245. Před zrozením novorozence
Slyšel jsem 21. den měsíce Ijar (duben–květen) v Jeruzalémě
„Před zrozením novorozence je završeno, zda kapka semene bude hlupákem, nebo mudrcem atd. Není však řečeno, zda bude spravedlivým, nebo hříšníkem.“
V souladu s tím bychom si tedy měli položit otázku. Vždyť hlupák nemůže být spravedlivým, protože „Člověk nezhřeší, dokud do něho nevstoupí duch pošetilosti“. Také je napsáno: „Ten, kdo je hlupák po všechny své dny, jak může mít na výběr, když je mu souzeno být hlupákem?“
Měli bychom také porozumět napsanému: „Viděl Stvořitel, že spravedlivých je málo, vstal a zasadil je do každé generace.“ Je třeba vysvětlit, že slovo „málo“ znamená, že jich je stále méně, a když jsou zasazeni do každé generace, znásobí se. Také bychom měli pochopit alegorii vyjádřenou slovy „zasadil je“ a také to, že slovo „málo“ je v přítomném čase. A jak se rozmnožují rostliny?
Zde je zapotřebí objasnit, že hlupák, nebo mudrc se vztahuje pouze k přípravné, počáteční fázi, stejně jako „dá moudrost mudrci.“ To znamená, že jsou lidé, kteří se narodili se silnou vůlí, širokým srdcem a bystrou myslí, a my je nazýváme „mudrci“, protože jsou schopni přijmout Jeho moudrost. A jsou naopak lidé, kteří se narodili hloupí, což znamená, že jsou to omezení lidé, jejichž myšlenky a touhy jsou jen o nich samých. Neznají, co znamená vnímat druhé, protože nechápou, co je dávat druhým. Tak jak by mohli dosáhnout stupně spravedlivých? Není možné se stát spravedlivým, dokud není dosažena láska ke Stvořiteli, a pokud člověk necítí lásku k druhým, nemůže začít milovat Stvořitele, jak je vysvětleno slovy rabiho Akivy: „‚Miluj bližního svého jako sebe samého‘ je velkým pravidlem Tóry.“ V souladu s tím tito lidé nemají na výběr. A přesto „On neřekl, zda bude spravedlivým, nebo hříšníkem“, což znamená, že opravdu mají na výběr.
Musíme to chápat tak, jak řekli naši mudrci: „Viděl jsem, že spravedlivých je málo.“ Pojmenování „spravedliví“ označuje ty, kteří jsou schopni a jsou připraveni k Dvekutu (splynutí) s Ním; a těch je málo. To je příčina toho, proč je zasadil do každé generace. V důsledku toho již mají hloupí na výběr – jít ke spravedlivým v generaci, spojit se s nimi a držet se jich. Tím získají sílu a schopnost na sebe vzít břemeno Království nebeského. Budou schopni vykonávat svaté dílo, protože jim spravedliví poskytnou své myšlenky a touhy. Zásluhou pomoci, kterou obdrží od spravedlivých v generaci, se také budou moci pozvednout na stupeň spravedlnosti, třebaže tyto vlastnosti nezískali od přírody. Prostřednictvím Dvekutu se spravedlivými však nabydou odlišné vlastnosti.
Z toho vyplývá, že když budou spravedliví zasazeni do každé generace, budou spravedliví moci pozvednout své současníky do výšky stupňů. Kdyby byli spravedliví v jedné generaci, hlupáci by neměli možnost se pozvednout na cestu Svatosti.
Na základě toho pochopíme nápravu, která spočívá v tom, že On je zasadil do každé generace, protože tím byli znásobeni spravedliví. Stejně jako když se rostliny zasadí do země, vyroste mnoho odnoží.
Zároveň můžeme porozumět podstatě volby. Pokud se člověk narodí jako hlupák, což znamená, že je vzdálen od schopnosti dávat druhým, potřebuje spojení se spravedlivými. Nové vlastnosti, které hlupáci získají od spravedlivých, je ovlivní, když se budou rozhodovat, což znamená, že se podrobí a přijmou vedení spravedlivých. Bez toho by se pro ně Tóra stala smrtelným jedem. Pouze prostřednictvím Dvekutu se spravedlivými budou odměněni Dvekutem se Stvořitelem.
Je známo, že když dva lidé stojí naproti sobě, pravá strana jednoho je naproti levé druhého a levá je naproti pravé druhého. Hovoříme tedy o dvou cestách: (1) pravé, která znamená cestu spravedlivých, jejichž přání je pouze dávat, a (2) levé, jež je cestou hříšníků, neboť touží pouze po vlastním prospěchu, v důsledku čehož jsou odděleni od Života životů a jsou považováni za mrtvé, jak je řečeno našimi mudrci: „Hříšníci se během svého života nazývají mrtvými.“
Z toho vyplývá, že i když se člověk učí pravé cestě, stále se ještě nachází naproti levé straně Stvořitele. Na základě toho se pro něho jeho Tóra stává smrtelným jedem, neboť skrze Tóru a Micvot (Přikázání), vykonává-li to z levé strany, je jeho záměrem posílit vlastní tělo. To znamená, že dříve chtěl uspokojit své tělo pouze potěšením z tohoto světa. Na základě plnění Tóry a Micvot chce, aby mu Stvořitel poskytl také potěšení v budoucím světě. Z toho vyplývá, že zásluhou Tóry rostou jeho přijímací nádoby. To znamená, že dříve chtěl jenom bohatství tohoto světa; poté, co se zabývá Tórou a Micvot, chce také bohatství budoucího světa. Tímto způsobem Tóra způsobuje smrt, protože tím člověk ještě doplňuje svou skutečnou touhu přijímat.
A tím spíše, jestliže se zabývá Tórou a Micvot z levé strany – to znamená, že jeho počáteční záměr je pouze přijímat, což je považováno za levou stranu. To je určitě nesprávné. Měli bychom se však snažit dosáhnout Dvekutu tím, že se staneme stejnými jako Stvořitel, splyneme s Ním v jedno a pak nebude existovat pravá ani levá strana; člověk dosahuje rovnocennosti formy se Stvořitelem. Tehdy se jeho pravá strana stává pravou stranou Stvořitele. Z toho vyplývá, že se jeho tělo stalo oděvem duše. Když se poté začne zabývat fyzickými záležitostmi, nebude se starat o potřeby svého těla více, než jak je to vhodné pro jeho duši. Je to podobné tomu, když si člověk pro své tělo vybírá oděv – nezvolí si oděv delší nebo širší než jeho tělo. Spíše se bude snažit, aby oděv na jeho tělo přesně padl. V opačném případě nebude oděv nosit.
Je to podobné krejčímu, který zhotoví muži oblek. Když si muž oblek zkusí, pokud je oděv příliš dlouhý a příliš široký, vrátí jej krejčímu. Přesně tak si tělo musí obléci duši, přičemž tělo nesmí být větší než duše, což znamená, že potřeby jeho těla nesmí být příliš velké, větší než to, co potřebuje pro svou duši.
Je však třeba vědět, že s Ním není snadné dosáhnout Dvekutu a že „Ne všichni, kdo chtějí přijmout Pána, mohou přijít a přijmout Ho“. Proto jsou zapotřebí spravedliví v generaci. Jestliže se člověk přimkne ke skutečnému Učiteli, jehož touhou je pouze odevzdávat, a když poté dělá to, co se líbí jeho Učiteli – čili nenávidí to, co nenávidí jeho Učitel, a miluje to, co miluje jeho Učitel – tehdy se může učit Tóru, která nebude smrtelným jedem.
V tom tkví smysl slov „Vstal a zasadil je do každé generace“, aby se díky tomu mohli všichni spojit se spravedlivými a mohli také dosáhnout skutečného Dvekutu s Ním.
Nechť pro tebe není matoucí, že jsou na světě zapotřebí hlupáci. Koneckonců by všichni mohli být moudrými. Všechno však musí mít nositele. Hlupáci jsou zapotřebí proto, aby byli nositeli touhy přijímat. Ti, kdo chtějí kráčet cestami Stvořitele, od nich mohou tímto způsobem obdržet pomoc, jak je napsáno: „Až vyjdou, spatří mrtvá těla lidí, kteří se Mne zřekli, neboť jejich červ neumírá a jejich oheň neuhasne, a budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.“ (Izajáš 66, 24) Jak je řečeno našimi mudrci, budou prachem pod nohama spravedlivých, neboť tím budou spravedliví odlišeni, aby mohli chválit a děkovat Stvořiteli za to, že je k Sobě přiblížil. To se nazývá „prach pod jejich nohama“ atd. A znamená to, že když uvidí konec nízkých, budou moci postupovat vpřed.