206. Víra a potěšení

Slyšel jsem v roce Tav-Reš-Cadi-Chet (1938)

Člověk se nikdy nezeptá sám sebe: „Nač, s jakým cílem se těším?“ Pokud si však uvědomí byť jen tu nejmenší myšlenku na otázku o smyslu potěšení, znamená to, že se nejedná o opravdové potěšení. Protože opravdové potěšení musí naplnit veškerou prázdnotu touhy natolik, aby žádná prázdnota nezbyla. A tehdy nezůstane místo na otázku o smyslu potěšení ani v myšlenkách, ani ve vědomí. A pokud se ptá na cíl potěšení, je to znamení, že potěšení ještě není dokonalé, a proto také nenaplňuje veškerou prázdnotu touhy.

Stejně tak, pokud se jedná o víru: víra musí zaplnit všechna místa namísto znalostí. Proto je nutné si představovat, jako kdyby nás naplňovalo poznání. A snažit se, abychom byli přesně v té míře naplněni vírou namísto znalostí.