238. Šťastný člověk, který na Tebe nezapomíná a vyvíjí pro Tebe úsilí

Slyšel jsem 10. den měsíce Elul

„Šťastný člověk, který na Tebe nezapomíná a vyvíjí pro Tebe úsilí“ (v modlitbě). V době, kdy člověk kráčí „v bílém světle“ (v odhalení), by měl vždy pamatovat na to, že se stal všeho hoden jenom díky tomu, že souhlasil s přijetím stavu „tmy“. A musí vynakládat své úsilí „pro Tebe“, aby se držel Stvořitele, jak je řečeno: „Všichni věří, že On je Bůh víry.“ A ačkoliv člověk nyní vůbec nevidí, že je nutné pracovat ve víře, neboť je před ním vše odhaleno, stále však musí věřit výše rozumu, že je možné se ve víře ještě posílit.

A v tom tkví smysl řečeného: „A viděl Jisra’el velikou sílu… a uvěřili ve Stvořitele.“ (Exodus, Šemot) To znamená, že nehledě na to, že se stali hodni „vidět“, když obdrželi „zrak“, přesto měli stále sílu se spoléhat na víru.

A kvůli tomu je nutné vyvinout zvláštní úsilí, aby nedošlo k pádu ze stávajícího stupně, podobně „Libní a Šimeí“ (Exodus, Šemot 6, 17). Vždyť jinak se ukáže, že budou moci poslouchat Tóru a Přikázání pouze během jakéhosi osvícení, jako by to byla nezbytná podmínka. Oni ji však musí poslouchat bez jakýchkoliv podmínek. Proto člověk během osvícení musí dbát na to, aby nepoškodil své odhodlání kráčet ve tmě. A to je dostatečné pro toho, kdo rozumí.