161. Darování Tóry - 2

Slyšel jsem na hostině o svátku Šavu’ot

V čem tkví smysl Darování Tóry na hoře Sinaj? Neznamená to, že Stvořitel kdysi daroval Tóru, a nyní ne. Darování Tóry je navždy. Stvořitel ji daruje vždy, my ji však nejsme schopni přijmout. A tehdy u hory Sinaj obdrželi Tóru, protože se spojili jako jeden člověk s jedním srdcem a všichni měli jen jedinou myšlenku – na přijetí Tóry.

Avšak Stvořitel ze své strany dává Tóru vždy. Je řečeno, že člověk musí každý den slyšet Deset přikázání, přijatých u hory Sinaj.

Tóra se nazývá „elixírem života“ a „smrtelným jedem“. A ptá se: „Jak se mohou dva takové protiklady vměstnat do jednoho?“ Avšak celý obraz, který vidíme, existuje jen v našich pocitech a nezajímá nás, jaká je skutečná realita. Proto, když Tóra při studiu oddaluje člověka od lásky ke Stvořiteli, pak je samozřejmě „smrtelným jedem“. A pokud Tóra člověka ke Stvořiteli přibližuje, pak se nazývá „elixírem života“.

Avšak zde se nebere v potaz Tóra sama o sobě, tedy realita, jaká je ve skutečnosti. Vše se nachází v našich pocitech, které pro nás definují celou realitu. Tóra sama o sobě je v nepřítomnosti přijímajících považována za Světlo bez Kli, které nelze pochopit, protože je to abstraktní podstata, která není oděna do hmoty. A my podstatu nejsme schopni pochopit – dokonce ani podstatu materiální, a tím spíše duchovní.

Dokud člověk pracuje pro sebe sama, považuje se za pracujícího v Lo Lišma, ale z Lo Lišma přechází k Lišma, pro Stvořitele. Pokud se tedy někdo ještě nestal hoden obdržení Tóry, doufá, že ji obdrží příští rok. A když plně získá vlastnosti Lišma, pak již nemá v tomto světě nic více co dělat.

Proto nastane čas darování Tóry každý rok. Vždyť čas je spojen s probuzením zdola, poněvadž se čas probouzí, když se Světlo darování Tóry odhaluje lidem. Tehdy vždy nastává probuzení Shora, které jim pomáhá uskutečnit tentýž čin jako kdysi.

Pokud tedy člověk následuje cestu, která ho přivádí z Lo Lišma k Lišma, znamená to, že dodržuje pořádek a doufá, že si nakonec zaslouží obdržet Tóru Lišma. Avšak když před očima neustále neudržuje cíl, ukáže se, že jde od něho opačným směrem. Přímá cesta se nazývá „Strom života“. Proto je opačná cesta ekvivalentní smrtelnému jedu – vždyť se neustále vzdaluje od přímky života.

„Nevěř tomu, kdo tvrdí, že vynakládal úsilí, ale nenašel to, po čem toužil.“ A co znamená „našel“? Co je třeba najít? Je třeba najít přízeň Stvořitele.

„Nevěř tomu, kdo tvrdí, že našel bez veškeré námahy.“ Ale ten, kdo to říká, nelže. Vždyť se nehovoří o konkrétním člověku, ale o obecném pravidle pro všechny. A když spatří, že nalezl přízeň v očích Stvořitele, tak čemu tady nevěřit?

Jde o to, že je občas člověk poctěn přízní v očích Stvořitele na základě modlitby, protože je v ní zvláštní síla, která může působit podobně jako úsilí. (Stejně jako v našem světě vidíme, že tam jsou ti, kteří vydělávají vlastním úsilím, ale také ti, kteří se o výdělek modlí a získají ho.)

Avšak v duchovním, byl-li člověk poctěn přízní v očích Stvořitele, stejně poté musí zaplatit plnou cenu – to znamená vynaložit stejnou míru úsilí, jakou vynakládá každý. A pokud stejnou míru úsilí nevynaloží, ztratí Kli. A proto je řečeno: „Nevěř tomu, kdo říká, že našel bez veškeré námahy,“ protože všechno ztratí. Proto je poté povinen vše splatit plnou mírou svých úsilí.