Rabaš, Dopis 33
 

 23. dubna 1957

Moudrému rabínovi, staršímu ze skupiny,

Dostal jsem dopis od vašeho vnuka, ve kterém se ptá na několik otázek. A protože obvykle odpovídám obecně a ne konkrétně, ačkoli mám rád, když jsou otázky konkrétní a ne obecné, obecné vlastně obsahují mnoho podrobností.

To znamená, že odpověď je obvykle účinnější pro práci na skutečné cestě. A pak, právě když má tazatel mnoho detailů, je možné, aby obecná odpověď osvětlila mnoho detailů, kterým říkáme "mnoho Kelim (nádob)", takže odpovím obecně.

Je známo, že nejdůležitější je radost. Je však třeba porozumět významu radosti, jak je psáno: "Tato radost, co dělá?" Také proč byla chvála práce definována s ohledem na radost, jak je psáno: "Protože jste nesloužili (v práci) ... s radostí."

Význam radosti můžeme chápat ze světských záležitostí (jak řekl Baal HaSulam, že mu dává vedení tohoto světa jen proto, aby od nich dostával písmena a nádoby pro duchovní potřeby).

Vidíme, že lidé se celý den lopotí, někteří v práci, jiní v obchodě, a celý den čekají na chvíli, kdy se budou moci vrátit domů, dobře se najíst a pobavit se s rodinou.

Nebo ten, kdo se plaví přes moře a trpí útrapami práce a touží po čase, kdy se bude moci vrátit domů, když vidí, že se blíží návrat do jeho domova, začne jeho srdce naplňovat radost. V té době se zvyšuje neustálá touha, kterou má, aby dosáhl svého cíle. To znamená, že cítí, že se vyplatí vynaložit veškeré úsilí jen proto, aby se mohl vrátit domů a těšit se. V opačném případě, což znamená, že kdyby se nenamáhal, neměl by se z čeho radovat, protože dům by byl úplně prázdný a on by se nemohl těšit.

Z toho vyplývá, že se zde jedná o dvě otázky: 1) dobré jídlo nebo ten, kdo se vrací z plavby po oceánu a přiveze spoustu peněz; 2) touha dosáhnout cíle. Můžeme říci, že kdybychom mohli potěšení zvážit na váze, mohli bychom říci, že potěšení z jídla nebo potěšení toho, kdo přiveze peníze z ciziny, váží jeden kilogram, a touha toho, kdo celý den touží po tom, aby se vrátil domů a jedl své jídlo, může potěšení zvýšit do té míry, že potěšení bude vážit sto kilogramů.

Také ten, kdo touží vrátit se domů s penězi, které si vydělal v cizině, touha nesmírně zvyšuje potěšení a potěšení roste jen podle míry touhy.

Míra touhy zase roste podle míry práce. To znamená, že ten, kdo tvrdě pracuje a lopotí se do té míry, že trpí, bolest sama mu přináší míru touhy zbavit se utrpení a dosáhnout cíle. A veškerá vitalita, kterou má během utrpení, pochází pouze z budoucnosti, neboť cítí, že se brzy bude moci vrátit domů.

Ukazuje se, že pokud má člověk dobré jídlo nebo hodně peněz, ale nedřel se pro ně, může okusit jen první stupeň rozkoše, tedy v rozsahu jednoho kila. Ale ten, kdo se lopotil a toužil, získá potěšení druhé úrovně a bude schopen zvýšit potěšení stonásobně nebo tisícinásobně.

Mohli bychom se zeptat: "A co je pravda?", což znamená, zda je potěšení v jídle a v penězích. Jestliže touží, jaký je rozdíl v tom, že jídlo a peníze jsou předměty, a jak může práce a touha přidat k potěšení?

Jak jsme však řekli výše, tělesný majetek a duchovní majetek mají jednu povahu. Každé potěšení, ať už tělesné, nebo duchovní, se nazývá "světlo". A o světlech máme pravidlo, že nemáme jejich dosažení. To znamená, že nelze určit jeho konečnou podobu jinak než prostřednictvím Kelim. To znamená, že podobu světel určujeme podle vlastností Kelim.

A pokud jde o Kelim (nádoby), je známo, že se považuje za touhu po něčem. Z toho vyplývá, že Kelim zvětšují světlo. To znamená, že ne světlo musí být velké, ale Kelim musí být větší. Pouze pokud má člověk mnoho Kelim, což znamená silnou touhu, pociťuje větší potěšení ze světla.

Proto ani v tělesnosti neurčuje míru potěšení jídlo a peníze, ale míru potěšení určuje práce a touha.

Podle toho pochopíme význam radosti. Je zvykem, že tomu, kdo začíná s prací Stvořitele, jsou uprostřed Tóry a modlitby poslány cizí myšlenky. To člověka trápí. Muka jsou však jen do té míry, že se jich člověk chce zbavit a vyhnat je.

A jak člověk tyto myšlenky vyhání? Jedině radostí. To znamená, že člověk by měl být přesvědčen, že nakonec dosáhne vytouženého cíle, jímž je obdarovat spokojeností svého stvořitele a sloužit králi.

Také by si měl dělat představy, to znamená představovat si, jak je dobré a příjemné být v králově stínu, pozorovat příjemnost Pána a navštěvovat Jeho palác." Je psáno, že Stvořitel se těší se spravedlivými, a i já jistě dosáhnu tohoto stupně.

Následně by se měl člověk podívat na cizí myšlenky, které mu způsobují tuto ztrátu, že nemůže být mezi obyvateli Králova paláce, a pak může zkoumat zkoumání dávání dobré odměny spravedlivým a pomsty zlým, což znamená hodnotu světla a tmy.

Z toho vyplývá, že nakolik trpí cizími myšlenkami, natolik se těší, když má dobré myšlenky. A pokud nastane doba, kdy nemá žádné cizí myšlenky, pak je šťastný. A v době nízkosti by měl získat vitalitu a radost z budoucnosti, což znamená, že se nad ním nakonec Stvořitel smiluje a přiblíží se mu.

Z toho vyplývá, že skrze cizí myšlenky zvyšuje jídlo, což znamená dobu, kdy má dobré myšlenky a může Stvořitele chválit a děkovat Mu za to, že ho k Sobě nyní přiblížil.

Cizí myšlenky jsou tedy především proto, aby mu přinesly radost - aby toužil po době, kdy bude moci bezchybně sloužit Králi. To povyšuje cizí myšlenky - prezentované v knihách - na místo, kde člověk musí cizí myšlenky napravit, pokud ho napadnou uprostřed práce.

Kéž nám Stvořitel pomůže, abychom byli odměněni službou Stvořiteli s radostí a dobrým srdcem,

Tvůj přítel