Rabaš, Dopis 37

...Co se týká oddělování lásky k přátelům od práce pro Stvořitele - tomu vůbec nerozumím, protože můj otec a učitel nikdy neměl ve zvyku spojovat tyto dvě věci dohromady. Naopak, vždy bylo zakázáno mluvit mezi přáteli o slovech Tóry nebo o velkých a malých stavech, neboť naší cestou byla vždy vlastnost "skromnost". A o tématu práce se mezi přáteli téměř nesmělo mluvit; o tom se píše v několika článcích mého otce a učitele. A oddanost přátel byla právě v duchu prostých lidí, kdy se každý stará pouze o materiální stránku svého přítele, a ne o jeho duchovní stránku. A veškeré sbližování mezi přáteli probíhalo jen prostřednictvím hostin s podáváním vína, a ne prostřednictvím řeči Tóry.

Tak nevím, co chceš přinést. A dalo by se říci, že dosud jsi věřil, že co se týká lásky k přátelům není třeba rozebírat a probírat pracovní záležitosti, a nyní máš jasné poznání, že jedině tak to i má být, tj. ve skromnosti, v takové formě, jako ten, kdo jde na oslavu nějaké radostné události ke svému příteli, aniž by dělal výpočet sám se sebou, zdali má náladu nebo ne, a musí se slavnosti účastnit, sdílet radost svého přítele a nemůže svému příteli ukazovat podráždění nebo neklid - je třeba ukazovat úsměv. Je to stejné i zde, kde musí být spojení přátel takové, aby každý chtěl potěšit svého přítele, a to právě v materiálních věcech, protože právě to je princip „kup si přítele“.

“Udělej si Rava” - to už je něco, co je hodnotou samo o sobě. Tj. někdy se mezi přáteli stává, že jeden chce ve vztahu ke druhému uskutečnit princip "udělej si Rava". A to se stává právě mezi přáteli, kteří mají vynikající výkonnost a zvýšenou pedantnost. A ne každý je toho schopen. Ale většinou se toto už nenazývá "láska k přátelům", tedy něco, co láska k přátelům vyžaduje, protože tam není spojitost s prací, jak jsi mi psal.

Od tvého přítele Barucha Šaloma Halevi, syna svého otce a učitele Baal Sulama.