210. Krásná vlastnost v tobě

Slyšel jsem

Talmud (Nedarim 66b) vypráví, že jeden člověk řekl své ženě toto: „Nebudeš mi vítána, dokud v sobě neuvidíš krásnou vlastnost.“ Rabi Izmael, syn rabína Josiho, vysvětluje, že se Stvořitel nemůže spojit s člověkem, dokud v sobě člověk neuvidí potřebné krásné vlastnosti. Jako ženě je zakázáno potěšit manžela, dokud v sobě nenajde alespoň nějakou příjemnou vlastnost. A pokud člověk může říci, že má krásné vlastnosti, pak tím pomáhá Stvořiteli ve vzájemném sblížení. Vždyť Stvořitel pomohl právě jemu, a nikoli druhému. To znamená, že má něco, co druzí nemají: víru, dobré vlastnosti, laskavé srdce, modlitbu…

A Talmud pokračuje: aby Stvořitel přivedl člověka k sobě, člověk musí mít stejně jako krásná žena:

– velkou mysl – větší než mají druzí, aby nebyly brány v úvahu jejich důvody, čí cesta je správná,

– krásné vlasy – když se stará o čistotu a správnost své cesty „na tloušťku vlasu“,

– krásné oči – vidí v duchovním krásu, kterou nezamění za jinou vnější krásu,

– krásné uši – neslyší pomlouvání.