Rabaš, Dopis 66
Bnej Brak, 27. března 1963
Mír a veškeré blaho navěky mému drahému příteli...
V Žalmu (115,b) je řečeno: "Začíná odsouzením a končí velebením. Co znamená odsouzení? Rav řekl: "Nejdříve byli modloslužebníky naši praotcové." A stejně tak říkáme v příběhu o Pesachu: "Nejprve byli naši praotcové modloslužebníky a nyní přiblížili místo jeho práce."
Abychom pochopili, čemu nás učí to, čím oni byli dříve, je to třeba vysvětlit v souladu s mravoukou. Co musí člověk vědět, když se zabývá vyjasněním východu z egyptského vyhnanství (vidíme totiž, že všechna přikázání jsou s tím spojena, neboť o každé věci říkáme): "Pamatuj na východ z Egypta"; což znamená, že není možné dokonale splnit ani jedno přikázání dříve, než člověk vyjde z egyptského vyhnanství. I když obecně jsme již z Egypta vyšli, ale také každý člověk jednotlivě musí vyjít z tohoto vyhnanství). Není možné vyjít z egyptského vyhnanství dříve, než jsme v tomto vyhnanství byli. Teprve pak je možné mluvit o východu z vyhnanství.
A o tom mluví výrok: měli bychom vědět, že naši předkové byli původně modláři, tj. že byli ve vyhnanství pod vládou modlářů - a teprve potom Stvořitel praotce přiblížil. Kdyby se však nepociťovali pod vládou modloslužebníků, pak by nebylo možné říci, že je Stvořitel přiblížil. Teprve když je člověk od Stvořitele vzdálen, je možné říci, že ho Stvořitel přiblížil. A vždy musí absence čehokoli předcházet držení té věci, neboť nepřítomnost - to je kli a držení - je světlo, které naplňuje nedostatek a temnotu.
Proto bychom měli vědět, že bychom se měli dobře připravit, tj. že by se člověk měl prověřit sedmi testy a zkouškami, aby uviděl svůj skutečný stav - jaká je jeho víra ve Stvořitele, zda má plnou víru, tj. zda je pravá, nebo zda ji má jen jako "vycvičení lidé", kdy je jen ve formě zvyku, a ne ve formě vlastního osvojení.
A stejně tak, zda jsou jeho vlastnosti v pořádku, tj. zda všechny jeho činy mají záměr pro nebesa, nebo nedej Bože naopak, tj. když vše, co dělá, má záměr pro vlastní potěšení. A jak mudrci komentují výrok: "Hanebností pokolení je neřest, tj. všechno dobro, které oni konají, je pro jejich vlastní prospěch," a nic nejsou schopni udělat pro nebesa.
Pokud je člověk pod touto mocí, stejně jako národy světa, ukazuje se, že je ve vyhnanství a pak je ve vlastnosti modlář - a pak je zde místo pro modlitbu, aby mu Stvořitel pomohl vyjít z tohoto vyhnanství; a pak je možné říci: dokonce i nyní, tedy poté, co je ve vyhnanství a je modlářem, je možné říci: i nyní přiblížili místo jeho práce, což znamená vykonávat práci Stvořitele a nebýt pod vládou cizí práce.
To se nazývá východ z Egypta, když jsou všechny činy kvůli Stvořiteli. A k tomu se vztahuje přikázání - „pamatuj na východ z Egypta“, protože teprve po východu z egyptského vyhnanství mohou být přikázání splněna díky tomu, že se jedná o pokyny Stvořitele, a ne z jiných důvodů.
A o tom říká Tana: "Začíná odsouzením a končí velebením", což znamená, že když chce člověk začít práci Stvořitele, měl by začínat odsouzením, to znamená, jak jsme pod vládou uctívání cizích bohů, a pak můžeme vystoupit na stupeň "a nyní přiblížili místo jeho práce", což znamená: a končí velebením.
Pořadí práce je dvojího druhu: to znamená víry ve Stvořitele, a podobně ohledně vlastností, to znamená, že všechny jeho činy budou pro nebesa.
A tím je možné vysvětlit, co řekli mudrci: "Rabíni vyprávěli, že když zajali rabi Elazara, syna Partova, a rabi Chananiu, syna Tardiona, řekl rabi Elazar, syn Partův, rabi Chanania synu Tardiona: Je dobře, že byl zajat za jeden skutek, Bůh chraň, kdyby byl zajat za pět skutků. Rabi Chanania mu řekl: Je dobře, že jsi byl dopaden za pět skutků a zachráněn, nedej Bože, že bys byl dopaden za jeden skutek a nezachráněn. Zabýval ses Tórou a pomáhal jsi potřebným. Rabi Una řekl: Ten, kdo se zabývá pouze Tórou, je jako ten, kdo nemá Boha, jak je psáno: A mnoho dní byl Izrael bez pravého Boha. A ten, kdo je bez pravého Boha a zabývá se pouze Tórou, je jako ten, kdo nemá Boha".
Tento výrok je obtížně pochopitelný. Je třeba vysvětlit, že to nejdůležitější, co musí člověk udělat, je to, aby všechny jeho činy byly pro Nebesa. A poněvadž je člověk stvořen s vlastnosti přijímat potěšení jen pro sebe do takové míry, že není schopen udělat nic, pokud nevidí, že z toho bude mít něco dobrého - pokud je to tak, jak by bylo možné, aby se u člověka objevila schopnost něco udělat pro nebesa?
Stvořitel nám však dal přikázání mezi člověkem a přítelem, aby si člověk pomocí toho zvykl pracovat ve prospěch bližního, a díky tomu se pozvedl na vyšší stupeň, pak bude mít příležitost pracovat pro nebesa. Jinak, i když se člověk zabývá Tórou a přikázáními, nemá příležitost udělat cokoli pro Stvořitele. V souladu s tím se ukazuje, že pokud se zabývá pouze Tórou a nedělá dobré skutky, nemá příležitost něco udělat pro nebesa, protože nemá prostředek - lásku k bližnímu.
Ukazuje se, že ten, kdo se zabývá Tóru a přikázání ne kvůli nebesům, je to podobné tomu, kdo nemá Boha. Vždyť pokud by skutečně pociťoval Stvořitele, nepochybně by to dělal kvůli nebesům - ale pokud by činil dobré skutky, pak by měl prostředek - lásku k bližnímu, díky níž by přišel k lásce Stvořitele, pak by měl síly vyplňovat Tóru a přikázání pro nebesa.
Ukazuje se, že člověk musí zvětšit sílu a moc a posílit své vlastnosti, aby je mohl otočit pro dobro bližního, a díky tomu bude hoden pracovat s těmito vlastnostmi kvůli nebesům.
Poněvadž poté, co již člověk napravil své vlastnosti, které mohou pracovat pro dobro bližního, je schopen pracovat na víře ve Stvořitele. Koneckonců, je připraven přijmout víru a poté už má podobnost vlastností, která se nazývá „splynutí vlastností“ v souladu s tím, jak je řečeno: „jak On je milosrdný, tak i ty buď milosrdný.“
Kéž nám Stvořitel pomůže, abychom se stali hodnými vyjít z vyhnanství k plnému osvobození rychle a co nejdříve. Amen!
Kéž je vaším přáním, abyste vystoupali po stupních požehnání, úspěchu a štěstí, a košer a radostný svátek.
Od tvého přítele, který tobě a tvé rodině přeje navždy všechna požehnání.
Baruch Šalom Halevi Ašlag
Syn svého otce a učitele