190. Každý čin zanechává otisk

Slyšel jsem na hostině 1. den svátku Pesach v roce Tav-Šin-Tet (15. dubna 1949)

Otázka: Ovlivňuje nás to, že jsme vysvobodili naši zemi ze zotročení a stali se hodni vystoupit zpod cizí nadvlády a začali být svobodným národem jako všechny národy? Působí na nás tato svoboda tak, že z toho máme zvláštní pocity v práci a službě Stvořiteli?

Odpověď: Neměli bychom si myslet, že nás to neovlivňuje a že se otroctví nijak neliší od svobody. Vždyť v tom případě se ukazuje, že Stvořitel jedná naprosto zbytečně.

Ve skutečnosti v nás všechny Jeho činy vytvářejí a zanechávají otisk: dobrý, nebo špatný. To znamená, že z každého činu, který vykoná a který my vnímáme jako pozitivní, nebo negativní, jako Světlo, nebo jako tmu, k nám sestupuje doplňující síla. A díky tomu máme možnost dospět k duchovnímu vzestupu, protože v duchovním není vždy trvalá moc a síla, kterou k sobě musíme přitáhnout. Proto člověk nemůže říci, že svoboda, které jsme dosáhli, v nás nezpůsobila žádnou změnu. Avšak necítíme-li změny k lepšímu, jsme povinni říci, že je to změna k horšímu, ačkoli to necítíme.

A na konci svátku dodal, že příkladem toho je šabatní hostina, ze které přijímáme materiální potěšení, a zásluhou spojení kořene a jeho následku probouzíme duchovní potěšení, jež se podobá budoucímu světu, Konečné nápravě. Ale abychom ochutnali duchovní potěšení Šabatu, samozřejmě nutně potřebujeme zvláštní přípravu během šesti dnů Stvoření (práci a skutky). A jaká je míra přípravy – taková je i míra pociťování.

A pokud člověku chybí pro pociťování duchovní chuti Šabatu opravdová příprava, pak se naopak díky tělesným potěšením stane horším a po materiální hostině se zaměřuje jen na spánek a na nic více. Ukazuje se, že když člověk okusí potěšení, duchovně ho to snižuje.

Je však zapotřebí vyvinout mimořádné úsilí, aby bylo přes tělesná potěšení možné dospět k duchovnímu, protože je to přání Stvořitele, ačkoli jsou navzájem v rozporu, neboť duchovní se nachází pod linií odevzdání a tělesné je pod linií přijímání. A poněvadž to bylo Jeho přání, duchovní je přitahováno hned vzápětí za tělesnými potěšeními přijatými kvůli Přikázáním Stvořitele, jako jsou potěšení ze svátků a Šabatu.

Musíme si také uvědomit, že podmínkou této svobody, které jsme se stali hodni, je ohromná příprava pro získání duchovní svobody nazvané „Svoboda od anděla smrti“, kdy „Celá země je plná Jeho velikosti“, tudíž světla Mochin de-Aba ve-Ima. A pak nebude ani čas, ani místo, které by nebylo naplněno Stvořitelem. A nebudeme moci říci, že by mohl být nějaký čas nebo nějaké místo prázdné, bez Něho – vždyť celá země bude naplněna Jeho velikostí. Ale do té doby existuje rozdíl mezi Světlem a tmou, mezi Izraelem a jinými národy. Vždyť Stvořitel se nachází na místě, kde musí zářit Světlo, a nikoliv na místě tmy.

Stejně tak je v Jisra’eli místo pro Světlo Jisra’ele, Stvořitele, avšak mezi národy světa nikoli: Stvořitel v nich nepřebývá a Šabat je oddělen od šesti dnů Stvoření. Když postihneme světlo Mochin de-Aba ve-Ima, stáváme se hodni pociťování toho, že „Celá země je plná Jeho velikosti“, a zmizí rozdíl mezi obdobími a stavy – a Světlo Stvořitele zavládne všude a navždy.

A v tom tkví smysl svátku Pesach, ve kterém si Jisra’el vysloužil svobodu čili odhalení světla Mochin de-Aba ve-Ima, jež plní celou zemi Jeho velikostí. A samozřejmě zde nezůstane místo pro egoismus. Vždyť egoismus již více neoddaluje od duchovní práce, ale naopak je patrné, že člověka přiblížil ke službě Stvořiteli. Ale tento stav dosud existuje pouze ve formě probuzení Shora (aram. Itaruta de-Le’ila). Proto je řečeno, co říká svatá Šchina: „Viděla jsem kapku podobnou červené růži“ (znamení nečistoty) – to znamená, že viděla místo, které ještě potřebuje nápravu a kde Světlo Stvořitele nemůže svítit. Z toho důvodu museli ještě očistit sedm týdnů Sfirat Omer (dny od Pesachu po Šavu’ot), aby byla napravena všechna odhalující se nečistota, dokud nenastane to, že „celá země se naplní Jeho velikostí“.

A je to podobné králi, který má vznešený zámek plný veškerého dobra, ale nemá žádné hosty. Proto On stvořil lidi, aby přišli a obdrželi všechno dobro a blaho. Avšak my tento zámek plný dobra nevidíme, ale naopak se nám zdá, že celý svět je plný utrpení.

A to se objasňuje tím, že „Královského vína bylo dostatek“. (Megilat Ester) Vždyť na straně Malchut (v překladu: království) není nedostatek vína čili potěšení podobného požitkům, jež získáváme z vína. Nedostatek je tedy pouze na straně přijímajících, protože nemáme Kli (nádobu) schopnou toto Světlo přijmout. Vždyť Světlo je možné přijmout jen do odevzdávajícího Kli, a čím je Kli větší, tím větší Světlo se v něm otevírá.

A proto jsou všechny změny možné pouze v Kelim, a nikoliv ve Světle. A o tom hovoří Megila: „Nápoje byly podávány v rozmanitých nádobách a vína královského bylo dostatek s královskou štědrostí“ – což také bylo Myšlenkou stvoření: těšit stvoření se vší štědrostí Stvořitele.