“.
A třebaže jsme tohoto cíle ještě nedosáhli, máme touhu jej do-sáhnout. A mělo by to pro nás být také důležité, ačkoliv jsme ještě na začátku cesty. Ale doufáme, že tohoto vznešeného cíle dosáhneme.