230. Veliký je Stvořitel a jen nicotný Ho uvidí - 2

Slyšel jsem o Šabatu Truma v roce Tav-Šin-Tet (5. března 1949) v Tel Avivu

„Stvořitel je veliký a jen ho nicotný Ho uvidí.“ (Žalm 138) Jak může existovat podobnost se Stvořitelem, když člověk přijímá a Stvořitel dává? O tom je řečeno: „Stvořitel je veliký a jen nicotný Ho uvidí.“ Pokud člověk anuluje svoje „já“, vytratí se veškerý jeho vlastní egoistický názor i moc, která ho odděluje od Stvořitele, a tehdy vidí Stvořitele – to znamená, že se stává hoden Světla Chochma, Světla moudrosti a poznání.

Ale hrdý a domýšlivý je od Stvořitele daleko. Ten, kdo setrvává ve svém egoismu, ve svém „já“, ve své moci, oddaluje se od Stvořitele v důsledku nepřítomnosti podobnosti vlastností.

Nicotností se nenazývá to, že se člověk ponižuje před ostatními. To je pokora, kterou člověk ve své práci cítí jako dokonalost. A nicotností se nazývá pocit studu a ponížení, když ho zahanbuje a ponižuje celý svět. Z toho důvodu v tomto případě žádnou dokonalost necítí. Vždyť je to zákon přírody, že na člověka působí všechno, co si myslí lidé v jeho okolí. A ten, koho lidé uznávají, se cítí dokonalý, a koho zostouzejí, se cítí nicotný.