174. Ukrytí

Slyšel jsem

Ukrytí je náprava, bez níž by člověk nemohl dosáhnout dokonalosti. Vždyť jinak není schopen pochopit důležitost duchovního. Ukrytí však tuto věc učiní důležitou. Jelikož sám člověk není schopen ocenit skutečný význam této věci, ukrytí ji v jeho očích vyzdvihuje. A čím silněji ukrytí pociťuje, tím větší má důvod si jí cenit.

Je to jako žebřík, po kterém stoupá stupeň po stupni, stále výš a výše, dokud nedosáhne místa, které je mu předurčeno. To znamená, že dosáhne největší výše uvědomění důležitosti, na které je ještě schopen se udržet. Ačkoli skutečnou důležitost a výši velikosti Stvořitele není možné ocenit, přesto ji postihuje v míře, která mu umožní, aby i nadále existoval.

Avšak ukrytí se ukrytím nenazývá samo o sobě, nýbrž podle míry, v jaké si ho člověk přeje odhalit. Vždyť čím více je nějaká věc žádoucí, tím bolestivěji je pociťováno její ukrytí. A z toho pochop smysl řečeného: „Celá země je plná Jeho velikosti.“ A ačkoli tomu věříme, stejně se celá země plní i ukrytím.

A o budoucnosti je napsáno: „A Já postavím kolem ní ohnivou hradbu a v ní se proslavím.“ (Prorok Zachariáš) Oheň znamená ukrytí, ale o to víc „v ní se proslavím“ – označuje, že bude odhalena Jeho sláva. A to všechno je díky ohromné touze po odhalení, ačkoli ukrytí zůstane i nadále. Liší se to však od období, kdy existuje ukrytí, ale není touha ho odhalit, a proto se toto období nazývá vyhnanstvím. Zatímco v budoucnu bude navzdory ukrytí existovat také touha po jeho odhalení. A to nejdůležitější je toužit po odhalení.