219. Smysl oddanosti

Slyšel jsem

Oddanost Stvořiteli musí být v bázni a lásce až do úplného otroctví.

Láska nevyžaduje oddanost, protože láska je přirozený jev a silná láska pohlcuje celou duši tak, jak je napsáno: „Láska je silná jako smrt.“ (Píseň písní) Z toho důvodu je dosažení oddanost v bázni tím stěžejním tehdy, když člověk v otroctví prozatím necítí chuť lásky a je v otroctví z přinucení.

Pocity, které prožívá tělo, nepodléhají přinucení. Vždyť je stvořeno jen kvůli nápravě. A náprava spočívá v tom, že otroctví musí být důsledkem lásky, v čemž tkví cíl splynutí. „Pokud je v něčem pociťována tíže, znamená to, že je tam skrytý egoismus.“

A neomezené otroctví v bázni je v podstatě nutné až do úplné oddanosti, když celé tělo nesouhlasí s prací člověka, protože v otroctví necítí žádnou chuť. A tělo pro každou činnost provádí propočet a podává důkaz, že jeho otroctví nepřináší pocit dokonalosti, a tato práce proto neposkytuje žádný užitek. A poněvadž v takovém otroctví nepociťuje žádný smysl ani chuť, je možné vynakládat úsilí pouze prostřednictvím oddanosti. Vždyť z tohoto otroctví cítí hořkost a každý čin mu působí velké utrpení, protože tělo není zvyklé pracovat zbytečně, ale jen tehdy, je-li to prospěšné pro něho nebo pro druhé.

A v malém stavu (Katnut) necítí žádný vlastní prospěch, nyní necítí v otroctví žádné potěšení a také nevěří, že z toho budou mít prospěch jiní. Vždyť když to není důležité pro něho, jak to může být užitečné pro ostatní? A jeho utrpení je veliké. A čím více úsilí vyvíjí, tím více trpí, dokud se jeho utrpení a úsilí nenashromáždí v určité míře, na základě čehož se nad ním Stvořitel slituje a nechá ho v otroctví pocítit chuť, jak je řečeno: „Dokud se naň nerozlije Světlo Shora.“