207. Smysl přijímání kvůli odevzdání

Slyšel jsem o Šabatu, 13. den měsíce Tevet

Člověk se duchovně pohybuje kupředu po dvou „nohách“ nazvaných potěšení a utrpení. K potěšení je neustále přitahován a od utrpení neustále utíká – a takto se pohybuje vpřed.

Proto, když se člověk stává hoden ochutnat pravou chuť Tóry a Přikázání, jak je řečeno: „Ochutnejte a uvidíte, jak překrásný je Stvořitel,“ usiluje o to, aby sloužil Stvořiteli. A díky tomu si zaslouží neustálé stoupání na stále vyšší stupně Tóry a Přikázání, jak je řečeno: „A v Tóře Jeho vynakládej úsilí ve dne i v noci.“ (Žalm 1)

Ale jak člověk může omezit svůj rozum, aby myslel jen na jediné? Jde o to, že touha po lásce a potěšení přitahuje myšlenky člověka tak, že jeho hlava a tělo jsou nepřetržitě připoutány k lásce a potěšení stejně, jako je tomu v běžné pozemské lásce.

A tak se to děje, zejména když se již člověk stal hoden naplnění vyšším poznáním, které rodí lásku. A tento jeho stav se nazývá „uvnitř poznání“. Avšak člověk musí neustále pracovat „výše rozumu“, neboť to se nazývá „víra a odevzdání“.

Zatímco „uvnitř poznání“ s jeho prací souhlasí všechny pocity – vždyť také přijímají lásku a potěšení. Právě z toho důvodu se to také nazývá „uvnitř poznání“. V tomto čase se člověk nachází v obtížném stavu, protože se obává, že poškodí svou víru. Vždyť to, co má v sobě, je Světlo Stvořitele, záře Shora. Řešením je náprava obou vlastností – víry i znalostí.

A pak musí pochopit sám sebe a uvědomit si: odkud má všechno, čemu nyní porozuměl, čili Tóru, kterou teď postihl, a Světlo, které ho naplňuje? To vše je pouze díky tomu, že měl předběžnou přípravu, která mu pomohla na sebe vzít „víru výše rozumu“. To znamená, že se přimkl ke Kořenu díky úsilí o spojení se Stvořitelem, v důsledku čehož se stal hoden poznání. A poznání, které bylo dosaženo vírou, se opravdu a úplně odkrylo.

Ukazuje se, že zásluhou toho, že člověk podstatně zvyšuje „víru výše rozumu“, také zvyšuje poznání. Vždyť se nyní stal hoden odhalení jmen Stvořitele na základě toho, že k němu sestoupilo Světlo.

Proto se nyní musí prostřednictvím poznání ještě více posílit a přijmout na sebe větší víru „výše rozumu“ než dříve. Vždyť to hlavní je splynutí s Kořenem, což je možné pouze s pomocí víry. A právě v tomto spočívá jeho stěžejní cíl. A to se nazývá kabala (přijímání), tudíž poznání (Da’at, דעת), které přijímá kvůli odevzdání Stvořiteli. S pomocí toho bude na sebe schopen přijmout „víru výše rozumu“ ještě ve větší míře – jak v kvantitě, tak i v kvalitě.