Rabaš: Dopis 24

7.⁠ ⁠listopadu 1956, Manchester

Věčný mír a všechna požehnání

Drahému příteli...

V odpovědi na tvůj dopis z 27. října, na tvou první otázku, týkající se toho, že musíš stát na stráži za probouzení lásky v srdcích přátel, a to tvé srdce nepřijímá jako věc úctyhodnou - právě to považuji pro tebe za nanejvýš potřebné. Protože ze spisů mého otce a učitele víš, že na vztazích mezi člověkem a jeho přítelem se člověk učí, jak se chovat ve vztahu mezi člověkem a Stvořitelem. 

Protože vyšší světlo se nachází v dokonalém klidu a člověk musí pokaždé probouzet lásku, „dokud si nebude přát být láskou našeho spojení“. To znamená, že ti z nebes ukazují, že tímto způsobem musíš stále probouzet lásku Stvořitele.

To znamená, že všichni očekávají probuzení ze tvé strany, to znamená, že jako bys viděl, že máš zásluhy v lásce k přátelům, podle tvého vidění, to znamená podle toho, co ti ukazují z nebes, si myslíš, že jsi to ty, kdo probouzí (ačkoli ve skutečnosti tomu tak nutně není. Kdyby ses totiž zeptal přátel, není pro mě zatím zřejmé, že by s tebou souhlasili, tedy že by sdíleli tvé vidění, že jsi to pouze ty, kdo k nim vášnivě tíhne, a ne naopak. A dost o tom).

A o tom je řečeno: „Soudce má jen to, co vidí jeho oči. To znamená, že když vynášíš nad něčím soud, měl bys soudit jen podle toho, co vidíš, takže tímto způsobem ti z nebes ukazují, že ty bys měl pokaždé probouzet lásku Stvořitele a vždy stát na stráži - ve dne i v noci, tedy v době, kterou vnímáš jako „den“, i v době, kterou vnímáš jako „noc“.

Protože my říkáme Stvořiteli: Tobě [patří] den a Tobě - noc. Že stejně i noc, to jest temnota noci, také přichází ze strany Stvořitele ku prospěchu člověka, jak je psáno: „Den dni přináší řeč, noc noci odhaluje poznání“ (vyjasni to v komentáři Sulam, část 1, odstavec 103, a bude to útěchou pro tvou duši).

Z toho vyplývá, že je tvou povinností probouzet srdce přátel tak, aby plamen vzplál sám, jak je napsáno mudrci o větě: „Když budeš zapalovat lampy...". A díky tomu se ti dostane cti, že na nás probudíš lásku Stvořitele.

A pokud jde o tvou druhou otázku, že bys měl vždy probouzet srdce studentů a oni ze své strany, poté, co si již zasloužili vidět důležitost učení, ale přesto se k lekcím nechovají s patřičnou úctou - i to je díky tobě.

Totiž posuď sám: protože ti Stvořitel několikrát dopřál, aby ses k Němu přiblížil, to jest, už několikrát jsi pocítil, že na tomto světě nemáš jinou starost než zůstat navždy ve spojení s Ním, Blahoslaveným, protože ani v té nejjednodušší práci nejsi hoden sloužit Králi. Máš koneckonců nějakou výhodu oproti svým druhům (vrstevníkům)?

Ty však čekáš, až tě Stvořitel probudí k práci, to jest, až ti bude dáno probuzení shora, a pak začneš plnit své úkoly.

To znamená, že stejně jako ty musíš probudit své studenty, musí Stvořitel probudit tebe, říkáš. Tedy když ti Stvořitel dá ochutnat, budeš připraven k práci, ale předtím toho nejsi schopen. A to ti ukazují z nebes, jakým způsobem a s jakým podceňováním a ponižováním pohlížíš na studenty (dost o tom).

A co se týká třetí otázky, že udržují koráb na cestě výjimečnými prostředky, je to tak zavedeno ve světě: když existuje nebezpečí, že dítě vyjde v noci samo ven, řeknou mu, že na ulici je medvěd a jiná lítá zvěř. Protože jinak tomu dítě nerozumí. To znamená, že pokud mu dají poznat pravdu, že venku není ani lev, ani medvěd, ale že je pro něj jen užitečnější jít spát a že hlavní je, aby zůstalo uvnitř a nevycházelo z domu - pak není malé dítě schopno přijmout pravdu.

Proto ať je ti známo, bratře můj, že k přijetí cesty pravdy a pravdivých slov mého otce a učitele - není mnoho lidí, kteří by byli schopni slyšet pravdu, neboť vidíš jen spoustu dětí. A co ti mohu říci tehdy, když se nacházíš v domě nemluvňat a jsi jimi dojat a píšeš mi, že jsou šťastná a veselá a že se smějí, neboť toto je způsob nemluvňat, aby byla veselá a radostná. A je známým pravidlem, že se nebere v úvahu to, když malé dítě pláče, ani na to, když je veselé, protože všechny jeho dojmy, zkušenosti a touhy se týkají jen věcí bezcenných.

Ale na tebe udělá dojem, když vidíš, že dítě při modlitbě pláče, a také když je veselé a tančí, i to na tebe udělá dojem, a píšeš, že závidíš, jak se děti smějí a tančí, a co ty bys chtěl - stát se znovu dítětem? Ať je ti však známo, bratře můj, že čas dětství je pro tebe minulostí, neboť předtím, než jsi vstoupil do třídy mého otce a učitele, tancoval jsi podobně, jako oni. A to stačí tomu, kdo tomu rozumí...

A Stvořitel ať je nám pomocníkem a vysvobodí nás ve věcech hmotných i duchovních.

Tvůj přítel Baruch Šalom Halevi Ašlag.

Syn svého otce a učitele