172. Překážky a nesnáze

Slyšel jsem 7. den svátku Pesach v roce Tav-Šin-Tet (20. dubna 1949) v Tel Avivu

Všechny překážky a nesnáze, které jsou vidět a otevírají se před našima očima, nejsou ničím jiným než znamením přiblížení se ke Stvořiteli, což svědčí o tom, že si nás Stvořitel přeje k Sobě přiblížit. A všechny tyto překážky nás vedou pouze ke sblížení. Jinak by neexistoval vůbec žádný způsob, jak se k Němu přiblížit. Vždyť ze strany přírody nás nic nemůže více oddělit od vznešené výšky Stvořitele než ten materiál, který do nás byl založen při stvoření. A člověk může posoudit propast, která je rozděluje, teprve tehdy, když se začíná přibližovat ke Stvořiteli. A každá překážka, kterou překoná, mu tuto cestu zkracuje.

Vždyť pokud si člověk zvykne kráčet v oddálení, pak i když znovu a znovu cítí, jak je od Stvořitele vzdálen, nemůže v žádném případě svůj pohyb přerušit, poněvadž je mu předem známo, že jde zdaleka. A vzdálenost mezi ním a Stvořitelem je bezpochyby obrovská. Ale nehledě na to, že pokaždé cítí, že je oddálení ještě větší, než si myslel, stejně ho to nezastaví.