247. Myšlenka je považována za výživu

Slyšel jsem 24. den měsíce Adar v roce Tav-Šin-Dalet (19. března 1944) v Jeruzalémě

V člověku je možné rozlišit tři těla:

– vnitřní tělo, které je oděvem duše K’duše (Svatosti);

– Klipat (skořápka) Noga;

– hadí kůže (Mišcha de-Chivija).

Aby byl člověk osvobozen od posledních dvou těl a byl schopen používat pouze vnitřní tělo, je zapotřebí náprava (Sgula), jejíž podstata je myslet pouze na věci, které se týkají vnitřního těla. To znamená, že by myšlenka měla vždy být o jediné moci, to jest, že „Není nikoho jiného kromě Něho“, jenž činí a bude činit všechny skutky, a na světě není stvoření, které by se mohlo odloučit od K’duše.

A jelikož člověk nemyslí na dvě vnější těla, umírají, protože nemají žádnou výživu a nic, co by je udržovalo při životě. Proto mu po hříchu Stromu poznání Stvořitel řekl: „V potu své tváře budeš jíst svůj chléb,“ protože před hříchem nebyla životní síla závislá na chlebu.

Po hříchu, když se mu na tělo nalepila hadí kůže, se život stal závislým na chlebu – čili výživě, a pokud nedostane výživu, zemře. Jedná se o velikou nápravu, aby se člověk osvobodil od těchto dvou těl, neboť se musí snažit, aby nepřemýšlel o tom, co je v jejich prospěch, protože myšlenky jsou výživou pro dvě vnější těla.

Z toho důvodu musí člověk myslet pouze na vnitřní tělo, vždyť je oděvem duše K’duše. Měl by tudíž myslet pouze na to, co se nachází vně jeho kůže. To znamená, že tyto myšlenky přinášejí prospěch tomu, co je vně jeho kůže, vně touhy přijímat.

Vně kůže člověka se Klipot (pl. od Klipy) nemají za co zachytit, protože Klipot se mohou zachytit pouze za to, co se nachází uvnitř kůže člověka, a nikoliv vně kůže. To znamená, že se přisají ke všemu, co je oděné do těla, a nemohou se přidržet ničeho, co oděné není.

Když člověk vytrvá a zůstane jen s myšlenkami, které jsou vně jeho kůže, bude odměněn tím, co je napsáno: „A vně mojí kůže to rozbili.“ „To“ je Šchina (Božství), která se nachází vně kůže člověka. „Rozbít“ znamená, že to bylo vytvořeno vně jeho kůže. Tehdy je odměněn: „a ze svého těla uvidím svého Boha“. V té době ze svého těla spatří svého Boha, což znamená, že přichází K’duša a obléká se do vnitřní části těla. To však nastává právě tehdy, když člověk souhlasí s prací vně své kůže, což znamená, že nemá žádný oděv, a poté je odměněn oděním. Avšak hříšníci – kteří chtějí pracovat právě tehdy, když mají oděv, což znamená „uvnitř kůže“ – zemřou bez moudrosti. Je to proto, že poté neobdrží odění a nejsou ničím odměněni.