194. Sedm celých dnů

Přepsáno ze záznamů mého otce a Učitele

Po každém novoluní je nutné počkat sedm celých dnů a teprve poté je možné požehnat Měsíci. Ale kromě toho to musí být na konci Šabatu. A není možné, jak je obvykle zavedeno, počkat na konec Šabatu, který nastane před koncem sedmi celých dnů, a pak požehnat Měsíci. A také není možné odpočítat sedm celých dnů a nepočkat na konec Šabatu. Ne! Bezpodmínečně musí být splněny oba tyto požadavky.

Jedná se o to, že duchovní kořen Měsíce je Malchut, nazvaná „sedmá“, což znamená: „Vždyť On je ve mně.“ Když je Šabat naplněn šesti všedními dny, jež jsou nazvány „On“, Šabat říká: „On je ve mně.“ „On“ je Slunce a „ve mně“ je Měsíc, který se naplňuje Světlem Slunce, protože on sám není zdrojem Světla.

Ale Měsíc má dvě funkce nazvané Šabat a Měsíc. Vždyť Měsíc je Malchut, která se skládá ze čtyř částí: Chochma, Bina, Tif’eret a Malchut. První tři části: Chochma, Bina a Tif’eret odpovídají Šabatu, tedy třem šabatním hostinám, které jsou v Tóře naznačeny třikrát zopakovaným slovem „dnes“, tento den. (Všechny tři hostiny se nazývají denní.) A čtvrtá část Malchut (Malchut v Malchut) odpovídá konci Šabatu nebo Měsíce. A není zahrnuta do šabatního dne (tohoto dne), protože již je to noc.

Ale vždyť i první šabatní hostina také probíhá v noci. Proč je však o ní v Tóře řečeno: „tento den“ a nazývá se denní? Protože noc Šabatu je „jeden den známý Stvořiteli – nikoliv den, nikoliv noc, ale když k večeru nastane Světlo“. Zatímco na konci Šabatu je dosud ještě tma, nepřítomnost Světla. Z toho důvodu jsou dány pokyny mudrců, aby byly této noci a tmy na konci Šabatu uskutečněny nápravy, které dosud nejsou vykonány, zvláštní hostinou nazvanou Melave Malka (Vyprovázení Královny).

Tato hostina odpovídá duchovní nápravě, která dává sílu pro existenci „kostičky Luz“ (Ecem Luz), čtvrté části Malchut, která nemůže přijímat ze tří šabatních hostin. Ale když získá sílu z duchovní činnosti nazývané „Vyprovázení Královny“, čtvrtá část Malchut se napravuje činem, který se nazývá „Požehnání Měsíce“. Tímto způsobem „Jisra’el osvětluje časy“ – to znamená, že napravuje zbytek Šabatu, který se nenaplňuje ze šabatních hostin.

A dokonce i Veliký Kohen, Nejvyšší kněz, jenž disponuje vyšší Svatostí, musí být opatrný, aby se neposkvrnil dotykem mrtvého, dokonce i kdyby to byl jeho příbuzný. Je mu dáno toto varování: „A dotykem blízkého příbuzného¹ se poskvrníš.“ Jedná se o to, že je Šabat zdrojem veškeré vyšší Svatosti. A poněvadž Ecem Luz, čtvrtá část Malchut, nazývaná „zbytek“ Šabatu, není šabatní hostinou napravena, může se jí poskvrnit dokonce i Nejvyšší kněz.

A v tom tkví podstata nápravy činem „Požehnání novoluní“, třebaže pochází ze Šabatu. Proto nemohl Mojžíš požehnat novoluní předtím, než mu Stvořitel ukázal podobu ohnivé mince a zdůraznil: „Takovému Měsíci žehnej.“ Ale Mojžíš zaváhal, protože veškerá jeho síla pocházela ze Šabatu; vždyť mu byla o Šabatu udělena Tóra. Z toho důvodu nenalezl sílu ve všech Světlech Tóry, aby napravil tento „zbytek“, čtvrtou část v Malchut, jelikož není vyživována šabatními hostinami. Proto Mojžíš nemohl požehnat Měsíci.

A co udělal Stvořitel? Vzal a vytvořil uvnitř Měsíce ještě jednu formu uvnitř formy, jakoby ohnivou minci. A otisk na této její straně není formou podobný druhé straně. Jak řekli mudrci o minci praotce Abraháma: na jedné její straně je otisk starého muže a staré ženy, což znamená Bchinu Bet a vlastnost milosrdenství, a na druhé straně je to mladý chlapec a dívka, což znamená čtvrtou část, Bchinu Dalet, tudíž přísný soud a omezení, jak je řečeno: „A nepoznal ji ani jeden muž.“ (Genesis) A tyto dvě formy vlastností: Bina a Malchut se společně podílejí na nápravě Malchut.

Když si tam Stvořitel přeje pokračovat v nápravě Světlem Šabatu díky práci spravedlivých, ukáže jim stejnou vlastnost, která vychází z prvních tří částí Malchut a nazývá se Bchina Bet, kterou spravedliví mohou požehnat Světlem Šabatu.