Rabaš

Dopis 5

24. února 1955.

Mému příteli...

Přečetl jsem si tvůj dopis z konce svaté soboty tohoto týdne a potěšilo mě, že považuješ za svou povinnost odhalovat stavy, které procházejí v průběhu doby od dopisu k dopisu a Stvořitel nám jistě osvítí oči svou Tórou atd.

Díky tomu jsem poznal, že byste měli znásobit lásku k přátelům a že k trvalé lásce nelze dospět jinak než splynutím. To znamená, že vás oba spojuje silné pouto. A to lze jen tehdy, když se pokusíte svléknout oděv, v němž je vnitřní duše oděna. A tento oděv se nazývá sebeláska. A pouze tento oděv odděluje oba body.

A když sledujeme přímou cestu, pak ze dvou bodů považovaných za dvě linie, které se navzájem vylučují, dojdeme ke střední linii, která zahrnuje obě linie dohromady. A když pocítíte, že jste ve válce, pak každý ví a cítí, že potřebuje pomoc svého přítele a bez ní jeho vlastní síly slábnou. A když člověk pochopí, že si musí zachránit život, pak samozřejmě každý zapomíná, že má tělo, o které se musí starat, ale oba jsou svázáni jedinou myšlenkou: jak a čím porazit nepřítele. Pospěšte si tedy v tomto směru. Pravda ukáže svou cestu a vy jistě uspějete. A budeme pokračovat ve výměně dopisů.

Baruch Šalom Halevi Ašlag