214. Známý v městské bráně
Slyšel jsem o svátku Šavu’ot v roce Tav-Reš-Cadi-Tet (1939) v Jeruzalémě
„Já jsem Bůh, tvůj Všemohoucí.“ (Exodus, Šemot 20, 2) V Knize Zohar (Přísloví 31, 23) je také řečeno: „Známý v městské bráně.“
Proč mudrci změnili psaný název svátku Aceret (Ukončení, Šavu’ot, Letnice) na „Darování Tóry“ (Matan Torateinu), o němž se v Tóře hovoří jako o svátku Bikurim (Prvních plodů), jak je řečeno (Numeri 28, 26): „A v den obětování prvních plodů…“ – a nazvali ho svátkem „Darování Tóry“ (Matan Torateinu)? Jde o to, že mudrci nic nezměnili, nýbrž pouze odhalili podstatu svátku Bikurim (Prvních plodů).
Je řečeno: „Jásejte pole a vše, co je na nich, zpívejte všechny stromy lesa.“ (Žalm 96, 12) Rozdíl mezi polem a lesem tkví v tom, že pole dává „ovoce“, zatímco lesní stromy ovoce nepřinášejí. Pole označuje Malchut, tedy přijetí vlády Stvořitele, což znamená víru výše rozumu.
Ale jak velká by měla být víra? Musí být taková, aby naplňovala člověka a absolutně mu nahradila poznání. Taková Malchut se nazývá „Pole požehnané Stvořitelem“ (Genesis 27, 27), které přináší „ovoce“. A člověk může dosáhnout splynutí se Stvořitelem pouze takto, protože tehdy ho neovládají žádná omezení – vždyť se ve všem pozvedává výše rozumu.
Poznání však omezuje, protože je jeho velikost určena úrovní člověka. Z toho důvodu se nazývá: „Cizí, neplodné božstvo, které nenese ovoce“ – čili „les“. Ale jelikož jsou tyto dvě síly protikladné, musí být mezi nimi střední: když člověk potřebuje také znalosti, ale pod podmínkou, že nepoškodí svoji víru výše rozumu.
Pokud však pracuje pomocí vědomostí o trochu lépe než s vírou, okamžitě vše ztratí. Proto proň musí být víra a znalosti neoddělitelné, aniž by mezi nimi byl jakýkoliv rozdíl. A tehdy „jásají pole a zpívají všechny stromy lesa“, protože tímto se napravuje dokonce i „cizí bůh“, který byl divokým, neplodným lesem, a získává sílu víry.
Proto je o Abrahámovi napsáno (Genesis 17, 1): „Choď přede Mnou a buď neposkvrněný.“ To znamená, že Abrahám nepotřeboval žádnou podporu. O Noemovi je však řečeno (Genesis 6, 9): „Noe chodil před Všemohoucím.“ To znamená, že Noe potřeboval podporu, třebaže podporu Stvořitele. Avšak nejhorší ze všeho je, když člověk potřebuje podporu lidí v podobě daru nebo půjčky:
Dárek znamená podporu, kterou přijímají od lidí, nechtějí ji vrátit zpět a chtějí ji využívat po celý svůj život.
Půjčka znamená podporu, kterou si berou na určitý čas v okamžiku, kdy ji potřebují, když nemají vlastní sílu. Ale doufají, že zásluhou své čisté duchovní práce získají vlastní sílu a laskavost vrátí. Avšak i toto má slabinu. Vždyť pokud nezíská svou sílu, padá.
A vrátíme-li se k našemu tématu, pokračujeme v bodě, že je svátek nazván Darování Tóry, a nikoliv svátkem přijetí Tóry, protože se tehdy stali hodni pocítit Dárce Tóry, jak je řečeno: „Přejeme si sami vidět našeho Vládce!“ Tudíž tím nejdůležitějším je, že se stali hodni vlastnosti Dárce Tory a proměnily se v „pole, kterému požehnal Stvořitel“, tedy nesoucí „ovoce“.
A v tom tkví smysl svátku Bikurim, tedy dne darování „ovoce“, první sklizně z pole. To je známka toho, že se stali hodni spojení s Dárcem Tóry a plného porozumění. A proto je řečeno: „Můj otec byl Aramejec, kočovník“ (Deuteronomium 26, 5), což znamená, že dříve zakoušel pády a nebyl upřímný, nyní však našel trvalé a věčné spojení se Stvořitelem. Proto mudrci nazvali svátek Bikurim svátkem Darování Tóry, kdy se stávají hodni Dárce Tóry.