Rabaš, Dopis 4
 

10. února 1955
 
Mému příteli…
 
Překvapuje mne, že jsem od tebe dlouho nedostal žádné zprávy o tvém zdraví a síle těla.
 
Není pochyb o tom, že vám chybí sebevědomí a síla a podle mého názoru je to způsobeno cizími myšlenkami a soudy, které přejímáte z vnějšího prostředí, když se ocitáte v prostředí, které není vhodné pro našeho ducha a naší cestu. A místo toho, aby cizí myšlenky již byly pod vaší vládou, „v propadlině velké propasti“, tedy aby tyto myšlenky neměly žádnou moc a sílu, že jste je již anuloval a hodil pod své nohy, že už je umíte pošlapat a překročit, to znamená, že ačkoli jsou ve vás ještě myšlenky jiných lidí, nemají žádnou sílu.
 
Toto je stav „šabat“, kdy jsou sice ve světě přítomné Klipot, ale protože ještě nebyla dokončena konečná náprava, kde „temnota bude zářit jako světlo“, přesto se cizí myšlenky nachází „v propadlině velké propasti“, takže nemají příležitost přilnout k člověku. Avšak v té době, kdy vychází zpod vlády Jednoho - pod vládu mnohých, to znamená, že přivádějí myšlenky a činnosti pod vládu mnohých, aby je viděly masy, a také pokud přinášíte myšlenky, které patří masám pod vládu Jediného nad vámi, pak se to již nazývá znesvěcení šabatu, to znamená, že dáváte příležitost, aby se probudili ty Klipot, které již ztratili svou sílu a byli již „v propadlině velké propasti“ – dovolíte jim vystoupit a proniknout do vašich myšlenek.
 
A pak si nemyslíte, že tyto cizí myšlenky souvisejí s bystrostí mysli a erudicí lidí ve vnějším světě, ale myslíte si, že toto je ovoce vašich činů, že nyní jste splynuli s pravdou. To znamená, že jste si pro sebe udělali skutečné objasnění a závěry, které nyní vyvozujete z diskuse o myšlenkách jiných lidí, je to absolutní pravda, stoprocentní, a až dosud nebyly všechny vaše činy vámi dostatečně objasněny prostřednictvím sedmi studií a kontrol, jak by to měl dělat člověk, který chce jít cestou pravdy.
 
A od tohoto dne musíme následovat cestu, kterou přijali lidé, kteří jsou unášeni proudem života v tomto světě, a výsledky toho jsou zcela jistě známy, a to stačí těm, kteří chápou... A ačkoliv není mým pravidlem o takových věcech mluvit, stejně jako psát, ale změním svá pravidla, i když zároveň vím, že z toho nebude žádný užitek, ale jen proto, že tím zachráním svou duši. To stačí chápavému.
 
Měli jsme svátek na počest „Nového roku stromů“, který přichází v měsíci Švat, kdy je celý svět odsouzen (k „výprasku rákoskou“ - „Švat“) nebo je mu projevena milost (Chesed). Vzhledem k tomu, že měsíc Švat je pátým zimním měsícem, kdy po zneužívání a nadávání, které zaznívá proti Tóře a přikázáním, přichází do pátého stadia - k Sfiře Hod, napravují se a ospravedlňují se soudem, kdy se smutek promění v krásu a nádheru. A pak se odsouzení (rákoska - Švat) promění v milosrdenství (Chesed), když všech těchto pět Sfirot pokračuje z Chesed do Hod, jak je psáno: „Neboť jsem řekl, že svět bude vybudován milosrdenstvím (Chesed)“; že Or Chasadim se nazývá kategorií víry výše rozumu a pouze tam lze nalézt požehnání.
 
Proto je na Tu Bi-Švat požehnání ovoce, jak řekl můj otec a učitel, že celý rozdíl mezi svatostí a Klipou spočívá v plodech – prostřednictvím duchovní práce se objevuje ovoce. Zatímco „jiný bůh je neplodný a nenese ovoce“.
 
A štěstí získat ovoce přichází pouze skrze milosrdenství, a pak je člověk odměněn „stromem, který nese ovoce“, protože „člověk je stromem pole“; a jedině cestou, kterou jsme dostali od mého otce a učitele, jsme odměněni ovocem, kterému se říká „ploďte se a množte se“, kdy jsme díky plodům vždy ve stavu „jako dítě“, tzn., jako mládenec, o kterém se říká: „Raduj se, mládenče ve svém dětství."
 
„A ti, kdo důvěřují Stvořiteli, obnoví svou sílu“, protože jedině to se nazývá „pomoc Nebes“. Čili když člověk nechápe, v jakém je stavu a není schopen se rozhodnout, kde je pravda, tak mu stačí pomoc Nebes. A to se nazývá „ti, kdo důvěřují ve Stvořitele“, to znamená, že potřebuje milost Nebes.
 
Kéž nám Stvořitel pomůže dosáhnout osvobození, jak v hmotném, tak i v duchovním!
 
Váš přítel Baruch Šalom Levi Ašlag