167. Proč se „Šabat pokání“ nazývá takto

Slyšel jsem o Šabatu pokání v roce Tav-Šin-Tet (9. října 1948) v Tel Avivu

Proč se Šabat před svátkem Jom Kipur nazývá „Šabat pokání“?¹ Protože pronášejí modlitbu pokání „Za hřích“ a každý, kdo upírá zrak na slova modlitby „Za hřích“, bezpochyby nenajde svou vinu ani v šedesáti procentech z vyčísleného. Může si nanejvýš tak ve čtyřiceti procentech vyjasnit a smířit se s tím, že možná zhřešil, ale necítí to. Avšak šedesát procent napsaného na sebe v žádném případě nevztahuje.

Proto existuje zázračná síla Šabatu, kdy Světlo Šabatu poskytuje člověku možnost spatřit a nalézt sám sebe ve sto procentech hříchů uvedených v modlitbě „Za hřích“ a pochopit, že je tato modlitba psána pouze pro něho a pro nikoho jiného. Ale bez Světla to necítí. Z toho důvodu se nazývá Šabatem pokání, neboť Šabat pomáhá kajícnosti, umožňuje pocítit hřích. A je třeba se ke hříchu přiznat a tehdy je možné prosit o odpuštění.

Pokud však pronáší modlitbu „Za hřích“, a necítí, že zhřešil, jaképak je to doznání? Vždyť ve svém srdci říká, že nehřešil. A když ústy pronáší, ale ve svém srdci nesouhlasí, takové přiznání samozřejmě nemá cenu.