211. Jako ten, kdo stojí před Králem

Slyšel jsem 1. den měsíce Elul v roce Tav-Reš-Cadi-Chet (28. srpna 1938)

„Ten, kdo sedí ve svém domě, se nepodobá tomu, kdo stojí před Králem.“ To znamená, že víra musí být taková, aby se člověk cítil, jako by neustále stál před Králem, což vyvolává dokonalou lásku a bázeň. Dokud nedosáhne takové víry, nemůže si dopřát přestávku a odpočinek, protože to je jeho život a on nechce namísto víry získat žádnou jinou odměnu. Nedostatek víry by měl být cítěn v celém lidstvu natolik, aby se stal zvykem, jeho druhou přirozeností, v míře řečeného: „Vzpomínám na Něho a nemohu usnout.“

Ale dojmy tohoto světa pocit nedostatku víry potlačují. Vždyť každá radost anuluje utrpení a bolest. A proto si ve svém stavu nepřeje přijímat žádnou útěchu. Je třeba si dát pozor, aby úsilí o duchovní nebylo anulováno jakýmkoli materiálním přijímáním. A to je možné pouze tehdy, pokud bude sám litovat, že potěšení uhasí jiskry čistých záměrů a pocit nepřítomnosti a nedostatku duchovního. A tato lítost a bolest ho ochrání a nedovolí mu ztratit čisté duchovní touhy.