229. Kapsy Hamana
Slyšel jsem v noci o svátku Purim po čtení Megily v roce Tav-Šin-Jud (3. března 1950)
Existuje zvyk, že jsou o svátku Purim podávány sušenky trojúhelníkového tvaru, které se nazývají Homen Tašim,1 což znamená „Kapsy Hamana“.2 A je řečeno, že se „člověk musí opít natolik, aby nerozlišil prokletého Hamana od požehnaného Mordechaje.“ A „Kapsy Hamana“ jedí proto, aby měli na paměti, že nám Haman dal jenom „kapsy“ – Kelim, touhy, ale nikoliv naplnění. Vždyť se v moci Hamana nachází jen velikost touhy po potěšení a my jsme povinni si ji od něho vzít.
Avšak tyto touhy není možné naplnit potěšením s Kelim Hamana, nýbrž pouze s pomocí Kelim „Mordechaje“ – se záměrem odevzdat, zatímco na Kelim přijímání působí Cimcum (zkrácení). A o tom je řečeno: „Řekl si Haman ve svém srdci: ‚Komu kromě mě bude Král chtít prokázat pocty?!‘“ (Megilat Ester). Toto se nazývá skutečná touha po potěšení. Proto řekl: „Nechť přinesou královské roucho, které si Král oblékal, a přivedou koně, na kterém Král jezdil!“
Ve skutečnosti však touhy Hamana, které jsou nazývány přijímajícími Kelim, nemohou nic přijmout, protože na ně působí zkrácení. Je v něm pouze touha a potřeba naplnění. To znamená, že ví, co požaduje. A proto Král řekl Hamanovi: „Vezmi co nejrychleji roucho a koně a udělej to, co jsi řekl, Židovi Mordechajovi.“
A toto se nazývá: „Světla Hamana v Kelim Mordechaje“ čili v záměrech odevzdávat.