Rabaš, Dopis 10
!!!překlad z ruštiny pouze rychlá korekce!!!!
24. srpna 1955, Londýn

Drahým přátelům, buďte zdraví...
 
Jsem velmi překvapen, že jsem ještě od nikoho nedostal žádnou zmínku, myslel jsem, že obdržím dílo vašich rukou, to znamená, že každý podrobně rozebere své skutky, z hlediska toho, co bylo řečeno „když vidím Tvá nebesa, dílo prstů Tvých“ (Žalm 8:4). „Tvá nebesa“ znamenají činy vykonané ve jménu nebes, a jsou poznány podle díla prstů Tvých. Tedy tím, že se každý snaží pracovat, s cílem pozvednout Božství z prachu, aby naplnil „a každý ukazuje svým prstem a říká – to je, náš Stvořitel“ a tak dále.
 
A je třeba vědět, že tato práce je v pravé linii, jak je napsáno „Buď bezúhonný [tj. upřímný, důvěřivý] před svým Stvořitelem.“ Což znamená, že člověk musí jít s důvěrou, tedy věřit, že Stvořitel je dokonalý a nemá nedostatek. A to lze pocítit pouze, jak je řečeno: „Pravá ruka Stvořitele je povýšena“, to znamená, že při pozvedání Stvořitele je třeba si představovat velikost Stvořitele.
 
A každým svým činem člověk slouží Stvořiteli a z každého splněného přikázání dostává duchovní radost, a že když se modlíme, pak On slyší slávu a chválu, kterou Mu člověk zpívá a velebí Ho.
 
A je třeba si představit, že na celém světě je několik lidí, kterým Stvořitel nedal příležitost, aby Mu sloužili a přinášeli radost Jeho duši, ale On je odstrkuje. A i když plní nějaké přikázání, nevědí nebo nevěří, že Stvořitel vidí, slyší, přijímá a bere v úvahu jednání nižších. A On je odstrkuje tím, že jim nedává příležitost myslet, dělat nebo věřit.
 
A koho chce Stvořitel přiblížit, tomu On dává dobré myšlenky, aby si v okamžiku plnění přikázání pamatoval, že je plní ve jménu Stvořitele, nebo zda v okamžiku vyslovení požehnání „aby vše bylo učiněno podle Jeho slova,“ člověk to vyslovuje ze zvyku a v době plnění [tohoto přikázání] si nebere k srdci, co říká Stvořiteli. Nebo mu vůbec není dána možnost provést požehnání, a to ani ze zvyku.
 
A pokud si člověk představuje, že mu Stvořitel dává příležitost plnit přikázání s cílem poskytnout potěšení svému Stvořiteli, byť jednou za měsíc, a sloužit Králi, alespoň jednou za měsíc mu stačí. Abai řekl: „Pokud ano, pak musí mluvit ve stoje“ – pozice „ve stoje“ znamená úplnou a dokonalou úroveň, jak je známo.
 
To znamená, že člověk by měl mluvit, když stojí vzpřímeně, v plné výšce a být šťastný, když mu dají příležitost sloužit Králi, ale ostatním lidem nedají. A pak je Stvořitel dokonalý. To znamená, že musíme říci, že jméno Stvořitele - „Dobrý a Konající dobro“ je odhaleno a svítí člověku v naprosté úplnosti a dokonalosti.
 
Ale i člověk, který je dokonalý, tedy má další výhodu v Tóře a přikázáních a v dobrých skutcích, kvůli tomu, jak moc usiluje, aby sloužil Králi, si to také nezasluhuje. Protože musí vědět, že na světě je mnoho lidí, kterým Stvořitel nedovolil nic udělat v Jeho Jménu, budiž požehnáno.
 
Ale musí pracovat také v levé linii, což znamená kritický přístup – zda je jeho víra dokonalá, jeho činy, které koná, zda jsou čisté a svaté, bez jakýchkoli postranních odchylek, zda Jméno „Dobrý a Konající dobro“ přijímá ve svých orgánech atd.
 
A pak je levá linie v rozporu s pravou linii. Protože člověk vidí, pokud provede pravdivý výpočet, že všechno je naopak. A pak vzniká spor mezi liniemi, mezi pravou a levou. A pokud člověk nepracuje v kategorii střední linie, pak levá linie anuluje pravou a výsledkem je „jeho moudrost je větší než jeho činy“, to znamená, že se věnuje prověřování a kritice více než konání dobrých činů.
 
Ukazuje se, že padá do pekla, které přichází z levé linie. A jsou tu pekelné plameny chtíče neboli sníh, ze kterého člověku ochladne v práci a netouží po ničem jiném než po odpočinku, lenošení, spánku atd. A potřebuje překonávat a modlit se, aby se Stvořitel smiloval z nebes, a člověk by dokázal přitáhnout střední linii, tedy sklonit levou linii před pravou. To znamená, aby řekl, že ačkoliv podle kritického přístupu ho rozum zavazuje konat jinak, on jde výše rozumu.
 
Z toho vyplývá, že střední linie zlepšuje pravou. Protože předtím, než přitáhl levou linii, šel v pravé, a tehdy si myslel, že ho rozum zavazuje, aby vyvíjel úsilí v práci Stvořitele. Poté, co přitáhl levou linii a sklonil ji k pravé, je zřejmé, že volí pravou linii, i když má jiný názor diktovaný levou...
 
Proto je třeba si pamatovat, když hodláme přitáhnout práci levé linie, aby záměrem toho bylo pouze ukázat, že i když existuje levá linie, člověk si stále vybírá pravou. Proto je třeba rozdělit si pracovní čas. A nemíchejte jedno s druhým.
 
Popsal jsem zadní (Achoraim) stranu tří linii, a když jsou odměněni, pak přitahují tři linie na přední straně (Panim).
 
Přeji vám, abyste byli odměněni dobrým zápisem a dobrým podpisem [v Knize osudů].
 
Ode mě, váš přítel Baruch Šalom Levi Ašlag
 
syn mého otce a učitele Baal HaSulama