<- Knihovna kabaly
Pokračovat ve čtení ->
Domácí stránka Kabalistické knihovny /

Baal HaSulam / Jestliže pro tebe příliš dlouhá bude cesta

175. Jestliže pro tebe příliš dlouhá bude cesta

Slyšel jsem o šabatní hostině, týdenní kapitola Behar – BeChukotaj,

22. den měsíce Ijar v roce Tav-Šin-Tet (21. května 1949)

„Jestliže pro tebe tak příliš dlouhá bude cesta, že nedokážeš unést své břemeno.“ (Deuteronomium)

Ale proč je cesta tak dlouhá? Protože člověk nedokáže unést své břemeno, což znamená, že nemůže unést břemeno Tóry a Přikázání, a tak tuto cestu považuje za dlouhou. A východisko spočívá v tom, aby konal tak, jak je uvedeno dále: „A vezmi toto stříbro do svých rukou.“

Stříbro (Kesef, כסף, taky peníze) označuje Kisufin (כסופין, utrpení lásky), což znamená, že v sobě v tomto otroctví musí zažehnout utrpení lásky díky vášnivé touze po Stvořiteli. A pak je schopen unést břemeno Tóry a Přikázání. A kromě toho znamená „stříbro“ také stud, neboť byl člověk stvořen proto, aby povznesl velikost Stvořitele, jak je napsáno: „Požehnaný je Stvořitel, který nás stvořil ke Své slávě.“

Vždyť se člověk zabývá Tórou a Přikázáními pouze kvůli tomu, aby nalezl přízeň Stvořitele. Poněvadž je povaha otroka taková, že se chce zalíbit pánovi, aby získal jeho srdečnou náklonnost. Stejně tak jsou i zde veškerá četná úsilí a břímě práce, jež člověk zakouší, jen prostředkem k nalezení milosrdenství v očích Stvořitele. A tehdy dosáhne požadovaného cíle.

A člověk jde a plní Tóru a Přikázání pro blaho druhých lidí a vytváří z potřeb Stvořitele jen prostředek, s jehož pomocí je možné se zalíbit lidem. A po celý čas, dokud se člověk nestane hoden Tóry a Přikázání Lišma (pro Stvořitele), pracuje pro stvoření. A ačkoli nemá žádnou jinou možnost než pouze pracovat pro lidi, navzdory všemu by se přesto měl za takové otroctví stydět. A pak se na základě tohoto „stříbra“ stane hoden svatého stříbra, tudíž vášnivé touhy po Svatosti.

„Vezmi stříbro do svých rukou“ – ačkoliv člověk nemá ve svých rukou moc nad svými přáními, a nemá-li přání, nemůže nic dělat, přesto v sobě musí odhalit touhu po utrpení lásky – to znamená přání tuto touhu získat. (A je možné, že slovo „vezmi“, ve-Carta, וצרת, pochází z „přej si“, Racita, רצית, neboť se skládá ze stejných písmen.) Člověk v sobě musí odhalit takovou potřebu, tedy přání a touhu po Stvořiteli, touhu rozmnožit slávu Nebes, poskytnout potěšení svému Stvořiteli a nalézt milost v Jeho očích.

A je „zlato“ a je „stříbro“. Stříbro znamená, že má člověk obecnou touhu a stesk po duchovním. A zlato (Zahav, זהב) je stav, kdy chce jenom jedinou věc a všechny touhy a přitažlivost k nějakým jiným věcem, které prožívá, před touto touhou zaniknou a on říká: „Dej jen to (Ze-Hav, זה־הב)!“ To znamená, že nechce nic jiného než pozvednout Šchinu z prachu a to je jeho jediné přání.

Ukazuje se, že dokonce i tehdy, když člověk vidí, že nemá potřebná přání a touhy, navzdory všemu se stejně musí snažit a usilovat o dosažení těchto přání svou činností a myšlenkami. A to se nazývá „A vezmi toto stříbro do svých rukou“. A neměli bychom si myslet, že je to maličkost. Když již se nachází v rukou samotného člověka, musí ji odevzdat „za velký dobytek (přízeň) i malý dobytek“ (Deuteronomium), což znamená, že se díky tomu stane hoden největšího Světla.