Rabaš, Dopis 58
7. června 1962, předvečer svátku Šavuot, Antverpy
Na počest mého přítele...
Co se týká tvé otázky, že člověk se nedopouští provinění, pokud do něj nevstoupí duch bláznovství, což znamená, že bez ducha bláznovství by se člověk nedopustil žádného provinění. A je-li tomu tak, proč do něj vstupuje duch bláznovství? Vždyť on ještě nespáchal žádný přestupek. A kdo je příčinou toho, že do něj vstupuje duch bláznovství? A jestliže už vstoupil, čím se v tom [člověk] provinil? Vždyť volba už není v jeho rukou, protože to způsobuje duch bláznovství.
A k této věci mudrci řekli (Šlach 15,39): „Oko vidí a srdce touží." To znamená, že to, co je viděno, má za následek hřích. A pojem „viděno" se vztahuje jak na vidění zakázané věci očima, tak na „myšlenkové vidění" - tj. na objevení se cizí myšlenky.
A tak mudrci řekli (Pesachim 25,72): „Potěšení přichází k člověku ne z jeho vůle... není možné (se vyhýbat), ani nemít záměr - celý svět nezpochybňuje, že je to dovoleno..."
Je známo, že oko a mysl se nedá ovládat, proto když uviděl, ještě nespáchal hřích. Ale potom, když srdce zatoužilo, hřeší. A když se díval na hříšnou věc, měl se ihned kát za to, co uviděl, aby ho to nepřivedlo ke chtíči. A tehdy byla volba stále v jeho rukou, protože zatím ještě nezhřešil.
Pokud se okamžitě neprobudil, aby se kál z nutkání, které se nazývá „vidění", pak je toto nutkání příčinou chtíče, který se nazývá „chybou". Pokud však
z omylu, jímž je žádostivost, nečinil pokání, hřeší.
Duch bláznovství vstupuje do člověka ihned poté, co uviděl, a pokud nečinil pokání z toho, co viděl, pak do něj vstupuje duch bláznovství za účelem nápravy. To proto, že když on neví, jak se zdržet - kát se za tuto myšlenku, on hanobí slávu nebes. To se nazývá „znát svého pána a zamýšlet povstat proti němu", protože tato myšlenka musí přivést ke chtíči.
Tehdy je to velká náprava, vždyť on necítí velikost Stvořitele a duch moudrosti, který v něm byl, od něj odchází. A pak, tak či onak, on neškodí velikosti Stvořitele, protože necítí velikost Stvořitele z důvodu, že do něj vstoupil duch bláznovství.
To znamená: „Člověk hřeší jen tehdy, když do něj vstoupil duch bláznovství." To nás učí, že člověk musí vědět, že všechny výpočty, které v době hříchu provádí, ačkoli si myslí, že jeho výpočty jsou plné moudrosti, naši mudrci nám řekli, že člověk musí vědět, že vše, tedy všechny výpočty provádí duch bláznovství.
To proto, že nyní jedná on, duch bláznovství, nikoliv duch moudrosti, protože ten ho již opustil, dokonce i když je moudrým studentem a koná dobré skutky. O tom bylo řečeno: „Nevzpomenou si na spravedlnost spravedlivého v den jeho nepravosti."
Proto v té době nesmí být chytrákem, ale musí na sebe přijmout Království Nebeské výše rozumu. To znamená, že on musí zcela anulovat své názory a myšlenky, a pak, až se bude kát, bude schopen provést nějaké výpočty, týkající se přikázání a přestupků.
Bylo řečeno (Avot 4): „Dávejte pozor na malé přikázání stejně jako na velké, protože neznáte odměnu za přikázání." To znamená, že člověk by měl být pozorný a plnit přikázání, i když je v jeho očích bezvýznamné, od slov „stud" a „opovržení" (v hebrejštině slovo Kala [bezvýznamná, lehká] zní podobně jako slovo Kalon [zahanbení]), přestože přikázání se nacházejí ve stavu hříchu, stejně jako bezvýznamná, nedůležitá věc. Proč bych je tedy měl nyní plnit? Vždyť každopádně na mých činech nahoře nezáleží.
Jedna věc je, když je pro něj přikázání vážnou věcí, což znamená, že bojíce se nebes, pociťoval vážnost přestupku a vážnost přikázání. To znamená, že cítil užitek a čest, a chápal, že stojí za to zabývat se Tórou a přikázáními. Nyní však, když jsou přikázání v jeho očích bezvýznamná, nestojí za to, aby byl až tak opatrný.
O tom je řečeno, že člověk neví, který jeho stav působí potěšení nahoře. To znamená, pokud my říkáme: „Podle námahy odměna," znamená to, že když považuje Tóru a přikázání za nízké a opovrženíhodné, dá mu větší práci je dodržovat. Z tohoto důvodu je možné, že tento stav působí nahoře větší potěšení. Proto je třeba dbát na jejich dodržování.
Kéž nám Stvořitel pomůže dodržovat Tóru a přikázání v rozmachu
Baruch Šalom HaLevi Ašlag
syn svého otce a učitele Baal Sulama